Petr Král Knihy

Výbor statí o filmu, které český spisovatel a filmový odborník Petr Král napsal od 70. do 90. let 20. století.První knižní vydání statí o filmu dvacátého století od počáteční němé éry přes Bunuela, Antonioniho, Felliniho k Wendersovi či Tarkovskému. Svazek představuje Petra Krále nejen jako teoretika, autora hesla o grotesce v Dictionnaire Larousse du Cinéma, ale také jako objevitele vlastní filmové poetiky.

"Naštípnuté knihy jejich zraněný lesk / víc vám neodkážu," čteme v závěrečné básni poslední sbírky Petra Krále Vzdálenosti. Patos zranění vedle úsměvu nad štípáním knih jako dříví. Nenaléhavost, odlehčení. Spontaneita, kterou si Král uchoval až do konce. Do Králova typicky odtažitého glosování skutečnosti zároveň vniká potlačovaná úzkost ze smrti, "neúprosný hrot".

Tvorba Petra Krále, pokrývající časovou rozlohu půl století, byla dosud vydávána jen na přeskáčku a v nestejnorodém edičním zpracování; vinu na tom nesla i cenzura, jíž byl autor po léta vystaven (napřed jako „surrealista“, potom jako exulant), a která vydávání jeho díla značně zdržela. Až jeho souborné vydání by tak mělo dovolit uchopit je jako celek a učinit zjevnou jeho vnitřní celistvost i zvláštní cestu – nedílně tvůrčí a lidskou –, kterou ve své návaznosti představuje. Toto souborné vydání Králových básní je rozvrženo do čtyř svazků a jeho editorem byl sám autor. Básně tu poprvé vycházejí chronologicky, v pořadí, v němž vznikaly, většina z nich tu je až teď prezentována v definitivní podobě; nových – a konečných – úprav doznala i kompozice některých celků. Do edičního komentáře na konci každého svazku jsou zařazeny také autorské předmluvy nebo doslovy, které básně doprovázely v prvním vydání. Od (post)surrealismu k „pěší metafysice“, tak bývá charakterizován autorův vývoj. Souborné vydání básní by mělo tuto formulku naplnit konkrétním obsahem a zároveň Královo dílo ukázat jako komplexní celek, který na prostou formulku nelze převést.

Dopisy z Králova archivu vypovídají nejen o surrealismu šedesátých let, ale také o přátelství dvou pozoruhodných mužů. U Šebka ještě víc než u Krále splývá příběh, který svému okolí předváděl, s dílem. Šebkův život je učebnicovým příkladem básnického odkazu, jejž jeho autor zaplatil permanentním sebeničením a pravděpodobně i předčasnou smrtí.

Sebrané básně Petra Krále, svazek první Tvorba Petra Krále, pokrývající dnes už časovou rozlohu půl století, byla dosud vydávána jen na přeskáčku a v nestejnorodém edičním zpracování; vinu na tom nesla i cenzura, jíž byl autor po léta vystaven (napřed jako „surrealista“, potom jako exulant), a která vydávání jeho díla značně zdržela. Až jeho souborné vydání by tak mělo dovolit uchopit je jako celek a učinit zjevnou jeho vnitřní celistvost i zvláštní cestu – nedílně tvůrčí a lidskou –, kterou ve své návaznosti představuje. Toto souborné vydání Králových básní je rozvrženo do čtyř svazků a jeho editorem je sám autor. Básně tu poprvé vycházejí chronologicky, v pořadí, v němž vznikaly, většina z nich tu až teď je prezentována v definitivní podobě; nových – a konečných – úprav doznala i kompozice některých celků. Do edičního komentáře na konci každého svazku jsou zařazeny také autorské předmluvy nebo doslovy, které básně doprovázely v prvním vydání. Od (post)surrealismu k „pěší metafysice“, tak bývá charakterizován autorův vývoj. Souborné vydání básní by mělo tuto formulkou naplnit konkrétním obsahem a zároveň Královo dílo ukázat jako komplexní celek, který na prostou formulku nelze převést.

Modernost za hranicemi avantgardních programů Osobní a osobitý příspěvek autora, jenž vyšel ze surrealismu (jeho české verze), ke krizi modernismu, jak k ní došlo koncem 20. století. Jak známo, zrodila tato krize takzvaný postmodernismus, Král sám odtud vzápětí dospěl k vlastní poetice „pěší metafysiky“. Zde jako jeden z prvních kritizuje modernismus v podobě avantgardistických programů a radikalistických projektů jiného, lepšího světa. Nečiní tak snad ve prospěch nového -ismu, ale ve jménu prostého návratu k neantropomorfnímu, zároveň přirozeně zaujatému a skeptickému přístupu k danostem světa a k jeho individuálnímu průzkumu, jenž si nenamlouvá, že je universální spásou, ale naopak otevřeně přiznává své meze.

