Kniha ukazuje, jak lze psychologických poznatků užívat v případě léčebného ovlivňování úzkosti a strachu. Text je rozdělen do tří částí: obecné, speciální a závěr tvoří dodatky. V obecné části autoři vymezují úzkost a strach ze zorného úhlu dnešní psychologie, následuje jejich přiblížení z pohledu ontogenese a zařazení do rámce současně platné mezinárodní klasifikace nemocí. Ve speciální části seznamují s osmi významnými psychologickými přístupy k této problematice.
Pochopení zákonitostí vývoje mozku pomáhá při výchově a vzdělávání v mnoha oblastech při výuce jazyků a matematiky, při rozvíjení myšlení a paměti, při využívání her. John Brierley připomíná svou knihou rodičům a učitelkám dětí předškolního věku a také učitelům prvního stupně základních škol, proč a jak dětem v rozhodujícím období od narození do sedmi let poskytovat co nejvíce vhodných příležitostí k rozvoji myšlení.
Interpretací dynamiky osobnosti a jejího vlivu na chování člověka je mnoho, a orientace v nich je proto náročná. Profesor Drapela předkládá reprezentativní výběr třinácti nejvlivnějších teorií osobnosti v psychologii s důrazem na životní dráhy jejich autorů a navrhuje i určité jednotící pojetí.
Autor se vyjadřuje jasně a jednoduše a nepoužívá zbytečně odborné výrazy tam, kde to není nutné. Bere však plně ohled na zvláštní terminologii v případech, kdy ji vytvořil sám autor příslušné teorie. Text je vhodně doplněn vysvětlujícími obrázky a didaktickým aparátem.
Učebnice je určena studentům pedagogiky, psychologie, sociologie, sociální práce i odborníkům v praxi. Zaujme však každého, kdo na své životní nebo profesionální dráze potřebuje porozumět mnoha často rozdílným výkladům lidského chování a dynamickým procesům, které působí v lidské osobnosti.
Po obecném výkladu neuróz autor dělí duševní poruchy na endogenní psychózy, psychosomatická onemocnění, funkční onemocnění a neurózy reaktivní, iatrogenní, psychogenní, noogenní a kolektivní. Výraz „noogenní neurózy“ odráží Franklovo přesvědčení, že i problémy duchovního rázu či existenciální krize se mohou zdát zdrojem neurotických obtíží. Kolektivní neurózy zase znamenají neurotické poruchy typické pro ducha doby, v níž daný člověk žije. V druhé části knihy autor představuje dvě hlavní metody léčby noogenních neuróz – logoterapii jakožto terapii vycházející z duchovních zdrojů a existenciální analýzu coby terapii zaměřenou na duchovní oblast a na osobní duchovní existenci.
Kniha je doprovázena mnoha kazuistikami.
Psychologie ve školní praxi Přehled poznatků moderní psychologie, které mají vztah k problémům vzdělávání a výchovy. Informace jsou předkládány srozumitelně a jsou vždy spojeny s aplikací na praktické činnosti učitele.
Psychoterapeutická pomoc dětem má řadu specifik, daných především nutností respektovat ještě více než u dospělých vývojovou situaci dítěte a kontext jeho rodiny. Učebnice podává přehled obecných otázek spojených s psychoterapeutickou pomocí dětem, představuje jednotlivé přístupy a formy terapie i možnosti jejich použití u vybraných skupin poruch (děti nemocné, týrané, užívající drogy aj.).
Praktický průvodce strategiemi vyučování a technikami, které vedou děti k rozvoji schopnosti učit se a myslet. Představuje současné znalosti psychologie a pedagogiky o kognitivních procesech a seznamuje čtenáře s technikami, které poskytují rámec pro aktivní učení. Kniha upozorňije i na opomíjené oblasti inteligence a myšlení a ukazuje způsoby, jak je rozvíjet. Obsahuje řadu názorných příkladů, schémat a ukázek, které lze při výuce používat. Užitečné informace autor ve své příručce nabízí nejen učitelům všech typů škol, studentům pedagogiky a psychologie, ale i každému, kdo má zájem vyučovat či se učit efektivněji a s větším zaujetím.
Kniha je sborníkem příspěvků odborné konference - kolokvia.
Kde se toto téma na evropské scéně bere poprvé a v jaké podobě? Jak jej lze vztáhnout k psychoterapii? Jaký řád máme na mysli, když o něm hovoříme v souvislosti s psychoterapií? Jak se tomuto v psychoterapeutické obci rozumí?
Na danou rozpravu se jistě budou těšit ti, kteří hledají a hlídají pravidla. Budou mít svůj prostor. Zdá se však, že otázka po řádu nebyla u nás nikdy podstatně položena, i když se o ní hovoří neustále.
Nedávno jsem měl na toto téma diskusi s kolegy v souvislosti s milostnými vztahy v psychoterapeutické skupině. Nebudu předbíhat, ani prozrazovat průběh diskuse, ale spíše chci navodit směr, kterým lze ke svobodě a řádu v psychoterapii vykročit. Jiný přístup může být ontogenetický. Dalším tématem jsou tzv. hranice v psychoterapii a tzv. hraniční pacienti a hranice v psychoterapii.
Svoboda v psychoterapii je rovněž oblast, která jako by již byla „vyřešena". Nemoc jako nesvoboda se již dnes v psychoterapii nezpochybňuje, stejně tak již není neznámý přímý vztah mezi svobodou a zodpovědností.
Jak věci svobody psychoterapie rozumí dnes? Jak se psychoterapie stará o svobodu a kdy je sama nástrojem nesvobody? Lze ještě říci, že psychoterapie je stále prostorem, ve kterém o svobodu běží? Lze ještě hovořit tématicky o svobodě, když se psychoterapie stala technickou? Když se modeluje a používá na společenskou či politickou objednávku?
Are you interested in how to manage discrete emotions, like fear, anger, jealousy or guilt? The book "Re-Constructing Emotional Spaces" covers the field of both emotional experience and emotional regulation of 9 selected discrete emotions. Three theoretical chapters including the new theory of multi-dimensional emotional experience as well as an interesting overview of the current state of the art supplement the core of the book. Whereas previous books focused on discrete emotions have chiefly discussed the experience of individual emotions, the present compilation aims to shift the discussion from emotional experience to emotional regulation, and to coping with discrete emotions.
