Karel Poláček Pořadí knih (chronologicky)

Sbírka humoristických povídek z roku 1926 staví do hlavních rolí židovské obyvatele maloměsta s jejich typickým vyjadřováním, obchodnickým smýšlením i zvláštním typem staleté moudrosti.

Půvabná vyprávění o dobrodružstvích pěti nezbedných chlapců z malého českého městečka, psaná formou dětského deníku kupeckého synka Petra Bajzy. Klukovskýma očima viděný rok na maloměstě připomíná všechny sezónní dospělé i dětské zábavy, životní styl i hierarchii obyvatel malého města za první republiky. Kouzelná knížka, napsaná v době okupace, byla zároveň i autorovým posledním dílem a našla velkou odezvu mezi čtenáři všech kategorií.

Prózy Karla Poláčka (1892—1945) patří bezpochyby do zlatého fondu české literatury. Z jeho rozsáhlého díla vybíráme pro Českou knižnici dva tituly, které patří k vrcholům jeho beletristické tvorby: romány Okresní město (1936; první díl plánované, leč nedokončené pentalogie) a Bylo nás pět (1946), čtenářsky nejznámější a nejvyhledávanější Poláčkův titul. Zkušená editorka Marie Havránková se částečně opírá o edici obou děl v nedávno dokončených Poláčkových sebraných spisech; autorem komentáře je prof. Jiří Holý, který se Poláčkovým dílem dlouhodobě zabývá.

Společné vydání tří klasických úsměvných titulů české prózy 1. poloviny 20. století. Titul spojuje humoristický román Karla Poláčka Bylo nás pět - knížku vyprávění o dobrodružstvích pěti nezbedných chlapců z malého českého městečka, psanou formou dětského deníku kupeckého synka Petra Bajzy s novelou Vladislava Vančury Rozmarné léto - půvabným vyprávěním o lázeňském městečku, jehož poklid rozčeří kouzelník a jeho sličná pomocnice a souborem fejetonů Karla Čapka O lidech, který s vlídným, trefným a chápavým humorem nabízí pohled na nejrůznější lidské typy a životní situace.

Nezaměnitelný slovní i situační humor, osobitá galerie nejrůznějších figurek, obyčejných lidí žijících všední životy, kdy se hlavním zdrojem komiky stává charakteristika postav. To je Karel Poláček v povídkách a humoristických románech, v drobných novinářských prózách i v práci pro film a divadlo. Ukázkou jeho mistrovského stylu i humoru je i povídka Kouzelná šunka, v níž se stane zázrak, který ovšem nemůže dopadnout dobře.

Soubor šestadvaceti povídek klasika české humoristické literatury. Kniha obsahuje krátké povídky, které Karel Poláček zveřejnoval v Lidových novinách, Českém slovu, almanachu Kmen a dalších periodikách, do kterých autorsky přispíval. Setkáváme se v nich postavičkami a figurkami obyčejných lidí, kteří mají své chyby a které autor s lehkou ironií jemu vlastní uměl tak půvabně vykreslit.

Poslední svazek spisů Karla Poláčka obsahuje kromě dramat Ves Stěpančikovo a Firma vzpomínky, kalendárium a přehled referátů z poláčkovských sympozií (1992–2001).

Předposlední svazek spisů Karla Poláčka připomíná jeho vztah k filmu, který se projevoval nejen psaním filmových scénářů (Načeradec, kníže kibiců, Včera neděle byla a Hostinec U kamenného stolu), ale i psaním filmových recenzí. Texty scénářů doprovází studie filmového historika Pavla Taussiga Filmový smích Karla Poláčka a výběr z poláčkovských anekdot, které vycházely v předválečných Lidových novinách a Českém slově.

Poslední svazek spisů Karla Poláčka obsahuje kromě dramat Ves Stěpančikovo a Firma vzpomínky, kalendárium a přehled referátů z poláčkovských sympozií (1992-2001).