Básník a esejista Petr Král, narozený v Praze, od září 1968 žijící v Paříži, je autorem víc než tří desítek knížek, psaných česky i francouzsky: jeho doménou je poezie, ale věnuje se také filmové, literární a výtvarné esejistice, překladu a ediční práci – mj. v roce 2002 vyšla v nakladatelství Gallimard, jehož lektorem rovněž určitou dobu byl, jeho monumentální antologie moderní české poezie 1945–2000. V 60. letech minulého století patřil v Čechách k surrealistickému okruhu kolem Vratislava Effenbergera, posléze ve Francii své surrealistické východisko opouštěl – směrem k „pěší metafyzice“, jak sám říká a jíž je věrný dodnes. Rozhovor kritika a editora Radima Kopáče (1976), autora rozsáhlých dialogů mj. s Bohumilou Grögerovou (Klikyháky paměti, 2005) a Janem Řezáčem (Deliria, 2004) vzniká u příležitosti Králova návratu do Čech: rozhovor si za svůj leitomotiv zvolil úniky, neboť právě úniky z jedné země do druhé, z jednoho žánru k jinému, z jedné umělecké kategorie do další, jsou pro Petra Krále, svým způsobem permanentního nomáda a všetečného umělce, celoživotně příznačné. Knihu doprovází antologie Královy poezie a dokumentární fotografie. 1. vydání... celý text

Podtitul: Rozhovory z let 1966–1967 Zaznamenal Louis Pauwels Tato unikátní kniha je záznamem rozhovorů s Louisem Pauwelsem z let 1966–1967. Spoluautor slavného Jitra kouzelníků rozmlouvá s malířem o slávě, zlatu, erotice a dalších atraktivních námětech.

Básnická sbírka. Tato sbírka by měla při nejmenším ukázat, že poesie je schopna otvírat nové prostory i tehdy, když žije pouze vyhlídkou na denní úkony a na protější zeď.

Zatímco s belgickým symbolismem se český čtenář díky Moderní revui průběžně seznamoval, belgický surrealismus překvapivě zůstal neznám i našim surrealistům. Vyrovnat tento kulturní dluh si předsevzali Petr Král a literární historik a překladatel Jan Rubeš žijící v Bruselu. Výsledkem jejich úsilí je bohatě dokumentovaná antologie doprovázená dobovým ilustračním materiálem z belgických archivů. Belgický surrealismus promlouvá k českému čtenáři sdílným jazykem – vyjadřuje jemu blízký smysl pro ironii, sebeironii i poněkud trpký humor, cit pro poetizaci banálního a nedůvěru k „velkým myšlenkám“, jež bývá vlastní malým národům, které dějiny „spíše podstupují, než tvoří“.

Uspořádat význačným osobnostem sborník k životnímu jubileu bývala dříve samozřejmost. Pro přispěvatele radost. Pro čtenáře rozkoš z počtení. V případě sborníku Co to je toto? se sešli literární přátelé Ivana Wernische, aby společně oslavili básníkovy sedmdesátiny: Ajvaz, Dudík, Dvorský, Dynka, Fišmeister, Goldfam, Holub, Hrbáč, Hruška, Hvížďala, Chlíbec, Chobot, Janatka, Kafka, Kaprál, Koťátko, Kotyk, Král, Kremlička, Nowicki, Ohnisko, Olič, Palla, Pitínský, Pížl, Přidal, Reiner, Rozehnal, Rybáková, Řezníček, Salava, Slanina, Soukupová, Stančík, Stašek, Svěrák, Šanda, Šrut, Trojak, Vokolek, Voráč.

Básnická sbírka v sedmi oddílech. Obálka Stanislav Dvorský, ve frontispisu koláž Ivana Wernische Stomilonový podvod, 2012.

Sbírka exilového básníka a publicisty je inspirována atmosférou i architekturou některých evropských měst. Před čtenářem defilují pocity a zážitky např. z Bracelony, Lisabonu, Benátek, Terstu, Berlína, Mnichova, Bruselu apod., které jsou podány osobitým básnickým rukopisem, který nezapře autorovu surrealistickou orientaci. Králova sbírka se snaží vypovídat o povaze člověka, o zákl. lidských hodnotách.

