Koruna stínů

Třetí svazek působí jako bod zlomu. Vše, co bylo dosud jen naznačeno, se začíná propojovat a nabírat konkrétnější, mnohem znepokojivější podobu. Koruna stínů je temnější, sevřenější a zároveň nejjistější ve svém vyprávění. Série tady už jen neslibuje, ale začíná skutečně splácet. Rodina Zámkových postupně poodhaluje stará tajemství, která měla zůstat hluboko pohřbená, a je čím dál zřetelnější, že minulost tohoto místa není jen kulisou, ale aktivní silou, která ovlivňuje přítomnost. Joe Hill velmi přesně dávkuje informace a napětí staví na střetu toho, co postavy vědí, a toho, co by vědět neměly. Stíny kolem houstnou a pocit ohrožení už není abstraktní.. je osobní. Atmosféra je v tomto díle mimořádně hutná. Nejde o rychlé zvraty ani prvoplánový horor, ale o neustálý tlak, který se pomalu stupňuje. Každý nový prvek do příběhu zapadá s nepříjemnou samozřejmostí a vy tak máte pocit, že sledujete pečlivě rozestavěnou hru, v níž se pravidla postupně zpřísňují. Vizuální stránka i nadále zůstává na špičkové úrovni. Barevnost je výrazná, místy až podmanivá, ale právě v tom kontrastu s temným obsahem působí ještě zneklidňujícím dojmem. Rodríguezova kresba dokáže být krásná i krutá zároveň.. aniž by mezi těmito polohami vznikal rozpor. Koruna stínů je pro mě zatím nejsilnějším dílem série. Hill zde znovu potvrzuje, že jeho fantazie nezná hranic, a zároveň ukazuje, že s ní umí zacházet s chladnou jistotou. Série je v plné síle.. a tma je čím dál blíž.