Tato série se ponořuje do brutální reality druhé světové války, přičemž se zaměřuje na zkušenosti obyčejných vojáků v nelítostném boji. S nekompromisním realismem a syrovou autenticitou odhaluje hrůzy válečného konfliktu přímo z frontové linie. Každý díl nabízí pohled na zoufalství, kamarádství a neustálý boj o přežití v jednom z nejtemnějších období historie.
Přeloženo z anglického vydání (The Legion Of The Damned, 1989) dánského originálu. Trestní tábor SS Lengries patřil k nejhrůznějším a nejsadističtějším nacistickým vězením. Byl vyhrazen pro dezertéry, politické vězně a nepřátele Třetí říše. Když führer potřeboval pro ruskou ofenzivu lidskou sílu, kterou mohl snadno obětovat, znamenalo to pro mnohé z nich jedinou šanci na únik, Svenn Hassel a muži tankového praporu, podřízeni tvrdé disciplíně 27.trestního pluku, byli posláni na jatka východní fronty. Bojovali, aby se pomstili, jejich odvetou byl odpor a zmar. Bojovali ve válce, o které doufali, že bude prohraná....
Válečný román popisuje osudy malé skupiny příslušníků Hitlerova trestního tankového pluku odehrávající se uprostřed pekla východní fronty, kde lidskost a čest přehlušil řev tanků a bojových letadel, zvuk hvízdajících kulek, zoufalý křik umírajících a vše ovládla nesmírná touha přežít krutou zimu, neustálý hlad, naprosté vyčerpání a uniknout nelidským podmínkám v zajetí.
Hrdina má větší štěstí než mnoho jeho spolubojovníků: z východní fronty se na rozdíl od nich vrací, byť lazaretním vlakem s omrzlinami druhého stupně. Cesta do Krakova, již absolvuje společně s Drobečkem trvá dvanáct dnů, a transport přežije jenom třetina zraněných. Poté se oba přátelé léčí v hamburské nemocnici, vymetají bordely a putyky a hrdina se seznamuje s důstojnickou paničkou Gizelou. Odmítají režim, který je nutí bojovat až do hořkého konce bez ohledu na lidské životy, což vede k řadě střetnutí s vojenskou policií. Jednou z bestií v lidské podobě je obrovitý rotný Braun, jehož nakonec Drobeček zaškrtí kusem ocelového drátu. Příjemný život v zázemí však nemůže trvat věčně a oba přátele čeká transport zpět do válečného běsnění. Opět se ocitají na východní frontě a opět jim jde o život - německou armádu decimují ruské tankové a letecké útoky, které Hassel dokáže barvitě popsat. Krutá a nesmyslná válka stále ještě pokračuje.
Autor na základě vlastních zkušeností vypráví o bojích v nekonečných ruských stepích, kam za 2. světové války vyslalo německé velitelství statisíce mužů na téměř jistou smrt. V nelidských podmínkách, v krutém mrazu, hladoví a špatně vybavení bojují příslušníci kárného praporu o holý život. Zachází se s nimi jako se zvířaty a oni se také naučí jako zvířata žít, aby přežili.
Otřesný pohled do válečného týlu, kde si zbabělec hraje na hrdinu, a hlupák či vrah vzbuzují panický strach. A z bezcharakterních se stávají bezohledné zrůdy. Všichni však jen "plní rozkazy". A ti nejvíce postrádající svědomí vstupují do řad Gestapa, kde jsou přetaveni v lidské roboty určené k ničení podle rozkazů vůdce. A tak vojáci přicházející z fronty uvažují, zda by snad nebylo lepší se tam vrátit.
Autor líčí osudy příslušníků německé jednotky, která se v horách kolem kláštera střetává se spojeneckými vojsky. Ukazuje se značnou objektivitou hrůzné bojové scény a mottem celého vyprávění je přesvědčivé odsouzení válečného běsnění, které mění člověka v krvelačnou bestii. Román je velmi syrový, prozrazuje však zkušeného autora a dobrého vypravěče.
Další z románů bývalého generála, který na osudech svých hrdinů demonstruje vlastní názory na hrůzy války.
Druhá světová válka se chýlí ke konci, němečtí vojáci se přesouvají na západní frontu, aby zde svedli poslední zoufalé bitvy. Situace by měla být zdánlivě jednoznačná - konec války rovná se více optimismu a západní fronta rovná se civilizovanější prostředí. Přesto, nebo právě proto však nelidskost a krutost vyčnívají v celé své obludné absurditě, zvýrazněné naprostou absencí byť i zvrhlé, ale aspoň nějaké logiky. V této fázi války, která je de facto prohraná, jde už jen o čirou destrukci, často neodmyslitelně spjatou se sebedestrukcí. Poznání, že zájmy fanatického velení jsou v naprostém protikladu s touhami těch, kteří ve "sladké" Francii riskují své životy, vede k depresivním, ale často i k vnitřně osvobozujícím úvahám...
Válečný román dánského spisovatele zachycuje průběh bitvy u Stalingradu z pohledu příslušníka německé obrněné divize.
Hrdiny příběhu jsou němečtí vojáci,kteří tvořili posádku tanku,který se zúčastnil bojů v rozhodujícím střetnutí na východní frontě.Jedním z nich byl i sám autor, tehdy dvacetiletý mladík,který byl po obsazení Dánska odveden do německé armády. Jako zběh skončil v koncentračním táboře a později byl zařazen do trestanecké jednotky,která bojovala i u Stalingradu.Ve svém díle soustřeďuje pozornost až na druhou fázi bitvy,kdy sovětská vojska na podzim r.1942 přecházejí do protiofenzivy a Němci jsou obklíčeni.Ocitají se v mezní situaci,na minimum klesá jejich bojová morálka.Nemyslí již na vítězství a slávu,ale ovládá je jen myšlenka na záchranu holého života.Trápí je nedostatek potravin,teplého ošacení i léků. Neúspěchem skončí i pokus osmi set vojáků probít se k německé frontové linii pod vedením generála Augsberga. Děj románu je přerušován krátkými kapitolami,ve kterých autor uvádí citáty z projevů a rozkazů vůdčích osobností Třetí říše a připomíná některé činy představitelů SS,které dokumentují zločinnost fašistického režimu. Próza je otřesně působícím autentickým svědectvím o hrůzách válečných bojů.
