Co jsem prožil

Více o knize

Na zpáteční cestě z předních zákopů jsem najednou zaslechl mluvit česky. Zastavuji se a vidím, že je to zákop, obsazený cizineckou legií, která tam byla v záloze. Později jsem se dověděl, že to byla rota „Nazdar". Ve svých zákopech jsem pak slyšel, jak ti dva afričtí střelci, kteří nesli kávu Čechoslovákům, vyprávěli svým kamarádům: že se kapitán shledal tam napřed s muži ze svého kmene, že je pohostil tou kávou a že s nimi mluvil jejich řečí. Tam Štefánik rád se mnou rozprávěl a ve vojenských věcech se radil. Byl jsem v jeho očích dobrý frontovní voják (měl jsem za sebou 18 polních tažení, čtyřicet zranění a četná vyznamenání, kříž za chrabrost a rytířský řád Čestné legie). snad trochu tvrdý voják, do salonu méně se hodící, ale celkem diskrétní a velmi užitečný. a mnoho dalšího naleznete v knize