Vít Vlnas (* 1. září 1962, Praha) je český historik specializující se na historiografii dějin umění a výtvarné umění 16.–19. století a dějiny sběratelství. Galerijní pracovník a vysokoškolský pedagog.
Monumentální kniha Víta Vlnase o velkém vojevůdci a politikovi 18. století působícím ve službách habsburské dynastie, se zabývá nejen biografií této mimořádné osobnosti, ale také historickým kontextem doby, ve které žil a již sám výrazně formoval, a mýtem, v nějž se přeměnil po své smrti. Kniha obdržela cenu Litera v kategorii populárně naučné literatury.
Kniha usiluje o nezaujatý pohled na rod Habsburků, jejich vládu hodnotí v evropském kontextu a pozornost věnuje proměnám postoje české společnosti k jednotlivým panovníkům. Součástí knihy je také bohatá a unikátní obrazová příloha.
Jako náboženská, nacionální a politická ikona prošel Jan Nepomucký v průběhu šesti staletí mnohými proměnami a byl předmětem nesčetných sporů mezi zastánci a odpůrci kultu. Odkrývání historického pozadí tohoto vývoje - od skutečného středověkého Janova životního příběhu až k dnešku -, kterému se věnuje Vlnasova kniha, přináší mnohá překvapení. Možná ale není tak podstatné, že historický Jan pravděpodobně nikdy nezpovídal českou královnu a že nebyl uměle vytvořen jako katolická náhražka za heretika Jana Husa. Legenda, stejně jako historická skutečnost, totiž má své legitimní místo v dějinách a mlčenlivý světec zůstává součástí naší historie a naší identity.
Důkladný rozbor působení jezuitského řádu v Čechách.
"Praha barokní" pokrývá historické údobí Prahy od Bílé hory po dobu osvícenství, tedy od roku 1620 do osmdesátých let 18. století. Renomovaný český historik umění Vít Vlnas při svém zpracování daného období vývoje Prahy v jejích hmotných a duchovních proměnách vystihl život české metropole jako celistvého kulturního fenoménu, jehož stopy jsou výrazné i na dnešní tváři města – právě baroko určuje ve značné míře pražský genius loci. Jako zasvěcený průvodce komentuje autor procházku městem z Pražského hradu na Vyšehrad přes Hradčany, Malou Stranu, Staré Město a Nové Město, barokním památkám mimo historické jádro věnoval vydělenou část. Vedle dokumentačních historických obrázků a fotografií exteriérů text provázejí mapky s lokalizačním rejstříkem a přehled osobností.
Velká reformační vlna ve 20.–30. letech 16. století nejen rozdělila západní křesťanství na dva velké tábory, ale přinesla zároveň vznik celé řady menších sekt a denominací. Jednou z nejznámějších byli novokřtěnci, s nimiž se setkáváme od roku 1525 v celé střední Evropě a kteří našli útočiště také na jižní Moravě (známí jako habáni nebo toufaři). Drama novokřtěnecké komuny, jež dokázala ovládnout a na rok a půl (1534–1535) i udržet vestfálský Münster je jednou z posledních kapitol tohoto reformačního vzepětí. Historii vzniku a pádu münsterského království, jež nebylo „z tohoto světa“, líčí s mimořádným porozuměním pro psychické pohnutky účastníků historik Vít Vlnas. A jak bývá v jeho knihách zvykem, nezapomíná ani na pozdější tradici a zvlášť na literární a výtvarný obraz münsterských událostí, k němuž výrazně přispěl svými „Novokřtěnci“ i český malíř Hanuš Schwaiger.
Erudovaně a zároveň čtivě podaný vznik a vývoj nepomucenské legendy. 16 s. obr. příl.
Tato kniha není v žádném případě určena turistům, kteří milují prohlídky měst stádní formou výprav vyrovnaných ve špalíru a ovládaných přesným časovým harmonogramem spolu s megafonem vševědného průvodce. Mnohem spíše počítá s přemýšlivým poutníkem, který má zálibu v narušování předepsaného itineráře, rád se toulá, nevolí vždy nejpřímější cesty a neváhá se i vrátit tam, kde se mu jednou zalíbilo. Adresáty publikace jsou všichni čtenáři, kteří mají k městu na Amu vztah bez ohledu na to, zda v něm již byli, nebo se je teprve chystají navštívit, případně je historie a kultura Florencie ,,pouze" zajímá a rádi o ní čtou. Autoři si dovolili též luxus jistého kulturního šovinismu při sledování stop, které zanechali čeští poutníci ve Florencii a Florencie v českých dějinách, jakož i české země naopak v historii florentské.
Pražské pověsti se vztahují vždy ke konkrétnímu místu, ulici, domu či kostelu.