Básnická sbírka Petra Krále zkoumá skutečnost – a současný svět – zvenku i zevnitř, otírá se o ni perfidním popěvkem a vniká do ní drzou obraznou sondou, sleduje ji v nočním ztišení i v ranním zjitření, těží z ní hned mnohastránkovou skladbu, hned zas třířádkové haiku. V závěru jedné z básní lze číst: Naproti vejci kolem nějž se dál všechno točí je jenom nedohledně modré nebe a naproti jeho pustině jediné vejce Dál nevím

Mohutný soubor kritických statí a esejů Petra Krále konečně seznámí čtenáře s rozsáhlou, ale vcelku neznámou a nedoceněnou částí autorovy tvorby. Kniha není mimořádná jen svým rozsahem, ale i svou mnohostranností, články o literatuře tu sousedí s texty o malířství, filmu, fotografii, jazzu a dokonce s gastronomickými hlídkami, přátelské pocty blízkým tvůrcům lze číst vedle obecných úvah o společnosti a kultuře. Celek pokrývající více než půl století je rozčleněn do čtyř částí: šedesátá léta, léta autorova pobytu ve Francii, léta devadesátá a konečně léta 2000–2014, následující po Králově návratu do Čech. Téměř polovina textů byla autorem přeložena z francouzštiny, v níž je mimo jiné uveřejňoval v deníku Le Monde nebo v týdeníku L´Express, také – a především – však v řadě odborných, někdy exkluzivních publikací věnovaných poesii a umění. Texty si přitom i v nejvíc „specializovaných“ pasážích podržují konkrétnost a obrazotvornost vlastní textům básníka, jak tomu odpovídá rovněž skladba knihy, kde žádná ostrá hranice neznačí předěl mezi esejem, článkem a prostou glosou, teoretickou úvahou a lidským svědectvím. Smysl pro kritický rozbor jevů i děl a názorová vyhraněnost Králových soudů, často polemicky vyhrocená, jsou přitom konstantním prvkem textů ze všech uvedených období a tím, čím v každém z nich hrály podnětnou roli.

Dva texty o významných italských městech, kterými autor poukazuje na umění cestovat „básnicky“ a návštěvy cizích míst tak prožívat jako jedinečná dobrodružství. Láska k Benátkám, sestavená ze stejnojmenného textu a z další prózy věnované jinému italskému městu, Pordenone, není pouhým zápisníkem z cest, natož turistickým průvodcem po památkách. Obě města se pro autora stala vnitřním prožitkem, v němž se odráží celý jeho přístup ke světu – a hlavně jeho osobní vidění věcí; v tom smyslu je kniha rovněž básní v próze a trochu i malým filosofickým traktátem – v duchu autorovi drahé „pěší metafysiky“. Text o Pordenone je také přímo koncentrátem toho průzkumu světa – a hledání jeho skrytého tajemství -, jež je jinou autorovou posedlostí; proto ho autor považuje za jeden ze svých klíčových textů.

Suma mnohaletého pobývání ve městech a s městy, v níž si Paříž mění místo s Prahou, Brusel se setkává s Barcelonou a vidina New Yorku vniká do všech ostatních metropolí. Nutkavé hledání skrytého městského středu a cyklická potřeba vracet se k okraji, odvracet se zas od města k „záři okolí“. Ranní střetnutí s anonymitou městských davů, noční vidina ramínek na šaty jarně rozvěšených do tmy na place de Furstemberg. Bleskové sondy do hlubin paměti navrstvené ve městech i v tom, kdo jimi prochází, na rubu celoročních skrumáží náhlá zjevení městské nahoty v „mrtvé“ sezóně léta. A hlavně trvalá konfrontace chodce s neosobní masou a návratná obnova milostné touhy co klíče k tajným chodbám městského labyrintu.

Soubor hlavních textů věnovaných autorem surrealismu, jímž se zabýval z různých stran, jako jeho vyznavač i z kritického odstupu. V knize je tak zároveň řeč o zakladatelských zjevech Andrého Bretona a Tristana Tzary a o Vratislavu Effenbergerovi, Zbyňku Havlíčkovi nebo o autorových generačních druzích, o Salvadoru Dalim a Maxu Ernstovi stejně jako o Mikuláši Medkovi, o surrealismu „ortodoxním“ a o pražském postsurrealismu, o surrealistech francouzských a českých nebo belgických, o surrealismu v malířství a v koláži právě tak jako ve fotografii nebo ve filmu. Své místo tu má i vztah surrealismu k procházce nebo k jídlu…