Závěrečné svazky Spisů Karla Poláčka věnují pozornost neprávem opomíjené Poláčkově činnosti žurnalistické, která tvoří pozoruhodnou, cennou a velmi výmluvnou součást jeho spisovatelského díla.Texty, jež jsou zde chronologicky řazeny, vycházely postupně v těchto periodikách 20. a 30. let: Štika venkova, Nebojsa, Tribuna, Lidové noviny, Večerní tribuna, Gentlman, Přítomnost, České slovo, Eva, Kalendář českožidovský, Dnešek, Světozor, Almanach Kmene.

Dvacátý závěrečný svazek Spisů Karla Poláčka je uveden čtyřiceti sedmi texty, které představují jeho "závažnější" publicistiku (téměř neznámé eseje o humoru a kultuře, satirické stati karikující české poměry i politickou situaci v sousedním Německu v době nástupu fašismu a v neposlední řadě články a fejetony s autobiografickým zaměřením). Následující oddíl obsahuje především dokumenty soukromé povahy: Korespondence je dosud nejucelenějším vydáním Poláčkových dopisů, z nichž naprostá většina zde vychází vůbec poprvé. Snad nejobjevnější je soubor dopisů adresovaných Poláčkově dceři Jiřině poté, kdy v roce 1939 emigrovala jedním z posledních transportů do Anglie. Chronologicky, ale i biograficky na něj navazují dopisy, které Poláček psal na jaře roku 1943, tedy krátce před transportem do Terezína, své přítelkyni a družce Doře Weiszové-Vaňákové. K tomuto období se vztahuje i Poláčkův deník, v němž si od ledna 1943 zaznamenává nejrůznější postřehy, reflexe, zápisky z četby i portréty židů, s nimiž se setkával, když společně povinně dojížděli pracovat mimo Prahu. Svou kompozicí a výpovědní hodnotou patří tato kniha k nejzávažnějším svazkům celé edice Spisy Karla Poláčka.

Čtyři krátké prózy, námětově čerpající ze židovského prostředí.

Povolání žurnalisty přivedlo Karla Poláčka k pravidelné práci na referátech ze soudní síně, a tak se soudničky staly nejfrekventovanějším žánrem Poláčkovy publicistiky. Tento výbor, vydaný v rámci edice Spisy Karla Poláčka, je chronologicky uspořádaným výběrem prací, které ve 20. a 30. letech otiskoval v Lidových novinách, Tribuně, Českém slově, Telegrafu, Literárních novinách a Světozoru. K vydání připravila a ediční poznámku napsala Zina Trochová.

Dvacátá léta představují v Poláčkově tvůrčím vývoji etapu drobné novinářské prózy - až na sklonku desetiletí ji vystřídala etapa "románová". Ze zhruba tisícovky svých novinových příspěvků z let 1921 - 26 autor vybral několik desítek textů pro knižní vydání. Vznikly tak čtyři sbírky povídek a pět svazečků sloupků a fejetonů: Mariáš a jiné žvnosti (1924), 35 sloupků (1925), Čtrnáct dní na vojně (1925), Život ve filmu (1927), Okolo nás (1927). V našem vydání k nim na závěr připojujeme žánrově sice odlišný Žurnalistický slovník (s předmluvou Karla Čapka, 1924), jehož parodická hesla se nicméně přímo vztahují k tematice i textu některých fejetonů.

Soubor povídkových sbírek z let 1922–1928 obsahuje vše, co v žánru povídky autor sám vydal knižně.

When an attack on capitalism and totalitarianism runs amok, the Syrovys attempt to remain in their apartment despite repeated attempts by their landlord to oust them.

Jde o knížku, v níž jsou pohromadě tři autoři (), které spojil postoj ke světu, dívají se na něj s úsměvem a humorem, s lehce kritickým odstupem i nadhledem a přitom s radostí. která tryská ze samé podstaty prosté lidské existence. Sbližuje je okřídlený slogan autora jiné podobné knihy– Rozmarného léta Vladislava Vančury, který zní: „Humor není smáti se. ale lépe věděti.“ Editoři: Jarmila Víšková, Rudolf Havel; doslov a medailóny o autorech: Miloš Pohorský; medailóny o ilustrátorech: Jan Royt.