Druhá světová válka se chýlí ke konci, německá vojska se musela z ruských plání stáhnout do Polska. Jejich velení vidí, že celkové porážce nelze zabránit, že ani rozkaz bojovat do posledního muže postupující ruskou armádu nezastaví. A tak se zoufalá armáda mstí vražděním a vypalováním celých měst. Kárné tankové oddíly jsou převeleny z tábora, kde jsou vězni z celého Německa přecvičováni na vojáky, do válečné vřavy Polska. Při jedné z akcí Dědkův oddíl zůstává odříznut a teprve po mnoha bitkách a útrapách se dostává za své linie, aby ustoupil do Varšavy. Zde je svědkem těch nejstrašnějších masakrů civilního obyvatelstva, které ukončí až německá kapitulace.
3. vydání.
Otřesný příběh německé tankové jednotky. Führerovy rozkazy zněly jasně: Na Moskvu! Mocné tankové pluky se vrhly do akce:, razit si cestu nezměrnými ruskými pláněmia zabíjet. Začala nejkrvavější z Hitlerových válek, ve které se ruští pěšáci vrhali pod pásy tanků, kde ženy bojovaly stejně neohroženě a německá děla rozsévala smrt v ruských i v německých řadách. Porta a ostatní bojují o holý život na ruských pláních, kde pod vrstvami sněhu leží zmrzlá lidská těla.
Román Krev a mráz uvádí čtenáře do neuvěřitelně krutého světa lidí, které prožité válečné hrůzy a ukrutnosti téměř zbavily lidského citu. Jeho protagonisty jsou členové 27. (trestní) obrněné jednotky: Bauer, nenapravitelný kšeftman, Stege, student účastnící se protihitlerovské demonstrace, dokař Pluto, který dokázal ukrást celý náklad'ák mouky, hlavní hrdina - dezertér a další barvité postavy. Všichni však mají společné to hlavní: jsou to odsouzenci k smrti, kteří svůj život počítají už jen na hodiny. Chovají se jako zběsilá zvířata, protože strach v nich přehlušil všechno kromě touhy po záchraně vlastního života. Hassel zdařile odhaluje stupidní zupáctví starších důstojníků a neuvěřitelnou naivitu nováčků, a především celý absurdní svět vojenských pravidel a zákonů, jejich hloupost a bezcitnost. Hasselovo líčení hrůz z východní fronty je pravděpodobně nejpůsobivější obžalobou války, jaká byla kdy napsána.
V roce 1944 hrdinové románu již vědí, že válku, do níž je nahnali, nevyhrají. Zbývá jim jen pokusit se nějak přežít. V drsných podmínkách Balkánu, kde kromě nehostinné přírody usilují o jejich životy i partyzáni. Mezi jejich nepřátele však patří také velitelé, včetně nejvyššího, šíleného Adolfa Hitlera, jeho přisluhovači v uniformách SS či pláštích gestapa, ale často i muži v týchž polních blůzách, s nimiž se večer bratřili v alkoholickém opojení. Muži z Dědkovy čety se naučili spoléhat jen na svůj samopal, bajonet a instinkt zabijáka. A tak chlast, cigarety, kus žvance, ten nejšpinavější sex - to jsou touhy, které jim zbyly.
2. vydání
Další v podstatě autobiografická příhoda válečného veterána zavádí čtenáře na daleký sever, někam na sovětsko-finskou hranici, do opuštěných hlubokých lesů a zasněžených plání, za nimiž již končí civilizovaný svět. Dále se táhne jen zmrzlá tundra a ledové kry severního moře. Avšak krvavá válka nezná žádných hranic, a i v těchto ledových pustinách provádějí německé jednotky diverzní operace. Prostý voják má však jediný cíl - přežít, a k tomu využívá svého umění zabíjet. A pokud se vojáci obou stran fronty přece jen domluví, vše zmaří hlupáci v zájmu nesmyslných ideologií. Už nejde o pravdu a spravedlnost ani před válečným soudem. A voják, který ničemu nevěří, musí střílet na své kamarády, odsouzené válečným tribunálem.
1. vydání.
Autor je po svém uvěznění znovu odveden a zařazen do trestanecké jednotky, která je odvelena na ruskou frontu. Ta zde působí v sestavě 7. obrněné brigády a později dalších tankových jednotek, které se probíjejí za krutých podmínek nepřátelským územím až ke Stalingradu. V gigantické bitvě je spolu se statisíci dalšími německými vojáky i svými nerozlučnými druhy zajat, a opět se ocitá ve vězení, nyní v sovětském zajateckém táboře.
Po líčení válečných hrůz a bojích "do posledního muže a posledního náboje" plynoucích z Hitlerových rozkazů, následují stejně neutěšené poměry zajetí, jež umožňuje přežít jen, sice drsné, ale přesto přátelství mezi hrdiny románu.
Román Komisař barvitě líčí "zlatokopeckou" výpravu starých dobrých přátel Porty, Drobečka a ostatních. Parta z trestního praporu se doslechla o údajném ruském zlatém pokladu a lesk drahého kovu má i za války takovou sílu, se vydávají do mrazu a nebezpečí, aby si každý urval svůj díl. 1. vydání.