Petr Král patří mezi básníky, kteří jsou ve své tvorbě nepochybně ovlivněni surrealistickým hnutím. Náznaky se dají poznat i v tomto jeho novém souboru, do něhož se ovšem promítají i další literární proudy. Zdá se, že v některých textech přechází básník do postmoderních struktur,jejichž stavbu ozvláštňuje dravým expresivním výrazem. Z Králových básní lze vycítit i silné existenciální významy, patrné především při zachycení vnitřního neklidu současného člověka, spojeného s určitou vykořeněností i s hledáním nových, třebaže přechodných bydlišť. Patrně i z tohoto důvodu lapidárně konstatuje, že zas budem za chůze hledat neznámý kontinent / v kouři své cigarety a vystihuje tím marnost i nespokojenost nad uvedeným počínáním.

Soubor Pro anděla, uzavřený počátkem 90.let, je kniha tichých – někdy i bilančních – zastavení, meditací a údivů. Šeď světa tu většinou jen mírně víří, občas do ní vniká i trochu zeleně.

V pařížském Desátém okresu prožil Petr Král nejdelší část svého exilu. Zde, v rue Gustave Goublier, bydlel od sedmdesátých do počátku devadesátých let minulého století. Vypravěč nás provádí místy na krok vzdálenými od turistických tras, ale míří jinam. Pozorností k detailu se Král nezaměnitelně osobním básnickým gestem zmocňuje prožívaného světa a vyvolává k nové existenci v jazyce všechny ty obrazy, zvuky i malé příběhy, jakoby filmové sekvence.

Klíčová próza básníka, prozaika, esejisty, překladatele a editora Petra Krále (*1941) vznikla z autorovy dlouholeté posedlosti „magií“ jistých – byť zdánlivě všedních – míst, z potřeby zkoumat tajemství jejich přitažlivosti a hledat za ním formuli, v níž jako by spočíval klíč ke světu vůbec. Cesta, kterou text značí, je zároveň jedním z možných shrnutí Králova životního a duchovního příběhu. Jeden z recenzentů kriticky i čtenářsky velmi úspěšného francouzského vydání knihy o ní napsal: „Zpráva o místech je právě tak dlouhá báseň jako ,předpokoj románu‘ – skvostný text o těkavé důvěrnosti všedních míst, který se čte jako se poslouchá saxofon Lestera Younga.“

Uskutečňování je kniha, k níž se jen tak nenajde protějšek. Ke svým raným básním — tvořícím „prehistorii“ jeho díla — připojil autor komentář, kde odhaluje konkrétní okolnosti jejich vzniku a podněty — včetně vlivů jiných básníků —, které k němu vedly. Za nejenigmatičtějšími texty tak vyvstávají reálná fakta, vjemy a situace, k dobrodružství, jímž je čtení básní a jejich obrazů, se přidává to, které představuje jejich vytváření: rozvoj samotné imaginace a způsobů, jimiž se zmocňuje světa.

Tvorba Petra Krále, pokrývající dnes už časovou rozlohu půl století, byla dosud vydávána jen na přeskáčku a v nestejnoro- dém edičním zpracování; vinu na tom nesla i cenzura, jíž byl autor po léta vystaven (napřed jako „surrealista“, potom jako exulant), a která vydávání jeho díla značně zdržela. Až jeho souborné vydání by tak mělo dovolit uchopit je jako celek a uči- nit zjevnou jeho vnitřní celistvost i zvláštní cestu – nedílně tvůrčí a lidskou –, kterou ve své návaznosti představuje. Toto souborné vydání Králových básní je rozvrženo do čtyř svazků a jeho editorem je sám autor. Básně tu poprvé vychá- zejí chronologicky, v pořadí, v němž vznikaly, většina z nich tu až teď je prezentována v definitivní podobě; nových – a koneč- ných – úprav doznala i kompozice některých celků. Do edič- ního komentáře na konci každého svazku jsou zařazeny také autorské předmluvy nebo doslovy, které básně doprovázely v prvním vydání. Od (post)surrealismu k „pěší metafysice“, tak bývá charak-terizován autorův vývoj. Souborné vydání básní by mělo tuto formulku naplnit konkrétním obsahem a zároveň Královo dílo ukázat jako komplexní celek, který na prostou formulku nelze převést.