Dopisy Karla Poláčka z posledních měsíců před odchodem do koncentračního tábora. Uspořádal Martin Jelinowiez. Exilové vydání. Obálku s použitím terezínské připouštěcí známky navrhla Barbora Munzarová.

Laskavý humor z lázní Humoristický román Hostinec U kamenného stolu vyšel poprvé v roce 1941. Záhy došel dobrého čtenářského ocenění, a dokonce se brzy dočkal i úspěšné filmové adaptace (1949). V kulisách lázeňského městečka tu Poláček rozehrál příběh osudem pronásledovaného majitele vyhlášeného hostince Šimona Tatrmuže a jeho "hříšné" ženy Boženy, příběh dvou typických středostavovských hrdinů s dobrosrdečným, ale omezeným a naivním viděním svého světa. K nim přidal řadu dalších komických postav, rozhádané a tvrdohlavé bratry inženýry, po Tatrmužově smrti neohrabaně spravující podnik, rodinu rady Dyndery, kochající se poklidnou lázeňskou atmosférou, kvartána Lumíra, jehož dobrodružné nutkání je zatíženo reparátem z matematiky, či Benno Mertense, svůdníka a herce... Autor tak v mistrné psychologické karikatuře a s nebývalým citem pro jazyk vystihl prostředí maloměsta s celou plejádou nejrůznějších afér, konfliktů i humorných situací. Přestože tu a tam z jeho psaní vysvitne osten iron

Svazek přináší jednak groteskní povídku Hedvika a Ludvík (poprvé vyšla r. 1931) v níž se karikují „rodinné tradice“ maloměstské rodiny, a jednak soubor povídek Pan Selichar se osvobodil (z r. 1933, resp. z r. 1928, kdy vyšel pod názvem Bez místa a se stejnojmennou úvodní povídkou místo pozdější a dnešní úvodní Pan Selichar se osvobodil). Tento soubor představuje řadu humorných příběhů, které již ve jménech naznačují, že jde většinou o židovské nebo obchodní prostředí, a které mnohdy přecházejí až do anekdotické polohy.

Dosud nejúplnější soubor Poláčkových povídek, které jsou mnohdy nedoceněnou pokladnicí humoru. Zde vedle již osvědčených cyklů (Povídky pana Kočkodana, Povídky izraelského vyznání, Pan Selichar se osvobodil) jsou i povídky dosud nevydané. Uspořádal, doslov napsal a ediční poznámkouopatřil Z. K. Slabý.

Veselý tatínek Adolf Štorkán a jeho pedantický synek Jiří udělají vše, aby zachránili firmu, žení se tak spletitě, že je nakonec těžko poznat., kdo je tatínek a kdo syn.

Kniha vybraných sloupků, fejetonů a beletristických esejů oblíbeného humoristy a bystrého znalce života a lidí. Jsou seskupeny podle námětové příbuznosti do tří oddílů: první obsahuje lékařské fejetony, druhý všehochuť sloupků z let 1935-1939 a třetí eseje o lidech před soudem.

Edudant a Francimor jsou synci kouzelnice madame Halabáby. Edudant, starší a silnější, a hubený Francimor žijí spokojeně s matkou v chaloupce v temném lese. Společnost jim dělají bílý kozel Rudolf, starý drak Verpanides a černý kocour Šmakovník. Jednou se oba hoši vydají na kouzelném koštěti se svými spolužáky na školní výlet. Nešťastnou náhodou při návratu zabloudí a upadnou do rukou loupežníků. Podaří se jim však uprchnout a při své cestě domů se dostanou do podivuhodných končin a prožívají neuvěřitelné příhody. Kniha, plná fantastických situací a groteskních dobrodružství, sršící vtipem a nápady, je báječným čtením pro všechny děti i rodiče. Vyprávění, kterým se autor vrací do světa dětí, patří k české humoristické klasice.

