Betty MacDonald Pořadí knih (chronologicky)

I v tomto novém pokračování nesmírně oblíbené knihy Paní Láryfáry se setkáváme s typickými dětskými nemocemi, které trápí spíš rodiče než děti samotné a při jejichž léčení pomáhá kouzelná paní Láryfáry a její čáry. Další vtipné, veselé a zábavné příběhy o průběhu léčení těchto „chorob“ pocházejí částečně z pera světoznámé autorky Betty MacDonaldové a částečně jsou podle jejích poznámek dopsány dcerou Anne. Kniha vychází zároveň s 1. vydáním v USA jako první neanglický překlad.

Hrůzostrašné, legrační i mravoličné vyprávění bylo kdysi určeno autorčiným kamarádům. Trocha té nostalgie ulpěla na jinak žertovném pojednání o dvou malých holčičkách, které se ocitnou v nevlídném dětském domově, ovšem nakonec díky vlastní odvaze a daru v každé situaci vidět ty lepší stránky naleznou radost a štěstí. Žertovné ilustrace stejně jako v případě Paní Láryfáry potěší nejen děti, ale všechny čtenáře, kteří si zachovali dětskou duši.

Zastavili jsme před domem a celá rodina včetně dětí a psů se vyřinula na ulici. Už to věděli. Mary jim zatelefonovala, když jsem byla u plicního specialisty. Měla jsem už připravenou postel - maminčinu velkou postel s nebesy, ve které jsme se všichni narodili a odstonávali své dětské choroby. Čekal mě oheň v krbu, vůně horké, čerstvé kávy a mnoho lásky a pochopení. Asi až příliš mnoho. Propadla jsem sebelítosti. Namísto abych si přiznala, že je to vlastně velká úleva vědět, co mi chybí, a vědět, že jsem byla nemocná a ne líná a tupá, ronila jsem slzy na maminčinu modrou prošívanou deku a v duchu jsem si kreslila žaluplné scénky, jak Anka a Janka kladou květiny na můj čerstvý rov. Byla jsem ohromná fňukna bez špetky smyslu pro humor. Kašlala jsem celou noc a bavilo mě to.

Paní Láryfáry je stará dáma, kterou děti milují, protože její způsob řešení dětských neduhů a průšvihů nebo jen zahánění nudy je víc, než originální. Je to o ní známo po celém okolí, a tak má návštěvy nejen dětské, ale občas i návštěvy dospělých, kteří si s dětmi nevědí rady. Ovšem paní Láryfáry si ví rady vždy. A protože je to opravdu kouzelná stará dáma, občas přitom sáhne i po kouzelných prostředcích.

Betty MacDonaldová (1908-1958) napsala za svůj život čtyři úspěšné romány pro dospělé a čtyři knihy pro děti o paní Láryfáry. Ve všech vycházela ze svého života, z jehož obtíží se s humorem sobě vlastním dokázala vypsat. Její poslední román z r. 1955 líčí život s druhým manželem Donem a dvěma pubertálními dcerami, který trávili na překrásném, ale obtížně dostupném ostrově Vashon, kam se po zakoupení domu a kusu pláže přestěhovali ze Seattlu. Dnes je ze stodoly, kterou tam MacDonaldovi postavili, hotýlek, vedle něhož stále stojí slepičárna, kterou Bettin manžel krátce provozoval v návaznosti na úspěch knihy Vejce a já.

Hlavní postavou knížky je paní Láryfáry. Je docela maličká a na zádech má hrb. Když se jí všechny děti ptají, na co ho má, odpoví, že v něm nosí svá kouzla a čáry. Žije v domku spolu se svým psem Darebou a kočkou Ťapko. Domek má postavený vzhůru nohama, proto je tam velká legrace. Děti tam moc rádi chodí, hrát si a popovídat s paní Láryfáry. Paní Láryfáry také pomáhá rodičům léčit "nemoci" jejich dětí. To jí zavolá třeba paní Tomková, že jejich Jarda si vůbec neuklízí pokoj. Paní Láryfáry jí dá kouzelnou radu, jak takovou nemoc zvanou čurbesajda, léčit. Jindy k radě přidá i kouzelnou pilulku. A že už vyléčila nemocí, třeba: lakomici, nimravku, hádavku, žalobajdu a spoustu dalších. S paní Láryfáry se v městečku rozhodně nenudí.

Pět příběhů dětí, které trpí různými nectnostmi a svérázná paní Láryfáry léčí tyto neduhy svými bylinkovými prášky. Pro děti a pro ty, kteří mají smysl pro humor.

Autorka ve volném pokračování slavného románu Vejce a já vypráví o třech důležitých etapách svého života - o období nezaměstnanosti, o době, kterou prožila jako pacientka plicního sanatoria, a konečně o obtížném údobí, kdy pečovala o dospívající dcery a snažila se o literární kariéru. Náměty čerpá výhradně z vlastního života a s ironickým nadhledem líčí, co ji v něm potkalo dobrého či zlého. Optimismem, bezprostředností, upřímností a vírou v člověka a jeho schopnosti překračují její romány běžné hranice jak humoristické, tak i ženské četby. První vydání v nakladatelství Vyšehrad.

Paní Láryfáry je stará dáma, kterou děti milují, protože její způsob řešení dětských neduhů a průšvihů nebo jen zahánění nudy je víc, než originální. Je to o ní známo po celém okolí, a tak má návštěvy nejen dětské, ale občas i návštěvy dospělých, kteří si s dětmi nevědí rady. Ovšem paní Láryfáry si ví rady vždy. A protože je to opravdu kouzelná stará dáma, občas přitom sáhne i po kouzelných prostředcích.

Recounts the years of economic crises of the 30's, after the divorce from her first husband when she moved back to her family in Seattle with her two daughters.

Slavný autobiografický román popisuje život na slepičí farmě, kterou s manželem Bobem založili v panenském koutě severozápadní Ameriky. Život v primitivních podmínkách a s nelaskavým manželem nebyl pro ženu zvyklou na město uspokojivý. Kniha začíná před narozením hlavní hrdinky Anny, jejíž rodiče hodně cestovali. Nejprve se narodila Mary, pak Anna, bratr Cleve a sestra Darsie. Anna vyrůstala se svou sestrou, navštěvovaly zájmové kroužky, jezdily k babičce a pomáhaly rodičům. Když jí bylo dvanáct, zemřel otec a brzy se narodila nejmladší sestra Alison. Rodina se ocitla v těžké situaci, protože neměli nikoho, kdo by se o ně staral. Anna přibrala na váze a pomáhala babičce, zatímco její sestra se účastnila večírků. V sedmnácti se Anna zamilovala do muže, kterého přivedl její bratr, a o rok později se s Bobem vzali. Koupili farmu v horách a začali připravovat vše potřebné. Bobovi se dařilo, ale Anně se zvykalo hůře. Pomáhala jí sousedka paní Kettlová, která ji naučila mnoho užitečných dovedností. Anna se seznámila s novými sousedy a indiány, kteří byli jiní, než jak je popisují knihy. Na začátku léta se jí narodila dcera Anička, ale na farmě byla nešťastná. Na podzim koupili farmu v Seatlu, což ji překvapilo a nakonec i potěšilo.