Výbor z poezie Petra Motýla z let 1992 — 2010. Knihu uspořádal a sestavil původně pro francouzské nakladatelství Editions Fissile Petr Král. Vydání překladu Petra Krále ve Francii se nakonec (nebo prozatím) nerealizovalo, s odstupem řady let se však jeví, že výbor obstál jako osobitý pohled na to základní v poezii Petra Motýla, na jeho prvotní básnickou inspiraci a primární zdroje jeho poezie. Obsahuje sedmdesát básní, pomíjí delší básnické skladby autora či výňatky z nich, přičemž zahrnuty jsou básně z knižně vydaných sbírek i z nevydaných rukopisů. Pro české vydání je knížka rozšířena a doplněna o novější i starší texty zabývající se dílem Petra Motýla literárně kriticky: jsou z pera Jakuba Řeháka, Petra Krále a Roberta Antropiuse. A zařazen je i autorův (stručný a vtipný) vlastní životopis.

Rozsáhlý výbor z tvorby významného exilového básníka a esejisty přináší průřez z autorovy poezie z let 1958-1990. Antologie zároveň podává přehled o autorově básnickém vývoji, který směřoval od poetismu přes neosurrealismus až do zvýraznění obrazu všedního života, což je téma, kterým Králova tvorba kulminuje. Po formální stránce nelze autora přiřadit do žádného konkrétního proudu, jeho originální popis reality se vymyká každé tvůrčí metodě. Pro svou výjimečnost se řadí do kontextu moderní české poezie.

Básnická sbírka Petra Krále, českého spisovatele, který v roce 1968 emigroval do Paříže. Exilové vydání. Obálku za použití obrazu od Christiana Bouillé navrhla Barbora Munzarová.

Šíření přidává k posledním sbírkám Petra Krále radost, kterou znamenají světlice krátkých básní. Ne všechny jsou výhradně legrační, hravě obrazná zaříkadkla tu taky místy střídají téměř dokumentární záběry.

Tvorba Petra Krále, pokrývající časovou rozlohu půl století, byla dosud vydávána jen na přeskáčku a v nestejnorodém edičním zpracování; vinu na tom nesla i cenzura, jíž byl autor po léta vystaven (napřed jako „surrealista“, potom jako exulant), a která vydávání jeho díla značně zdržela. Až jeho souborné vydání by tak mělo dovolit uchopit je jako celek a učinit zjevnou jeho vnitřní celistvost i zvláštní cestu – nedílně tvůrčí a lidskou –, kterou ve své návaznosti představuje. Toto souborné vydání Králových básní je rozvrženo do čtyř svazků a jeho editorem je sám autor. Básně tu poprvé vycházejí chronologicky, v pořadí, v němž vznikaly, většina z nich tu je až teď prezentována v definitivní podobě; nových – a konečných – úprav doznala i kompozice některých celků. Do edičního komentáře na konci každého svazku jsou zařazeny také autorské předmluvy nebo doslovy, které básně doprovázely v prvním vydání. Od (post)surrealismu k „pěší metafysice“, tak bývá charakterizován autorův vývoj. Souborné vydání básní by mělo tuto formulku naplnit konkrétním obsahem a zároveň Královo dílo ukázat jako komplexní celek, který na prostou formulku nelze převést.

Texty zahrnuté do tejto publikácie pristupujú k Tarkovského dielu z rôznych perspektív. Sean Martin prechádza základnými biografickými súvislosťami Tarkovského života, zasadzuje jeho dielo do kontextu vtedajšej sovietskej kinematografie a následne sa venuje autorovým pracovným metódam, pričom pomenúva konkrétne opakujúce sa témy, motívy a tiež naratívne a štylistické postupy uplatňované v jednotlivých filmoch. Petr Král ponúka v texte Tarkovský čili Hořící dům vyhranenú filozoficko-poetickú interpretáciu režisérových filmov. Napokon Juraj Oniščenko sa vo svojej štúdii venuje uchopeniu fenoménu času a tiež tematizuje dualitu skutočnosti a sna v Tarkovského filmovej tvorbe. Súčasťou publikácie je aj biografické heslo o Andrejovi Tarkovskom a anotácie Tarkovského študentských filmov a tiež siedmich dlhometrážnych hraných filmov pre kiná.

