Václav Havel byl nejen dramatikem a esejistou, ale především myslitelem, jehož dílo se hluboce zabývalo absurditou moci a existenciálními otázkami lidské svobody. Jeho hry, překládané do mnoha jazyků, často odhalují mechanismy útlaku a ukazují na sílu osobní integrity tváří v tvář totalitě. Havel ve své psané tvorbě i politické činnosti neúnavně hájil pravdu a lidskou důstojnost, čímž se stal morální autoritou pro mnohé. Jeho odkaz inspiruje k odvaze a odpovědnosti v jakékoli společenské situaci.
Tři oblíbené aktovky spojuje postava Ferdinanda Vaňka, která je literárním alter egem Václava Havla. Jednoaktové „vaňkovky“ Audience, Vernisáž a Protest jsou inspirovány životními zážitky a zkušenostmi zakázaného autora a získávají si diváky i čtenáře svým neopakovatelným humorem, ironií a neotřelým pohledem na realitu normalizačních let sedmdesátých, kdy zábavné „hříčky“ vznikly. Vychází jako 137. svazek edice D
Jak podtitul napovídá, jde o literární koláž, ve které se střídají tři žánry: rozhovor, původní výňatky z instrukcí nejbližším spolupracovníkům na Hradě a deníkové zápisy z doby práce na tomto textu. V knize se střídají nejen žánry, ale i čas a místa. Václav Havel staví knihu jako drama a se všemi materiály zachází jen jako s podklady, jejichž konečnou formu si diktuje "divadelní" struktura. I z partnera rozhovoru Karla Hvížďaly se postupně stane postava tohoto zvláštního literárního útvaru. Díky zvolené metodě má kniha trvalé napětí, které čtenáře doprovází až do poslední stránky. Autor nechává v knize nahlédnout do způsobu svého komplikovaného myšlení, prezentuje své názory na politiku a politiky, soukromí a zároveň odpovídá na nejčastější výtky vznášené po léta proti jeho osobě. Kniha je volným pokračováním Dálkového výslechu Václava Havla. Před dvaceti lety vedl Karel Hvížďala rozhovor s disidentem Havlem před jeho blížící se padesátkou.
Tento svazek edice „Hry VH do kapsy“ přináší aktovky Audience a Vernisáž s nejúspěšnější divadelní postavou Václava Havla, zakázaným spisovatelem Vaňkem v centru dění. Plachý, ale zásadový hrdina se v letech husákovské normalizace nechce podřídit diktátu policejního státu, snaží se nezradit své principy a žít podle svého svědomí.
Podivné a literárně obtížně zařaditelná feérie vyprávějící o Arsemidovi - posledním žijícím potomkovi záhadného říčního tvora Gamona. Knížku doprovázejí autorovy kresby.
Poprvé se setkali v roce 1978 na tajné schůzce na vrcholcích Krkonoš jako nepřátelé komunistického režimu. Necelých dvanáct let nato se dramatik Václav Havel stal československým a později českým prezidentem a novinář Adam Michnik šéfredaktorem největšího polského deníku Gazeta Wyborcza. Počáteční setkání dvou výjimečných osobností, které spojila myšlenka účinné a nenásilné strategie, jak demontovat autoritářské režimy ve střední Evropě, vyústilo v přátelství na celý život. Během následujících dvou porevolučních desetiletí spolu nepřetržitě vedli dialog o tom, jak ve svých zemích znovu vybudovat demokracii, vypěstovat svobodnou politickou kulturu a neztratit přitom své ideály. Rozhovory, v nichž se Havel a Michnik střetávali svými názory, odlišnou životní zkušeností i vtipem, jsou pronikavým svědectvím oné podivuhodné doby, v jejíchž důsledcích dnes žijeme. V takto ucelené podobě a česky vycházejí poprvé.
Václav Havel (1936–2011) a Josef Škvorecký (1924–2012) patřili k nejvýznamnějším osobnostem české poválečné literatury i kulturního života. Oba autory spojoval mj. fakt, že si nikdy nezadali s komunistickou mocí: i na půdě progresivního Svazu československých spisovatelů v druhé polovině šedesátých let působili téměř jako outsideři. Nikdy se však osobně nesblížili. Josefa Škvoreckého možná svazovalo i vědomí, že v postavě světoznámého dramatika Hejla z románu Mirákl Havla příkře zkarikoval, a záhy si uvědomil, že „Dannyho pohled“ v tomto případě nebyl dostatečně pronikavý. Dopisy, které si vyměňovali od roku 1976 až do prosince 1989, kdy se stal jeden z adresátů prezidentem a druhý na čas jeho poradcem, přesto nejsou nezajímavé. Umožňují nám sledovat přípravu tří publikací, které manželé Škvorečtí Havlovi vydali ve svém nakladatelství SixtyEight Publishers, ale můžeme také nahlédnout do Škvoreckého strategických, nejen nakladatelských, ale i společenských, ba politických úvah. Z Havlových dopisů je zase zřetelně patrná postupná proměna zdvořilého disidenta ve velkorysou, ale cílevědomou a z hlediska soudobých dějin republiky nakonec vlastně klíčovou osobnost.
Básně, próza a kresby terezínských dětí. Kniha o časopisu VEDEM, ilegálně vydávaném třináctiletými až patnáctiletými chlapci v Terezíně v letech 1942 - 1944. Mezi zachovanými literárními pracemi z ghetta je tento časopis jedinečným a nejcennějším dokladem o terezínských dětech. Vybrané stati z VEDEM vypovídají nejen o osudech svých dětských autorů, ale také o celém životě za hradbami pevnostního města. Poprvé jsou zde zveřejněny všechny zachované básně mimořádně nadaného čtrnáctiletého Hanuše Hachenburga i mnohdy málo známé či neznámé skutečnosti o spisovatelích, umělcích, vědcích a jiných výrazných osobnostech vězněných v ghettu, jako byli Karel Poláček, Karel Švenk, Hans Krása, František Zelenka a další. Dětské kresby z ghetta vynikají výtvarnou i dokumentační hodnotou. Kniha byla oceněna v New Yorku Prestižní národní cenou za nejlepší publikaci o holocaustu.
Jako třetí svazek edice OSOBNOSTI byla vydána obsáhlá publikace věnovaná životu, dílu a odkazu Rudolfa Firkušného, českého klavíristy světového významu. Kromě Firkušného životopisu kniha obsahuje výběr recenzí ze světového tisku, kalendárium mistrova života, výběrový soupis jeho nahrávek, výkladový rejstřík nejdůležitejších jmen. Publikace je díky rozsáhlému autorskému kolektivu a aktivitě Masarykovy univerzity nejkomplexnějším zpracováním informací o umělci, který byl doktorem honoris causa této univerzity.
