Karel Poláček Životopis
Karel Poláček byl mistrem české meziválečné prózy, který s jedinečným humorem a pronikavým vhledem zachycoval absurditu i dojemnost každodenního života. Jeho díla, ať už se jedná o humorné romány či společensko-kritické příběhy, odhalují tragikomické aspekty maloměstského prostředí. Poláček dokázal mistrně kombinovat smích a slzy, čímž jeho tvorba oslovuje čtenáře dodnes. Jeho schopnost zobrazení lidských slabostí a nedokonalostí s lehkostí a pochopením z něj činí nezapomenutelného autora.
Karel Poláček (22.3.1892 - 21.1.1945) byl český spisovatel a novinář židovského původu. Narodil v Rychnově nad Kněžnou do rodiny židovského obchodníka s koloniálním zbožím. Již od 15 let žil Poláček v Praze, kde dokončoval studium na gymnáziu. Po gymnáziu studoval na právnické fakultě Karlovy univerzity, ale studie nevítaně zasáhla první světová válka a Poláček se do Prahy vrací až po ní. Stal se redaktorem Lidových novin. Přispíval do nich svými sloupky, reportážemi ze soudních případů, povídkami a fejetony. Za okupace psal do novin pod jménem malíře Vlastimila Rady. Aby se uživil, začíná místo právnických znalostí uplatňovat v žurnalistice spíše svůj literární talent a ostré postřehy. V novinářské činnosti setrvává až do roku 1939, kdy je jeho poklidná činnost tentokráte přerušena vpádem německých fašistů. Karel Poláček byl Žid, a proto byl v roce 1943 odvlečen do Terezína (přihlásil dobrovolně do transportu poté, co do něj byla zařazena jeho životní družka) a pak transportován do koncentračního tábora v Osvětimi. Původně se předpokládalo, že zemřel v Osvětimi v plynové komoře, až v 90. letech se podařilo najít důležitého svědka, účastnici pochodu smrti Kláru Baumöhlovou z východního Slovenska, která potvrdila, že Poláček přežil transport z Osvětimi do tábora Hindenburg, kde napsal krátkou divadelní hru, v níž svědkyně také hrála, a že se potom účastnil pochodu z Hindenburgu do tábora Gleiwitz. Zde již neprošel selekcí a byl nacisty popraven. Proto bylo předpokládané datum a místo úmrtí změněno na 21. ledna 1945 v koncentračním táboře Gleiwitz. Ještě na Vánoce 1944 tento starší, hubený, skromný a neprůbojný pán pomohl připravit i pro ostatní spoluvězně taneční představení se zpěvem, napsal jim i německy psaný skeč.
Námětem Poláčkových próz je lidská malost, viděná humorně i tragicky. Satirický je Dům na předměstí s postavou jeho nesnášenlivého majitele nadstrážníka Faktora. Naopak komický ráz má román Muži v offsidu, o otci a synovi-fotbalových fanoušcích, s výstižným popisem psychologie sportovních diváků. Komický je i hrdina románu Michelup a motocykl – svými „výhodnými“ nákupy (například motocyklu, i když neumí řídit). Do svého rodiště umístil děj románové tetralogie (pátý díl nedokončen): Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město a Vyprodáno. Zobrazuje v ní občany města od žebráků po důstojníky, především však rodinu mladého Jaroslava Štědrého. To vše v dusné atmosféře před 1. světovou válkou a během ní. Ani za války se však nedovedou zbavit svých malicherných slabostí. Za okupace vydal pod jménem Vlastimila Rady román opět z maloměstského prostředí – Hostinec u Kamenného stolu. Posmrtně pak byla vydána jeho humorně laděná kniha Bylo nás pět. Pro děti je také určená pohádka Edudant a Francimor. Poláček byl mimo jiné i velkým znalcem a sběratelem židovských anekdot.