Tato knižní publikace představuje vzájemnou korespondenci dvou významných básníků, Ivana Diviše a Petra Krále, v letech 1983-1998. Dopisy zachycují vznik jejich přátelství, názory na českou literaturu a zkušenosti z exilu ve Francii a Německu. Korespondence se stává dobrodružstvím, v němž oba autoři odhalují pravdy, o nichž se obvykle mlčí. Od prvního dopisu sledujeme zrození a prožívání jejich přátelství, které je plné subjektivních závratí a inspirativní hry se skutečností. Diviš a Král si vzájemně otevírají své jedinečné světy, myšlení a postoje, od každodenních témat po existenciální otázky, a utvrzují se v tom, co pro ně znamená poezie a jak je spojena s jejich životy. I přes rozdílné generace a duchovní orientaci rychle našli osobitý vztah založený na vzájemném respektu a snaze pochopit se, i když se jejich názory někdy radikálně rozcházely. V jejich pohledech se odráží nejen věkový odstup, ale i osobní historie a okruh přátel, které formovaly jejich myšlení. Zatímco Diviš zdůrazňuje, že báseň by měla být protestem, Král se soustředí na objevování reality a víru v tajemství, což přináší krutou, ale přesnou pravdu skutečnosti.

Svazek obsahuje skladby a eseje, které jsou inspirovány Miroslavem Tyršem, zakladatelem a vůdčí osobností sokolského hnutí. Texty pocházejí ze 60. let a jako básník spatřuje Král v Tyršovi přímo magickou postavu, jež svou originalitou, nadšením a organizačními schopnostmi získává vyjímečné charisma.

Básnická dvojsbírka shrnuje Královy básně ze sklonku šedesátých let napsané v Čechách a básně z počátku sedmdesátých let napsané v pařížském exilu. Ukazuje, jak se proměňovala poetika jedné z nejvýraznějších osobností poválečného českého surrealismu.

Denníkové záznamy, drobné prózy a postrehy z rokov 1968-1989.

Seznam se s životem Jirky a jeho kamarádů v komiksové sbírce toho nejlepšího, co vyšlo v letech 2015-2018. V knize najdeš i překvapení. Jirkův komiks vychází měsíčně a nabízí kreslené příběhy ze života Jirky. Je určený spíše mladším čtenářům, žákům prvního stupně základní školy. Příběhy mají většinou výchovný charakter.

Tento svazek nabízí simultánně ke čtení cyklus básní a víc „anekdotické“ záznamy skutečností, z nichž každá z nich vyrůstá; mimo jiné tak chce připomenout, že básník je napřed prostý chodec. Od procházky po předměstí po návštěvu restaurace nebo přecházení mostu se texty soustředí na ty klíčové momenty našich výprav a přesunů, v nichž vnější událost přechází ve vnitřní dobrodružství: na okamžiky tichých závratí, kdy jako by se naše všední gesta náhle podílela na neznámém, ale podstatném rituálu a kreslila v okrajích světa šifru jeho tajemství.

Téměř všechny formy humoru dnes zestárly a ztratily schopnost vyjadřovat svět, jak ho známe. Staré filmové grotesky však skrývají víc než pouhý humor: obsahují poklady poesie, imaginace a zdánlivě „delirantní“ myšlení, které se ukazuje jako překvapivě jasnozřivé v kontextu moderní společnosti a lidské situace. Tvorba grotesky ovlivnila naši obrazotvornost a smysl pro mýty. Dosud chyběla studie, která by zkoumala grotesku jako celek, a tato kniha, vydaná původně francouzsky, se o to pokusila. Groteska je zde analyzována z filmově estetických, psychologických, sociologických a metafyzických hledisek. Důležitým aspektem, který byl často opomíjen, je erotismus. Autor se opírá o konkrétní sekvence a gagy z filmů klíčových osobností jako Chaplin, Lloyd, Keaton, Langdon, Laurel a Hardy, a bratři Marxové, ale také z mnoha „řadových“ snímků, které reprezentují grotesku jako kolektivní jev. Kritické myšlení autora, vycházející z intimního zaujetí básníka, klade zásadní otázky, na které může odpovědět pouze osobní snění: co sněží v groteskách uprostřed léta? Jaké barvy skrývá černobílý film? A jaká hustá tma se skrývá pod buřinkou?

Textem Medové kuželky se básník Petr Král opět představuje jako výjimečný prozaik, což v jeho případě není jev příliš častý. V kontextu české literatury mimořádná experimentální próza byla napsána už v roce 1973. Pro její nespornou jazykovou kvalitu a nezvyklou textovou stavbu je na ni možné nahlížet jako na určitou poetickou esej, v níž autor zkoumá hranice vlastního psaní a literatury vůbec, pohrává si s obrazy a jakoby zkoumá, co unese příběh, který musí být přerušen v momentě, kdy začíná být zřejmý.