Výběr z článků a sloupků jednoho z nejlepších českých humoristů, jenž vycházel z přesvědčení, že humor je odhalováním skutečnosti. Tuto skutečnost odhaluje v pohledech na život, zvyky, zásady a prostředí měšťácké společnosti, dále v úvahách nad problémy a způsoby humoru v literatuře, ve filmu, v divadle a ve výtvarnictví a konečně v zamyšlení nad sebou samým, nad svými názory a dílem.Výbor uspořádal, doslov napsal a ediční poznámkou doplnil Z.K. Slabý. S kresbami Štefana Bednára a Antonína Pelce.

Deník českého humoristy a bojovníka proti měšťáctví, který si psal před smrtí, očekávaje transport do Terezína, obsahuje spisovatelovy názory, postřehy, náměty, úvahy a aforismy.

Slavný humoristický román z prostředí fotbalu a lidí kolem něho Vydání osmé.

První sbírka povídek českého humoristického klasika, poprvé vydaná roku 1922, čerpá náměty humorných situací především z maloměstského prostředí, předsudků, společenských stereotypů a dalších hranic, jež je pro jejich hrdiny nemožné překročit.

Čtyřdílná kronika okresního města je kritikou života maloměšťáků před první světovou válkou a za války. První část skladby, Okresní město, zachycuje měšťáky v strnulé nudě jejich přízemního života v předvečer války. V druhém díle nechává autor své hrdiny „táhnout do boje“; ukazuje, jak trpně se podrobují vojenské drezuře a jak mnozí z nich, i ti, kteří se dříve projevovali jako „pokrokoví“, stávají se horlivými obránci monarchie. Podzemní město zastihuje měšťáky v zákopech na ruské a italské frontě. Ve čtvrtém díle (Vyprodáno) vrací se děj opět do zázemí, charakterizovaného v době rozkladu fronty dvěma zjevy: únavou z války a hladem.

Poláčkův humoristický román DŮM NA PŘEDMĚSTÍ je v podstatě vážnou umělěckou studií o českém maloměšťáctví. Pocit vlastnictví udělal z dobrodušného snaživce nesnášenlivého a lakomého sobce, který kde může, vykořisťuje a utiskuje své nájemníky.

Román Hlavní přelíčení je první literární prací, v níž se humorista K. Poláček vydal do oblasti tzv. vážné prózy. Za námět pro svůj román si zvolil skutečný soudní proces, vraždu služebné, který už před časem jako soudní zpravodaj popsal v Českém slově.

Humorný obraz typického českého fotbalového obecenstva z doby před 2. světovou válkou. Autor ve své knize mistrně zachytil hráčskou hantýrku, ovzduší klubového prostředí i psychologii, zvyklosti a mravy pravověrných fotbalových fanoušků. Svéráznou atmosféru kolem fotbalových hřišť líčí prostřednictvím komického příběhu dvou nadšených žižkovských fanoušků, krejčího Emanuela Habáska a jeho nezvedeného syna Emana, a dalšího velkého obdivovatele fotbalového sportu, židovského obchodníka s oděvy Richarda Načeradce a celé jeho rozvětvené rodiny.

Laskavý humor z lázní Humoristický román Hostinec U kamenného stolu vyšel poprvé v roce 1941. Záhy došel dobrého čtenářského ocenění, a dokonce se brzy dočkal i úspěšné filmové adaptace (1949). V kulisách lázeňského městečka tu Poláček rozehrál příběh osudem pronásledovaného majitele vyhlášeného hostince Šimona Tatrmuže a jeho "hříšné" ženy Boženy, příběh dvou typických středostavovských hrdinů s dobrosrdečným, ale omezeným a naivním viděním svého světa. K nim přidal řadu dalších komických postav, rozhádané a tvrdohlavé bratry inženýry, po Tatrmužově smrti neohrabaně spravující podnik, rodinu rady Dyndery, kochající se poklidnou lázeňskou atmosférou, kvartána Lumíra, jehož dobrodružné nutkání je zatíženo reparátem z matematiky, či Benno Mertense, svůdníka a herce... Autor tak v mistrné psychologické karikatuře a s nebývalým citem pro jazyk vystihl prostředí maloměsta s celou plejádou nejrůznějších afér, konfliktů i humorných situací. Přestože tu a tam z jeho psaní vysvitne osten ironie, to hlavní, co k personálu a návštěvníkům hostince U kamenného stolu chová, je vlídné porozumění. Přes dobromyslnost a nezávadnost obsahu nemohla kniha na začátku čtyřicátých let vyjít pod autorovým jménem; na prosbu nakladatele proto román zaštítil malíř Vlastimil Rada. 10. vydání

