Unglik
- 127 stránek
- 5 hodin čtení
Vladimír Balla, známý jako BALLA, se ve své tvorbě zaměřuje na realistické zobrazení všedního života a složitosti lidských vztahů. Jeho povídky a prózy vynikají pronikavým vhledem do psychologie postav a zachycují atmosféru doby s precizním jazykovým citem. BALLA mistrně střídá ironii s vážností, čímž vytváří díla, která nutí čtenáře k zamyšlení nad existenciálními otázkami a hledáním smyslu v každodennosti. Jeho styl je charakteristický úsporností a schopností vykreslit hluboké emoce pomocí zdánlivě obyčejných situací.
Snad se Balla neurazí, nazveme-li jej slovenským Kafkou. Snad by se neurazil ani Kafka. Krutá a nenávistná individua, jež zabydlují svět Ballových bizarních povídek, trpí základním a prakticky neměnným stavem – osamělostí. Ta se kupodivu neztrácí ani ve vzájemném soužití muže a ženy. Tehdy se totiž mění na tzv. „dvojosamělost“. Ballovy postavy však zároveň disponují poctivou snahou naplno žít a odolat banalitě každodenního přežívání.
Text se věnuje komplikované a protimluvné spleti otcovsko-synovských vztahů a vztahu mezi manželi a nahlíží je z úhlu pohledu otce/manžela.
Černohumorná, pronikavě a důsledně ironická próza líčí kvazi příběh domnělé lásky mezi Andričem a Laurou. Povídkový až anekdotický sled jednotlivých zamyšlení a událostí od prvních dnů vztahu až do jeho konce představuje život slovenského intelektuála současnosti vianovskou poetikou. Příběh lásky, která se nestala ve světě, kde se nic stát ani nemůže. Próza Vladimíra Bally – řečeného prostě Balla, jedné z klíčových postav moderní slovenské literatury. Na Slovensku o něm píší: „Azda sa Balla neurazí, ak ho nazveme slovenským Kafkom. [...] Kruté a nenávistné indivíduá, ktoré obývajú svet Ballových bizarných textou, trpia základným a prakticky nemenným stavom – osamelosťou.“
Jízda Ballovým vlakem stojí za to, krajinou za okny je sice nevábné současné Slovensko, spolucestujícími jsou obskurní postavičky slovenského mikrosvěta – potkat tu lze kohokoliv, mafiána, kanibala, sestřičku pracující v cizině, průvodčího i přítele z dětství – autorovy sarkastické až hyperbolické komentáře ale dělají i z ubíjející reality zajímavé představení, kterému nechybí humor a spád. O Ballově aktuální knize lze říci, že absurdita, ironie a grotesknost nejsou únikem od skutečnosti, ale jejím zkoncentrováním přes zvětšovací sklo autorova zvídavého pohledu zaměřeného na detaily každodennosti.
Fragmentárny román o malom meste, plnom bizarných postavičiek. Vargová, pacientka s mizernou minulosťou a ešte horšou prítomnosťou, píše listy Felešlegimu, psychiatrovi, ktorý by sám urgentne potreboval pomoc, lebo sa venuje skôr pitiu ako liečeniu chorých.A kým ona vo svojich listoch nevdojak vystihuje dokaličeného ducha bláznivej doby, keď pravda je lož a lož jedna z nepodstatných právd, on v tejto tragikomédii s nejasným koncom rozdáva múdre rady po kaviarňach a krčmách a podniká záhadné cesty do zahraničia.
„V týchto textoch sa Balla predviedol ako mysliteľsko-reflexívny typ autora, ktorý na minimálnej ploche dosahuje výpovedné maximum... Z hľadiska vlastnej literárnej kvality predstavujú tieto prózy najvyšší štandard v kontexte súčasnej slovenskej prozaickej tvorby.“ (Zoltán Rédey) Obsah: Pred rozchodom Šťastní blázni Vzťah Ruky Náročné veci Predstav si Niečo vydrží Rodina Teológ Cieľ Vidiecke dobrodružstvo Modlivka Sebec Neplavci Úsilie Predstavivosť Bubeník Nezohnal Smrť vo Vrútkach Výskumník Fludd Dano Blízke duše Predo dvermi Pléróma De la Cruz
Druhá prozaická kniha Vladimíra Ballu je podobne ako jeho debut Leptokaria charakteristická absolútnou temnotou, ktorá tu však nadobúda ešte hlbší význam.
Dvojknižka a dvojcédečko Miniromány je výsledkom spojenia snáh Artfora a Slovenského rozhlasu: 35 v priemere trojminútových textíkov, 35 asi trojstranových nahrávok. Alebo naopak. Na tom koniec koncov nezáleží. Dôležité je, že na Slovensku sa píše.