Nové, výrazně přepracované a aktualizované vydání knihy Marketingová komunikace vzniklo opět ve spolupráci se špičkovými experty z praxe. Hlavním autorem je uznávaný odborník – vedoucí katedry marketingu VŠE. Kniha se zabývá problematikou marketingové komunikace komplexně a obsahuje příklady výhradně z českého prostředí. Dozvíte se vše podstatné o funkci a praktickém využití reklamy, direct marketingu, podpory prodeje, PR, event marketingu a sponzoringu, osobního prodeje a online komunikace. Po jejím přečtení budete umět stanovit správné komunikační cíle, zvolit odpovídající komunikační strategii a vybrat vhodné komunikační nástroje.

Pokračování výběru toho nejlepšího z komiksů JIRKA. Kniha obsahuje celkem 32 příběhů z komiksů z let 2017–2019. Příběhy mají většinou výchovný charakter, objevuje se v nich postava Jirky, jeho sestry Katky a psa Arona. Kniha je určena čtenářům od 6 let.

Rozsáhlý soubor próz básníka, esejisty a překladatele Petra Krále (*1941) z let 1959–2004 shrnuje povídky, básně v próze, snová vyprávění a úvahy.

Králova Praha, jeho kniha o Praze a o potulkách cestami dopředu určenými pohledem poetiky jeho osobnosti s fotografiemi.

Po editorských dvojicích Karel Šiktanc a Karel Piorecký (2009) a Miloslav Topinka a Jakub Řehák (2010) se letos již třetího pokračování básnické ročenky Nejlepší české básně ujali zkušení matadoři Petr Král a Jan Štolba. S nápadem vydávat ročenky „nejlepších“ básní přišel v roce 1988 americký básník a kritik David Lehman. Úspěch, který edice The Best American Poetry záhy zaznamenala, a především to, že podobné ročenky dnes vycházejí v řadě zemí světa, ukázal, že navzdory proklamacím o krizi poezie a nezájmu o ni stále existuje nejen řada dobrých básní, ale také mnoho dobrých čtenářů. I v českém prostředí projekt sklízí příznivou odezvu u kritiky a čtenářů. Výběr „nejlepších“ básní nemá sugerovat iluzi objektivity, ale je výsledkem setkání dvou editorů, dvou subjektivních pohledů na poezii daného roku i na poezii jako takovou. Editor (respektovaný odborník na současnou poezii) je také autorem doprovodné studie o současném básnictví a arbitr („zasloužilý“ básník) zase nabízí esej, v níž se dotýká svého vztahu k poezii i konkrétním textům, které pro antologii vybral. Svazek opět představuje přibližně čtyři desítky básní, jež byly uveřejněny v uplynulém roce jako básnické novinky česky píšících autorů; pozornost je věnovaná publikování knižnímu, časopiseckému, ale i na internetu.

Fotografická publikace Zdeňka Merty A byli jsme... představuje na více jak 420 fotografiích ve formě dvojportrétů tváře známých i opomíjených osobností české kulturní scény, které autor zachycoval po dvě dekády, 1992-2012. Na rozdíl od aranžované ateliérové fotografie, která se v duchu moderní psychologie noří na rozličné způsoby do nitra jednotlivého člověka, byly dvojice protagonistů Z. Mertou zaskočeny na rozdílných místech a v různých situacích. Docházelo tak k přímé konfrontaci jejich vztahu, o jehož intenzitě a vnější podobě neměli jednotliví protagonisté často tušení. Karel Holub, editor

Ohlédnutí za dobou Osvobozeného divadla a postav V+W.

Básnická sbírka významného českého exilového básníka Petra Krále.

Kniha, již André Breton a Philippe Soupault společné vydali roku 1920, je inaugurální text surrealismu, v němž zároveň dosud působí skeptický humor a radostný nihilismus Dada. Jeho české vydání, k němuž tu konečně dochází, snad pomůže trochu zkorigovat předpotopní představy, které u nás o surrealismu a „automatickém psaní" – jehož jsou Magnetická pole prvním programovým příkladem – dodnes panují. Spíš než do temnot nevědomých a „nízce" pudových pásem psychismu je tu automatické psaní rázem obráceno k čirému údivu před neznámem a k radosti z nadlehčující tvůrčí hry.

