Karel Poláček byl mistrem české meziválečné prózy, který s jedinečným humorem a pronikavým vhledem zachycoval absurditu i dojemnost každodenního života. Jeho díla, ať už se jedná o humorné romány či společensko-kritické příběhy, odhalují tragikomické aspekty maloměstského prostředí. Poláček dokázal mistrně kombinovat smích a slzy, čímž jeho tvorba oslovuje čtenáře dodnes. Jeho schopnost zobrazení lidských slabostí a nedokonalostí s lehkostí a pochopením z něj činí nezapomenutelného autora.
Kniha vybraných sloupků, fejetonů a beletristických esejů oblíbeného humoristy a bystrého znalce života a lidí. Jsou seskupeny podle námětové příbuznosti do tří oddílů: první obsahuje lékařské fejetony, druhý všehochuť sloupků z let 1935-1939 a třetí eseje o lidech před soudem.
Dvacátý závěrečný svazek Spisů Karla Poláčka je uveden čtyřiceti sedmi texty, které představují jeho "závažnější" publicistiku (téměř neznámé eseje o humoru a kultuře, satirické stati karikující české poměry i politickou situaci v sousedním Německu v době nástupu fašismu a v neposlední řadě články a fejetony s autobiografickým zaměřením). Následující oddíl obsahuje především dokumenty soukromé povahy: Korespondence je dosud nejucelenějším vydáním Poláčkových dopisů, z nichž naprostá většina zde vychází vůbec poprvé. Snad nejobjevnější je soubor dopisů adresovaných Poláčkově dceři Jiřině poté, kdy v roce 1939 emigrovala jedním z posledních transportů do Anglie. Chronologicky, ale i biograficky na něj navazují dopisy, které Poláček psal na jaře roku 1943, tedy krátce před transportem do Terezína, své přítelkyni a družce Doře Weiszové-Vaňákové. K tomuto období se vztahuje i Poláčkův deník, v němž si od ledna 1943 zaznamenává nejrůznější postřehy, reflexe, zápisky z četby i portréty židů, s nimiž se setkával, když společně povinně dojížděli pracovat mimo Prahu. Svou kompozicí a výpovědní hodnotou patří tato kniha k nejzávažnějším svazkům celé edice Spisy Karla Poláčka.
Poslední svazek spisů Karla Poláčka obsahuje kromě dramat Ves Stěpančikovo a Firma vzpomínky, kalendárium a přehled referátů z poláčkovských sympozií (1992–2001).
Sbírka humoristických povídek z roku 1926 staví do hlavních rolí židovské obyvatele maloměsta s jejich typickým vyjadřováním, obchodnickým smýšlením i zvláštním typem staleté moudrosti.
Povolání žurnalisty přivedlo Karla Poláčka k pravidelné práci na referátech ze soudní síně, a tak se soudničky staly nejfrekventovanějším žánrem Poláčkovy publicistiky. Tento výbor, vydaný v rámci edice Spisy Karla Poláčka, je chronologicky uspořádaným výběrem prací, které ve 20. a 30. letech otiskoval v Lidových novinách, Tribuně, Českém slově, Telegrafu, Literárních novinách a Světozoru. K vydání připravila a ediční poznámku napsala Zina Trochová.
Dvacátá léta představují v Poláčkově tvůrčím vývoji etapu drobné novinářské prózy - až na sklonku desetiletí ji vystřídala etapa "románová". Ze zhruba tisícovky svých novinových příspěvků z let 1921 - 26 autor vybral několik desítek textů pro knižní vydání. Vznikly tak čtyři sbírky povídek a pět svazečků sloupků a fejetonů: Mariáš a jiné žvnosti (1924), 35 sloupků (1925), Čtrnáct dní na vojně (1925), Život ve filmu (1927), Okolo nás (1927). V našem vydání k nim na závěr připojujeme žánrově sice odlišný Žurnalistický slovník (s předmluvou Karla Čapka, 1924), jehož parodická hesla se nicméně přímo vztahují k tematice i textu některých fejetonů.
Předposlední svazek spisů Karla Poláčka připomíná jeho vztah k filmu, který se projevoval nejen psaním filmových scénářů (Načeradec, kníže kibiců, Včera neděle byla a Hostinec U kamenného stolu), ale i psaním filmových recenzí. Texty scénářů doprovází studie filmového historika Pavla Taussiga Filmový smích Karla Poláčka a výběr z poláčkovských anekdot, které vycházely v předválečných Lidových novinách a Českém slově.
Třetí část Poláčkova cyklu z času první světové války, navazující na romány "Okresní město" a "Hrdinové táhnou do boje", nás přenáší do zákopů, ztracených kdesy v blátě Haliče. Čiší z nich chlad a bezútěšnost. Nahoře jen rozervaná krajina s krátery po minách, opuštěné trosky stavení... V těchto nehrdinských obrazech všedního života zákopů zachytil Poláček své osobní zážitky z východní fronty.
Závěrečné svazky Spisů Karla Poláčka věnují pozornost neprávem opomíjené Poláčkově činnosti žurnalistické, která tvoří pozoruhodnou, cennou a velmi výmluvnou součást jeho spisovatelského díla.Texty, jež jsou zde chronologicky řazeny, vycházely postupně v těchto periodikách 20. a 30. let: Štika venkova, Nebojsa, Tribuna, Lidové noviny, Večerní tribuna, Gentlman, Přítomnost, České slovo, Eva, Kalendář českožidovský, Dnešek, Světozor, Almanach Kmene.
Sága českého maloměsta ve své první části představuje život jednoho městečka na přelomu prvního desetiletí min. století. (Tetralogie - Karel Poláček a jeho okresní hrdinové) Román Hrdinové táhnou do boje je druhou částí Poláčkovy groteskní epopeje z maloměstského života. Osudy hrdinů prvního dílu Okresní město zde pokračují od okamžiku vypuknutí 1. světové války. Tragédie 1914 – 1918 způsobila definitivní konec celého lidského řádu. Na frontu odcházejí postupně muži, starci i chlapci. Jejich zkušenosti z bojišť jsou otřesné. Ale také v zázemí, v okresním městě, čas ztratil svůj neměnný, jednotvárný rytmus. Není kdy na přátelské besedy, vytrácí se zdvořilost; lidé byli v těch dobách velmi roztržití. Jejich pohled byl těkavý a pohyby překotné. Starost práskala bičem a honila je dokola. A pak smrt… Koho dojme smrt.
