Rusovláska z Osvětimi

Autorka uvádí, že se jedná o pravdivý příběh její babičky. Snad je nějaký základ pravdivý, ale dle mě si autorka do příběhu hodně sama přidala-vymyslela. Píše např. že hrdinka přes den byla k smrti unavená a hladová po otrocké celodenní práci, ale v noci se sama procházela po táboře Osvětim, aby se mohla umýt, vyčistit si své šaty a tajně čekat do rána až uschnou a potom se potichu vrátit do svého baráku, kde spaly její spoluvězeňkyně. Nikdo si prý ničeho nevšiml. Podle mne je to nemožné. tábor byl hlídaný esesáky se psy, i kdyby si hlídači ničeho nevšimli, psi by ji ucítili a štěkali by. Navíc, když je někdo k smrti unavený, nemá sílu se v noci procházet po táboře a místo spánku si prát své šaty. Další nesmysl autorka uvádí, že den před osvobozením tábora byly dívky zavřeny ve tmě na místě kde čekaly na svoji smrt, měly obrovské křeče v žaludku od hladu. Následující den, když tábor osvobodili Spojenci a vypustili je ven, tak první věc co dívky zajímalo byly rozkvetlé malé fialové kvítky v trávě. Některé dívky je začaly i trhat. Když je někdo k smrti vyhladovělý a neví jestli přežije takový hlad, tak se zajímá po vysvobození z vězení o nějaké jídlo a né o květinky v trávě. Zkrátka autorka si nedokázala představit utrpení a uvažování vězněných dívek v Osvětimi a proto píše v knize věci, které se nemohly v takové situaci a prostředí vůbec uskutečnit. Něco je v knize asi pravda, ale spousta věcí je lež. Tudíž za mne kniha nic moc...

Zajímavé čtení, připomínka válečných hrůz.

pěkné čtení, jsem s touto knihou spokojená, ještě jí nemám dočtenou, ale jsem napnutá jak vše dopadne, knížku doporučuji