Betty MacDonaldová, rodným jménem Anne Elizabeth Campbell Bard (26. března 1907 Boulder, Colorado – 7. února 1958 Seattle, Washington), byla americká spisovatelka, autorka memoárových románů, vesměs autobiografických. Její sestrou je americká spisovatelka Mary Bardová.
Paní Láryfáry je stará dáma, kterou děti milují, protože její způsob řešení dětských neduhů a průšvihů nebo jen zahánění nudy je víc, než originální. Je to o ní známo po celém okolí, a tak má návštěvy nejen dětské, ale občas i návštěvy dospělých, kteří si s dětmi nevědí rady. Ovšem paní Láryfáry si ví rady vždy. A protože je to opravdu kouzelná stará dáma, občas přitom sáhne i po kouzelných prostředcích.
Autorka ve volném pokračování slavného románu Vejce a já vypráví o třech důležitých etapách svého života – o období nezaměstnanosti, o době, kterou prožila jako pacientka plicního sanatoria, a konečně o obtížném údobí, kdy pečovala o dospívající dcery a snažila se o literární kariéru. Náměty čerpá výhradně z vlastního života a s ironickým nadhledem líčí, co ji v něm potkalo dobrého či zlého. Optimismem, bezprostředností, upřímností a vírou v člověka a jeho schopnosti překračují její romány běžné hranice jak humoristické, tak i ženské četby.
Zastavili jsme před domem a celá rodina včetně dětí a psů se vyřinula na ulici. Už to věděli. Mary jim zatelefonovala, když jsem byla u plicního specialisty. Měla jsem už připravenou postel - maminčinu velkou postel s nebesy, ve které jsme se všichni narodili a odstonávali své dětské choroby. Čekal mě oheň v krbu, vůně horké, čerstvé kávy a mnoho lásky a pochopení. Asi až příliš mnoho. Propadla jsem sebelítosti. Namísto abych si přiznala, že je to vlastně velká úleva vědět, co mi chybí, a vědět, že jsem byla nemocná a ne líná a tupá, ronila jsem slzy na maminčinu modrou prošívanou deku a v duchu jsem si kreslila žaluplné scénky, jak Anka a Janka kladou květiny na můj čerstvý rov. Byla jsem ohromná fňukna bez špetky smyslu pro humor. Kašlala jsem celou noc a bavilo mě to.
Betty MacDonaldová (1908-1958) napsala za svůj život čtyři úspěšné romány pro dospělé a čtyři knihy pro děti o paní Láryfáry. Ve všech vycházela ze svého života, z jehož obtíží se s humorem sobě vlastním dokázala vypsat. Její poslední román z r. 1955 líčí život s druhým manželem Donem a dvěma pubertálními dcerami, který trávili na překrásném, ale obtížně dostupném ostrově Vashon, kam se po zakoupení domu a kusu pláže přestěhovali ze Seattlu. Dnes je ze stodoly, kterou tam MacDonaldovi postavili, hotýlek, vedle něhož stále stojí slepičárna, kterou Bettin manžel krátce provozoval v návaznosti na úspěch knihy Vejce a já.
Hrůzostrašné, legrační i mravoličné vyprávění bylo kdysi určeno autorčiným kamarádům. Trocha té nostalgie ulpěla na jinak žertovném pojednání o dvou malých holčičkách, které se ocitnou v nevlídném dětském domově, ovšem nakonec díky vlastní odvaze a daru v každé situaci vidět ty lepší stránky naleznou radost a štěstí. Žertovné ilustrace stejně jako v případě Paní Láryfáry potěší nejen děti, ale všechny čtenáře, kteří si zachovali dětskou duši.
I v tomto novém pokračování nesmírně oblíbené knihy Paní Láryfáry se setkáváme s typickými dětskými nemocemi, které trápí spíš rodiče než děti samotné a při jejichž léčení pomáhá kouzelná paní Láryfáry a její čáry. Další vtipné, veselé a zábavné příběhy o průběhu léčení těchto „chorob“ pocházejí částečně z pera světoznámé autorky Betty MacDonaldové a částečně jsou podle jejích poznámek dopsány dcerou Anne. Kniha vychází zároveň s 1. vydáním v USA jako první neanglický překlad.
Pět příběhů dětí, které trpí různými nectnostmi a svérázná paní Láryfáry léčí tyto neduhy svými bylinkovými prášky. Pro děti a pro ty, kteří mají smysl pro humor.
Recounts the years of economic crises of the 30's, after the divorce from her first husband when she moved back to her family in Seattle with her two daughters.
Nesmírně oblíbená kniha slavné americké autorky pro děti, kterou čtou i jejich rodiče. Betty MacDonaldová předala své paní Láryfáry všechen svůj laskavý humor, moudrost i mateřské zkušenosti. V šestadvaceti kouzelných příbězích řeší jejich báječná hrdinka zákeřné dětské "choroby" tak, že ji všichni milují a stále se k ní vracejí. Na titulní stránce chybné vročení: 2001, správné vročení (2015) uvedeno v tiráži. (NK ČR)
Slavný autobiografický román popisuje se značným odlehčením život na slepičí farmě, kterou s manželem Bobem založili a zvelebili - v civilizací nedotčeném, panenském koutě severozápadní Ameriky. Život v primitivních podmínkách a s nelaskavým manželem nebyl pro ženu zvyklou na město uspokojivý. Kniha je odrazem prvního manželství americké spisovatelky, která své nepříliš šťastné manželství na zapadlém venkově zažehnávala tím, že o něm s humorem psala. Kniha se po svém vydání v roce 1945 stala okamžitým bestsellerem a brzy byla přeložena do většiny světových jazyků. Sarkasmus autorky se trefil do všeoebecné nálady panující těsně po válce.
