Maxim Gorkij Pořadí knih

Maxim Gorkij (1868–1936) je jednou z nejpozoruhodnějších postav ruské literatury. Tento skutečný „muž z lidu“ právě mezi oním lidem čerpal témata pro svá malá i velká díla – a tak je i hodnocení jeho tvorby velmi rozmanité: jedni ho označují za génia a mistra literární epiky, jiní zase za pouhého sběratele laciných banalit. Zvláštní místo v jeho uměleckém odkazu zaujímají povídky, jimiž začínal a jejichž psaní se věnoval po celý život. Jak se zdá, zejména autorovy povídky hravě překonávají propast času, která dělí dobu jejich vzniku a dnešek. Výbor nazvaný Zrození člověka vychází v novém překladu Libora Dvořáka.

Program představení Národního divadla. Premiéra 27. a 28. října 2021. Režie Jan Frič, dramaturgie Marta Ljubková, scéna Dragan Stojčevski, kostýmy Marek Cpin, světelný design Přemysl Janda, hudba Jakub Kudláč. Hrají: Zuzana Stivínová, Pavla Beretová, Šimon Krupa, Petr Vančura, Jana Pidrmanová. Předmluvy Josefína Formanová, Ivana Ryčlová, Taťjana Vladimirovna Malcevová. Obsahuje též text divadelní hry.

Jako poutník lidským utrpením a jeho častý svěde vypráví Maxim Gorkij drsné příběhy života k nežití, bídného živoření lidských trosek vyobcovaných až na sám kraj společnosti. Pouliční děvky, nevyléčitelní alkoholici, protřelí zloději jsou hrdinové, v nichž autor nachází zářivou jiskřičku nezničitelného a nepolapitelného lidství, zářivější než celý pokrytectvím a falší utvářený svět těch počestných a mravně bezúhonných... Třináct tragických osudů - třináct hořkých povídek citlivého vypravěče dokládá, že Maxim Gorkij byl opravdovým mistrem krátké prózy.

Výbor z Gorkého milostných povídek, které ukazují známého bouřliváka a revolucionáře, jenž na čas vložil svúj talent do služeb socialismu, z poněkud jiné stránky: jako citlivého pozorovatele, který se pokouší porozumět mnohostrannému problému lidského srdce - lásce.

Výbor povídek z autorovy celoživotní tvorby od nejrannějšího období je zaměřen na problematiku ruské ženy.

Knížka toulek, přemýšlení a vzpurné víry v člověka sestavená z vyprávění Maxima Gorkého a z veršů ruských lidových balad. Je v ní řeč o lásce, statečnosti, vzdoru, o kráse širokých prostorů i o bídě sobectví, malichernosti a ošklivosti života a také o síle, kterou může člověku v boji se zlem dát kniha. Přemýšlí se tu i o tom, jak se vandrování životem proměňuje ve vyprávění spisovatele v povídku nebo román.

První román zamýšleného cyklu o životě ruského provinčního maloměsta od zrušení nevolnictví v r. 1861 až po temná léta po revoluci r. 1905. Autor se kriticky staví k prázdnotě, potenciální reakčnosti a hnilobnému nicnedělání malodušných maloměšťáků v předvečer a v průběhu revolučního roku 1905. Na postavě rváče, výtržníka a později i vraha podává obraz anarchistického individualismu a upozorňuje na zlo skrývající se v uraženém a zdivočelém maloměšťákovi