Seznámení Petra Krále s Prokopem Voskovcem (1958) patřilo pro oba k „určujícím setkáním“; podstatnou součástí přátelského vztahu, který se z něj rozvinul, bylo společné snění o divadle podnícené zároveň surrealismem a Voskovcem a Werichem. Po tom, co Voskovec (Prokop) za Královy spolupráce uvedl v divadélku Radar první českou inscenaci Jarryho Ubu po roce 1948, napsali spolu oba autoři značně osobní adaptaci Labichovy frašky Nemám času — dokonce ve dvou verzích —, k jejímuž vzniku přispěla i sázka o láhev sektu a matoucí rozhovor vyslechnutý při společné cestě autostopem. Uvedení hry mělo zahájit provoz Divadla Hasičská zbrojnice založeného na zvláštním pojetí představení jako básnické katastrofy, inscenace však nikdy nespatřila světlo světa…

Lyrické burlesky z roku 1972. Předmluva Petr Král. Vyšlo jako číslo 6/1994 časopisu Host (Intermezzo 2).

Bohatě ilustrovaná kniha přináší podnětnou studii o různých podobách fotografie v surrealismu českém i světovém.

Sborník uspoř. a úv. studii Vědomí krise a krise vědomí naps. Stanislav Dvorský, Vratislav Effenberger a Petr Král. Soubor teoretických úvah, surrealistických povídek, básní a scének od umělců a teoretiků, kteří byli představiteli a zastánci tohoto uměleckého směru v minulosti (Štýrský, Heisler, Teige), i od těch, kteří ho představují v přítomnosti (Medek, Medková, Sviták, P. Voskovec). Slova doprovázejí reprodukce děl zúčastněných umělců, které dokonale navodí čtenářům atmosféru, potřebnou k pochopení textu. Frontispice Roman Erban. Na obálce použito fot. Aloise Nožičky. Souběž. franc. úv. studie, Chronologický přehl., bibliografické odkazy; 52 s. obr. příl.

Soubor předložených materiálů není ničím jiným než pokusem o jakýsi burianovský medailon, který si nečiní nároky na vyčerpání tématu. Kniha rozhodně není hercovou biografií nebo dokonce historií malých českých kabaretních scén, ze kterých velké herectví Vlasty Buriana vyrostlo. Ze vzpomínek pamětníků, studií odborníků a z pamětí i konfrontace názorů přátel (A. Král, J. Träger, V. Wassermann, Č. Šlégl, J. Voskovec, P. Král) vznikl seriózní portrét velkého českého komika, „vládce smíchu z vůle lidu“. 80 s. obr. příl.

Publikace International Marketing je prvním anglicky psaným učebním textem určeným studentům cizojazyčných programů. Vzhledem k rostoucímu počtu zahraničních studentů na českých vysokých školách a rozvoji mezinárodních studijních programů se autorky rozhodly nabídnout publikaci, která seznámí čtenáře s moderním pojetím mezinárodního marketingu. Pokrývá problematiku strategického marketingového řízení a analýzu nástrojů mezinárodního marketingového mixu, které podniky využívají pro své mezinárodní aktivity. Teoretické části jsou doplněny příklady z firemní praxe, přičemž se zaměřují na firmy ze střední a východní Evropy a české podniky, které úspěšně pronikly na zahraniční trhy. Tato publikace, napsaná týmem českých autorů z katedry mezinárodního obchodu na Vysoké škole ekonomické v Praze, má za cíl zlepšit mezinárodní vědecký obraz univerzity a nabídnout komplexní pohled na mezinárodní marketing a aktuální trendy v mezinárodním podnikání. Mezinárodní marketing je dynamická věda úzce spojená s praktickým podnikáním, která musí efektivně reagovat na rychle se měnící mezinárodní obchodní prostředí. Během ekonomické krize se marketing stává klíčovým nástrojem pro překonání nižší poptávky na mezinárodních trzích.

Petr Krl (ur. w 1941) jest czeskim poetą, prozaikiem, eseistą i tłumaczem szerzej nieznanym polskiemu czytelnikowi. Wśród jego mentorów wymieniany jest Milan Kundera i Vratislav Effenberger. Od najmłodszych lat interesował się filmem, fotografią, jazzem oraz czeskim i francuskim surrealizmem ? odbicie tych fascynacji wyraźne jest w jego tekstach, które w samych Czechach legalnie można było drukować i wydawać dopiero po 1989 roku (przebywał na emigracji od 1968 do 2006).

Préface, "La poésie thèque et ses renaissances", p. 7-20. Le volume rassemble des textes de 68 auteurs. La plupart d'entre eux avaient auparavant été publiés dans deux autres anthologies: «La poésie tchèque moderne» (Belin, 1990) et «La poésie tchèque en fin de siècle» (Maison de la poésie de Namur, 1999). Les traductions ont été revues pour la présente édition.