Groteska – Morálka šlehačkového dortu

Téměř všechny formy humoru dnes zestárly a ztratily schopnost vyjadřovat svět, jak ho známe. Ne ale stará filmová groteska. Její gagy totiž skrývají něco víc, než pouhý humor: skutečné poklady poesie a imaginace i zdánlivě „delirantní“ myšlení, které se při bližším pohledu jeví jako překvapivě jasnozřivý přístup k moderní společnosti a k lidské situaci vůbec. Jak svou prozíravostí, tak svou jedinečnou básnickou invencí (někdy bezděčnou) nás tvůrci grotesky poznamenali, ovlivnili naši obrazotvornost i to, co nám zbývá ze smyslu pro mýty. Donedávna přitom chyběla studie, která by za dílem jednotlivých komiků postihla grotesku jako celek. Tato kniha, vydaná původně – a s příznivým ohlasem – francouzsky, se o to pokusila: groteska je v ní střídavě zkoumána jak z filmově estetických, tak z psychologických, sociologických a dokonce metafysických hledisek. Text se rovněž dlouze zabývá podstatným aspektem, který v ní byl téměř soustavně opomíjen: erotismem. Nepřestává se přitom opírat o rozbor konkrétních sekvencí a gagů, vybraných z filmů klíčových osobností (Chaplin, Lloyd, Keaton, Langdon, Laurel a Hardy, bratři Marxové) i z mnoha „řadových“ snímků, příznačných pro grotesku jako kolektivní jev. Autor, jehož kritické myšlení vyrůstá z intimního zaujetí básníka, si zároveň klade podstatné otázky, na něž může dát odpověď jen osobní snění: co sněží v groteskách i uprostřed léta? Jaké barvy tají černobílý film? A hlavně: jak hustá tma se skrývá pod buřinkou?