Autobiografie & Memoáry
Život vyprávěný z první ruky, se vším, co k tomu patří. Vzpomínky na slávu, válku i obyčejné dny, které formovaly lidský osud.
Populární série
Vybrané recenze
Silná výpoveď nacistovej vnučky, ktorú odvrhla vlastná rodina. Jej vlastná matka povedala, že ju chcela ochrániť... skôr chcela ochrániť sama seba a toto dieťa tmavšej pleti strčila do domova. Napriek dobrej starostlivosti adoptívnych rodičov sa s tým dievča nevedelo zmieriť ani v dospelosti. Krehká dievčenská duša pátrala po minulosti biologickej rodiny. Dozvieme sa z tejto knihy dosť o živote Židov a na príčiny zložitých vzťahov na Blízkom východe. Zaujímavá kniha.Anna
Tatínek autorky byl velitelem koncentračního tábora v Osvětimi, který vězňům zvyšoval příděly jídla, teplé je oblékal a celkově jim zlepšoval pobyt. Za tohle byl Němci potrestán přeložením, byť mu hrozil trest smrti. Na konci války byl souzen a odsouzen k trestu smrti oběšením, a to jen proto, že oblékal Německou uniformu. Nepomohli mu ani svědkové z řady přeživších vězňů.Michal T.
Promluv, paměti. Návrat k jedné autobiografiiVladimir Vladimirovič Nabokov, Petr Mikeš, Leszek Engelking, Pavel Dominik
Nabokovovy paměti nám umožňují lépe pochopit zdroje jeho psaní. Nabokov skvěle vystihuje situace, ve kterých se jeho hrdinové objevují, má bohatou představivost a paměť a neváhá své zážitky převtělit do literatury. Široce reflektuje nejen své mládí, dospívání, ale i těžké začátky své emigrace. Jako politický uprchlík se ocitl v Anglii, hitlerovském Německu (odkud prchal aby ochránil svou židovskou manželku), Praze i Paříži. Postupem času se tato města mění na sled parků, kterými prochází vyděděnec země, ze které pochází a kde vládne rudý teror. Tato fáze jeho životopisu nám pomáhá pochopit, co prožívají političtí emigranti. Dnes je jich také plno. Nabokov též uvádí zajímavosti z historie svých předků (např. Puškinův zcela neznámý duel z roku 1820 s jeho příbuzným, který nelze dohledat v Puškinově Je v jeho díle. Najdete ji tam. životopisu, nebo tatínkův badmintonový zápas s Orsonem Wellesem). Byl velmi dobře jazykově vybaven. Jako šlechtické dítě uměl odmala lépe anglicky a francouzsky než rusky. Stýská se mu však po ruských reáliích, v kterých vyrůstal. Tuhle exulantskou nostalgii sdílí i řada jeho hrdinů (např. Pnin). Možná, že mnohé z toho překonal. Nostalgie však přetrvává po celý život. Promluv stojí za přečtení. Jak praví pan spisovatel: až na několik detailů, jež by vkus zamlčel a soucit ušetřil (Lolita)– krása a síla jazyka, jako vždy.p***@g***.com