České maloměsto první republiky očima malého kluka a jeho kamarádů, ve druhé části pak veselá dobrodružství v Indii, které prožívá v halucinacích těžce nemocný hlavní hrdina.

České maloměsto první republiky očima malého kluka a jeho kamarádů, ve druhé části pak veselá dobrodružství v Indii, které prožívá v halucinacích těžce nemocný hlavní hrdina.

Petr Bajza, Bejval Antoní, Pepek Zlivlar, Eda Kemlink, Čeněk Jirsák. určitě všichni znáte příběhy slavné pětky nejen z televizního seirálu, ale také z rozhlasového vyprávění Františka Filipovského. Je čas se začíst do lumpáren, jako jsou "manévry" a válka s Ješiňáky,vybírání vosího hnízda nebo návštěva cirkusu a zažít je spolu s naším kvintetem. A nejen to! V knížce naleznete fotografie z televizního seriálu!

Závěrečný díl cyklu o lidech z malého českého města rozvíjí jejich další osudy v době 1. světové války. Děj se odehrává v městečku na italské frontě v poslední fázi války a ilustruje celý rozklad armády i zázemí. Atmosféra marnosti, která se projevuje i v příběhu hl. hrdiny J. Štědrého, jehož smrtí na frontě kniha končí.

Román Hrdinové táhnou do boje je druhou částí Poláčkovy groteskní epopeje z maloměstského života. Osudy hrdinů prvního dílu Okresní město zde pokračují od okamžiku vypuknutí 1. světové války.

První část tetralogie: Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město a Vyprodáno. Historie začíná v nostalgické době na přelomu prvního desetiletí tohoto století, kdy čas byl ještě věčný a plynulý a městečko v něm podřimovalo jako kůň před stavením". Rodina židovského kupce pana Štědrého s jeho třemi syny je bodem, odkud ironický vypravěč sleduje hemžící se společnost městečka s ostře vykreslenými figurkami z jednotlivých jeho vrstev.

Třetí část Poláčkova cyklu z času první světové války, navazující na romány "Okresní město" a "Hrdinové táhnou do boje", nás přenáší do zákopů, ztracených kdesy v blátě Haliče. Čiší z nich chlad a bezútěšnost. Nahoře jen rozervaná krajina s krátery po minách, opuštěné trosky stavení... V těchto nehrdinských obrazech všedního života zákopů zachytil Poláček své osobní zážitky z východní fronty.

Sága českého maloměsta ve své první části představuje život jednoho městečka na přelomu prvního desetiletí min. století. (Tetralogie - Karel Poláček a jeho okresní hrdinové) Román Hrdinové táhnou do boje je druhou částí Poláčkovy groteskní epopeje z maloměstského života. Osudy hrdinů prvního dílu Okresní město zde pokračují od okamžiku vypuknutí 1. světové války. Tragédie 1914 – 1918 způsobila definitivní konec celého lidského řádu. Na frontu odcházejí postupně muži, starci i chlapci. Jejich zkušenosti z bojišť jsou otřesné. Ale také v zázemí, v okresním městě, čas ztratil svůj neměnný, jednotvárný rytmus. Není kdy na přátelské besedy, vytrácí se zdvořilost; lidé byli v těch dobách velmi roztržití. Jejich pohled byl těkavý a pohyby překotné. Starost práskala bičem a honila je dokola. A pak smrt… Koho dojme smrt.

