Tento autor je zakladatelem socialistického realismu a politický aktivista, který se zapsal do dějin literatury. Jeho dílo odráží jeho hluboké přesvědčení a politické postoje, které formovaly jeho umělecký směr. Během své kariéry se několikrát ucházel o Nobelovu cenu za literaturu, což podtrhuje jeho mezinárodní význam. Po návratu do Sovětského svazu plně přijal tehdejší kulturní politiku.
Program představení Národního divadla. Premiéra 27. a 28. října 2021. Režie Jan Frič, dramaturgie Marta Ljubková, scéna Dragan Stojčevski, kostýmy Marek Cpin, světelný design Přemysl Janda, hudba Jakub Kudláč. Hrají: Zuzana Stivínová, Pavla Beretová, Šimon Krupa, Petr Vančura, Jana Pidrmanová. Předmluvy Josefína Formanová, Ivana Ryčlová, Taťjana Vladimirovna Malcevová. Obsahuje též text divadelní hry.
Vlastní životopis ruského autora Maxima Gorkého. Byl tulákem po širé Rusi, jenž prošel mnoha zaměstnáními, pohyboval se v kruzích revolucionářů včetně bolševiků a od devadesátých let byl literárně činný. Svou znalost života v nejnižších a nejbědnějších vrstvách zapisoval. Dal zaznít tónům beznaděje a zoufalství i vášnivému volání po opravdu lidském životě, jež odmítalo tento způsob existence nehodný člověka.
Je to hra o lidech, kterým se jako vlku les a býku pastva zdá celá země místem, kde je možno jíst ... - Tak charakterizoval autor svou hru z r. 1904, ve které zaútočil na tu část ruské inteligence kolem roku 1905, jež pro pohodlný život opustila revoluční ideje a stávala se tak brzdou revolučního úsilí lidu, a zachytil pozvolný přerod v myšlení jednotlivců, kteří si začínají uvědomovat, že místo člověka skutečně vzdělaného je po boku dělného lidu.
Novela, v níž s neobyčejnou psychologickou jemností a satiricky zahroceným humorem je líčen milostný příběh impulsivně citové, životem opojené dívky - dcery statkáře a jejího nápadníka - racionálního theoretika života, docenta Polkanova. V příběhu je zachyceno ovzduší Ruska devadesátých let, věčné spory idealismu s materialismem, z nichž autor dává vítězit skutečnému životu.
Život Klima Samgina (1925-36) je nedokončená tetralogie, kterou se Gorkij chtěl vyrovnat Dostojevského Bratrům Karamazovovým. Tato románová epopej bývá považována za Gorkého vrcholné dílo, které bylo pro svou komplikovanost dlouho přehlíženo. Na osudu hlavního hrdiny Klima Samgina jsou líčeny osudy ruského intelektuála od 70. let 19. století do roku 1917.
Autor se vrací v této próze (vydána po prvé 1913) do vlastního dětství a líčí nám ruskou společnost na počátku 2. pol. 19. stol. Vypravuje o těžkém životě ruského lidu, o jeho bídě a kulturní zaostalosti. Světlou postavou příběhu je Gorkého babička, žena dobrého srdce, vypravěčkakrásných lid. pohádek. Kniha, jež dovede tak reálně vidět tíživou hospodář. situaci pracujícího člověka a z ní vyrůstající mravní bídu, je naplněna vírou v lepší,svobodný a radostný život, jenž musí určitě přijít.
Příběh Nikolaje Nazarova je součástí obrazu doby, která připravuje půdu pro budoucí revoluci, kdy se už po celé širé Rusi objevují lidé, kteří přemýšlejí, hledají, sní, ... tento příběh je dobově blízký Gorkého slavnému románu Podnik Artamonových, snad je jeho přezvěstí a každopádně je skvělou ukázkou jeho vypravěčského umění. (z doslovu Josefa Kadlece)
Povídky: Jednou na podzim, Píseň o sokolu, Na vorech, Konovalov, Boles, Zazubrina, Z nudy, V stepi, O čertu, Ještě o čertu. Edice: Světová knihovna; č. 206-8
Maxim Gorkij (1868–1936) je jednou z nejpozoruhodnějších postav ruské literatury. Tento skutečný „muž z lidu“ právě mezi oním lidem čerpal témata pro svá malá i velká díla – a tak je i hodnocení jeho tvorby velmi rozmanité: jedni ho označují za génia a mistra literární epiky, jiní zase za pouhého sběratele laciných banalit. Zvláštní místo v jeho uměleckém odkazu zaujímají povídky, jimiž začínal a jejichž psaní se věnoval po celý život. Jak se zdá, zejména autorovy povídky hravě překonávají propast času, která dělí dobu jejich vzniku a dnešek. Výbor nazvaný Zrození člověka vychází v novém překladu Libora Dvořáka.
