Danuše Navrátilová Knihy

Francouzský muzikolog Henry-Louis de La Grange (1924–2017) dosáhl významného úspěchu v 70. letech, kdy publikoval první díl monografie o Gustavu Mahlerovi, rakouském dirigentovi a skladateli z moravských Kališť. Tato publikace, nejprve v angličtině a později revidovaná i ve francouzštině, položila základy pro mahlerovská studia. Další díly vyšly na počátku 80. let a potvrdily její význam, přičemž poslední, čtvrtý díl, byl vydán anglicky v roce 2008. De La Grange se Mahlerem a jeho dílem zabýval celý život, čímž přispěl k rozšíření povědomí o skladateli v západní Evropě. Organizoval mahlerovské festivaly, výstavy a sympozia, a díky přátelství s Mahlerovými blízkými shromáždil mnoho poznatků a dosud neznámých materiálů. Na své monografii pracoval až do konce života, pravidelně ji revidoval a aktualizoval. Získal řadu ocenění, včetně Grand Prix de Litterature musicale v roce 1984 a Prize of the Royal Philharmonic Society v roce 1995. Publikace z roku 2007 představuje autorovu stručnou syntézu dosavadních poznatků, bez schematismu, a nabízí mimořádný portrét skladatele s českými kořeny, které se odrážejí v jeho tvorbě.

Druhý a poslední díl pojednání o smrti, umírání a věcech s tím souvisejících tak, jak se měnily v běhu staletí. Oba díly nejsou nijak výrazně ohraničeny zpracovaným časovým údobím. Autor volně pojednal o různých hlediscích smrti, rozčlenil knihu do delších tématických celků, a potom celý spis rozdělil do dvou svazků. Je nesporně zajímavé a přínosné přečíst třeba jen jeden díl – první neztrácí smysl bez druhého a naopak. K získání uceleného pohledu je však třeba prostudovat celé velmi kompaktní dílo.

Pozoruhodné dílo francouzské beletrie čerpající ze židovské tradice. Nejde o vzpomínky na holocaust ani o návrat do světa východoevropských aškenázů: autor, původem egyptský Žid, později žijící ve Francii, se inspiroval nejstarší rabínskou moudrostí. S básnickým citem vytvořil neobyčejně originální dílo, mající formu fiktivních rozhovorů, výroků rabínů a úryvků z deníků a promlouvající bezprostředně k dnešnímu člověku.

V roce 1944 se Mathilda, mladá Alsasanka, zamiluje do Maročana Amina Belhadže, který bojuje ve francouzské armádě. Po osvobození se mladý pár odstěhuje do Maroka, do posádkového města Meknesu, kde žijí kolonisté z různých evropských zemí, především z Francie. Amin se snaží zúrodnit kamenité pozemky zemědělské usedlosti zděděné po otci, ale Mathildu v nové vlasti záhy začne dusit přísná mravnostní atmosféra. Se dvěma dětmi tráví osamělé dny na statku a trápí ji jak nedostatek peněz, tak nedůvěra, kterou jakožto cizinka vzbuzuje. Deset let žije v zemi pod francouzským protektorátem, v zemi, kde nezadržitelně stoupá napětí a množí se násilnosti, dokud Maroko nevyhlásí nezávislost na Francii. Žije v „zemi těch druhých“ stejně jako další postavy románu: kolonisté, domorodci, vojáci, zemědělci i exulanti. A především ženy, které žijí v zemi mužů a musí neustále bojovat za svoje práva.

Jan ze Joinvillu, francouzský aristokrat, senešal v Champagni a blízký přítel Ludvíka IX., ve svém vzpomínkovém díle Kniha posvátných slov a dobrých skutků našeho krále Ludvíka Svatého vykreslil panovníka jako ideálního rytíře i vladaře a světce na trůně, přičemž krále, k němuž choval hluboký a vřelý cit, zachytil především prostřednictvím jejich vzájemného vztahu. Zároveň do diktovaných pamětí otiskl velice barvitý a detailní obraz dvora, zmiňuje královy reformy, rodinné poměry a také události neúspěšné křížové výpravy do Egypta: královo zajetí a shánění výkupného i krátký pobyt v Akkonu (1248–1250). Nový český překlad, který poprvé obsahuje kompletní text Joinvillových pamětí, doplňuje také první vydání Joinvillova Vyznání víry, které napsal během pobytu ve Svaté zemi, a krátký dopis Ludvíkovi X.

Kniha pojednává o starověkém Egyptě, je rozdělena do kapitol-dvojstránek na dané téma (mumifikace, kněží, písmo, vojsko aj.). Na konci kapitolky jsou otázky, odpovědi lze nalézt v textu a na konci knihy jsou správné odpovědi. Pro děti od 8-9 let.

První ze dvou dílů zásadního spisu o smrti a umírání a měnící se úloze tohoto fenoménu v průběhu dějin lidstva. Zjištění, že „Dějiny smrti“ vyšly v edici „Každodenní život“ je jediným úsměvným momentem, který čeká čtenáře této knihy. Jinak před ním defiluje čtení neveselé, ale zato nesmírně zajímavé, podnětné, fundované a hodnotné. Dějiny smrti jsou zásadním textem, jaký v současné, ať už původní, nebo překladové historiografii chyběl a který vzniklou mezeru zaplňuje více než důstojně. Což ostatně odpovídá dvacetiletému úsilí, které Ariès tématu věnoval. Smrt je tu nazřena z mnoha úhlů pohledu jako fenomén provázející lidstvo od nepaměti. Obávaná i uctívaná, vnímaná jako konec života i jako počátek vyššího stupně bytí. Autor přednáší i o věcech se smrtí souvisejících, o pohřbívání, hřbitovech, o lékařském přístupu k agónii, o myšlení umírajícího člověka, o názorech na smrt a posmrtný život měnících se spolu se změnami v životním stylu a s odlišností různých civilizací i sociálních skupin.

Cílem Hyacintova díla je načrtnout ve formě komiksu dějiny vesmíru, prvním zábleskem světla počínaje a vznikem života na Zemi konče. Hyacinthus tyto dějiny vypráví pomocí svých úžasných kreseb a citací z antické mytologie a z děl starověkých filozofů a dramaturgů. Od velkého třesku k prvním pozemským živočichům, přes náhlé zvraty při vzniku naší planety nám předkládá ke čtení dvojjazyčné úryvky z děl Sofoklových, Vergiliových, Lucretiových, Eurípidových, Ovidiových, Aristofanových, Hésiodových a mnohých dalších. Obrázky text spíše doplňují, než ilustrují. Postřehnutelný posun mezi dvěma časovými obdobími – mezi současnou popularizací dějin vesmíru a texty starými několik století – nabízí díky své důvtipnosti nový a poetický pohled na tajemství, které od nepaměti fascinuje lidstvo: na tajemství zrození našeho světa.

Tým historiků a skupina kartografů představují široké čtenářské veřejnosti dějiny lidstva od pravěku do současnosti.