Humoristický román zachycuje prostředí pražské židovské společnosti v době hospodářské krize třicátých let. Ústřední postavou je účetní Michelup, maloměšťák, pronásledovaný manií šetrnosti. Dá se zlákat k výhodné koupi motocyklu, jehož se pak nemůže zbavit, z furiantství začne motocyklu používat, zaplétá se tím do rostoucích výdajů a jen náhodou uniká existenční zkáze.

Soubor zhruba 700 hesel reflektujících a zesměšňujících nejčastější novinářská klišé a ustálené výrazy. Předmluvou opatřil Karel Čapek.

Židovské anekdoty vydal Poláček v lednu 1933 v orbisovské edici Veselá mysl. Otiskoval je však už dříve v humoristickém časopise Dobrý den, jehož byl vedoucím a odpovědným redaktorem v letech 1927-1930. Poláček ve své tvorbě vždy stavěl na dokonalé znalosti prostředí, o kterém psal, a dokázal věrně zachytit postavy i situace. Židovské anekdoty vycházejí z jeho častých návštěv pražské židovské společnosti. Nejvíce anekdot je věnováno šnorerům, finančním otázkám, na druhém místě jsou námluvy a rodinný život a na třetím historky kolem rabínů a víry. Další anekdoty se týkají obchodu nebo otázek souvisejících se smrtí.

Židovské anekdoty vydal Poláček v lednu 1933 v orbisovské edici Veselá mysl. Otiskoval je však už dříve v humoristickém časopise Dobrý den, jehož byl vedoucím a odpovědným redaktorem v letech 1927-1930.

Humorný obraz typického českého fotbalového obecenstva z doby před 2. světovou válkou. Autor ve své knize mistrně zachytil hráčskou hantýrku, ovzduší klubového prostředí i psychologii, zvyklosti a mravy pravověrných fotbalových fanoušků. Svéráznou atmosféru kolem fotbalových hřišť líčí prostřednictvím komického příběhu dvou nadšených žižkovských fanoušků, krejčího Emanuela Habáska a jeho nezvedeného syna Emana, a dalšího velkého obdivovatele fotbalového sportu, židovského obchodníka s oděvy Richarda Načeradce a celé jeho rozvětvené rodiny.

Bláznivý příběh jedné rodiny, která se sňatky neustále rozrůstá o nové členy a zároveň se scvrkává úmrtími a rozvody.

Do protikladu k postavě bojácného a opatrnického úředníčka Syrového klade Poláček strážníka Faktora, nesnášenlivého, lakomého a nadutého majitele domu, bezohledně vykořisťujícího a terorizujícího své nájemníky. Vedle těchto ústředních postav uvádí celou galerii rázovitých figurek pražského předměstí.

Novela vypráví o přípravě novin a v tomto rámci líčí komické snažení dvou hrdinů, jak se co nejméně nadřít. Většinu času tráví u kulečníku, kde potkají lehkou dívku a s ohromením sledují její společenský vzestup.

9. svazek Spisů Karla Poláčka přináší první část nedokončené pentalogie Poláčkovy ságy maloměsta. Historie začíná v nostalgické době na přelomu prvního desetiletí tohoto století, kdy čas byl ještě věčný a plynulý a "městečkov něm podřimovalo jako kůň před stavením". Rodina židovského kupce pana Štědrého s jeho třemi syny je bodem, odkud ironický vypravěč sleduje hemžící se společnost městečka s ostře vykreslenými figurkami z jednotlivých jeho vrstev.

Na prahu neznáma: satirické romaneto; Kouzelná šunka: první pražská pohádka

Vyprávění proložené humorem o cvičení záložáků v období První republiky.

Sbírka Poláčkovy fejetonistické tvorby z počátku 20. let.

První sbírka povídek českého humoristického klasika, poprvé vydaná roku 1922, čerpá náměty humorných situací především z maloměstského prostředí, předsudků, společenských stereotypů a dalších hranic, jež je pro jejich hrdiny nemožné překročit.