Vladimír Balla, známý jako BALLA, se ve své tvorbě zaměřuje na realistické zobrazení všedního života a složitosti lidských vztahů. Jeho povídky a prózy vynikají pronikavým vhledem do psychologie postav a zachycují atmosféru doby s precizním jazykovým citem. BALLA mistrně střídá ironii s vážností, čímž vytváří díla, která nutí čtenáře k zamyšlení nad existenciálními otázkami a hledáním smyslu v každodennosti. Jeho styl je charakteristický úsporností a schopností vykreslit hluboké emoce pomocí zdánlivě obyčejných situací.
Dead is Balla's most recent book and marks a glorious return to the short story form. The stories are very topical dealing with the theme of masculinity, how that is expressed in different forms of aggressive nationalism, Slovak 'nativism' and delusional male interior monologues.
Fragmentárny román o malom meste, plnom bizarných postavičiek. Vargová, pacientka s mizernou minulosťou a ešte horšou prítomnosťou, píše listy Felešlegimu, psychiatrovi, ktorý by sám urgentne potreboval pomoc, lebo sa venuje skôr pitiu ako liečeniu chorých.A kým ona vo svojich listoch nevdojak vystihuje dokaličeného ducha bláznivej doby, keď pravda je lož a lož jedna z nepodstatných právd, on v tejto tragikomédii s nejasným koncom rozdáva múdre rady po kaviarňach a krčmách a podniká záhadné cesty do zahraničia.
Jízda Ballovým vlakem stojí za to, krajinou za okny je sice nevábné současné Slovensko, spolucestujícími jsou obskurní postavičky slovenského mikrosvěta – potkat tu lze kohokoliv, mafiána, kanibala, sestřičku pracující v cizině, průvodčího i přítele z dětství – autorovy sarkastické až hyperbolické komentáře ale dělají i z ubíjející reality zajímavé představení, kterému nechybí humor a spád. O Ballově aktuální knize lze říci, že absurdita, ironie a grotesknost nejsou únikem od skutečnosti, ale jejím zkoncentrováním přes zvětšovací sklo autorova zvídavého pohledu zaměřeného na detaily každodennosti.
Černohumorná, pronikavě a důsledně ironická próza líčí kvazi příběh domnělé lásky mezi Andričem a Laurou. Povídkový až anekdotický sled jednotlivých zamyšlení a událostí od prvních dnů vztahu až do jeho konce představuje život slovenského intelektuála současnosti vianovskou poetikou. Příběh lásky, která se nestala ve světě, kde se nic stát ani nemůže. Próza Vladimíra Bally – řečeného prostě Balla, jedné z klíčových postav moderní slovenské literatury. Na Slovensku o něm píší: „Azda sa Balla neurazí, ak ho nazveme slovenským Kafkom. [...] Kruté a nenávistné indivíduá, ktoré obývajú svet Ballových bizarných textou, trpia základným a prakticky nemenným stavom – osamelosťou.“
Balla (1967) - laureát Ceny Ivana Kraska a viacnásobný finalista ceny Anasoft Litera. Poviedky začal uverejňovať časopisecky od roku 1992, knižne debutoval zbierkou poviedok Leptokaria (1996). Základným a prakticky nemenným stavom postáv jeho poviedok je osamelosť, ktorá sa nestráca dokonca ani vo vzťahu muža a ženy. Mení sa len na tzv. „dvojosamelosť“. Postavy sa prejavujú najmä ako kruté, nenávistné indivíduá, ktoré však svojím konaním prezrádzajú zároveň túžbu intenzívne a poctivo žiť, odolať banalite každodenného prežívania. Vo svojej druhej knihe Outsideria (1997) sa pokúsil spojiť pôvodne samostatné poviedky do románového celku. V roku 2000 vydal zbierku krátkych próz Gravidita, nasledovali knihy Tichý kút (2001), Unglik (2003), De la Cruz (2005), Cudzí (2008) a V mene otca (2011). V roku 2012 vydal zbierku troch poviedok pod súborným názvom Oko.
Text se věnuje komplikované a protimluvné spleti otcovsko-synovských vztahů a vztahu mezi manželi a nahlíží je z úhlu pohledu otce/manžela.
Dvojknižka a dvojcédečko Miniromány je výsledkom spojenia snáh Artfora a Slovenského rozhlasu: 35 v priemere trojminútových textíkov, 35 asi trojstranových nahrávok. Alebo naopak. Na tom koniec koncov nezáleží. Dôležité je, že na Slovensku sa píše.
Po úspešnej knihe De la Cruz prichádza Balla s novým súborom textov-náhľadov do každodenného života niektorých zvláštnych jedincov, textov-temných vízií, spoza ktorých prebleskuje krutá, ale zároveň osviežujúca irónia a svojrázny zmysel pre humor.
Snad se Balla neurazí, nazveme-li jej slovenským Kafkou. Snad by se neurazil ani Kafka. Krutá a nenávistná individua, jež zabydlují svět Ballových bizarních povídek, trpí základním a prakticky neměnným stavem – osamělostí. Ta se kupodivu neztrácí ani ve vzájemném soužití muže a ženy. Tehdy se totiž mění na tzv. „dvojosamělost“. Ballovy postavy však zároveň disponují poctivou snahou naplno žít a odolat banalitě každodenního přežívání.
