František Mikš Pořadí knih (chronologicky)

Vladimír Čermák (1929–2004), soudce Ústavního soudu ČR a profesor politologie na Masarykově univerzitě v Brně, patřil mezi naše nejvýraznější a nejoriginálnější politické myslitele. Je autorem rozsáhlého pětisvazkového díla Otázka demokracie, ve své době bezesporu nejsystematičtějšího a nejambicióznějšího pokusu vyložit teorii demokracie v českém prostředí. Rozhovory „o filosofii, politice a právu“, které s Vladimírem Čermákem vedli Petr Fiala a František Mikš na přelomu tohoto tisíciletí při příležitosti autorových sedmdesátých narozenin, jsou dosud nejpřístupnějším výkladem hlavních myšlenek jeho rozsáhlého teoretického díla. Poutavě přibližují rovněž filosofův život a jeho názory na tehdejší společenské a politické dění. Publikace vychází ve druhém vydání k dvacátému výročí úmrtí Vladimíra Čermáka a může být cenným svědectvím nejen o jednom silném lidském osudu, ale i o jeho době. O každodenním životě za komunismu, o listopadové revoluci a jejích nadějích, o první dekádě znovunabyté svobody, kdy se sny a představy o demokracii začaly navzdory všem obtížím pozvolna naplňovat.

Pozvání k dějinám a teorii umění. Ernst Hans Gombrich (1909–2001) je bezesporu nejznámějším a nejpopulárnějším historikem umění dvacátého století. Široká veřejnost ho zná jako autora Příběhu umění, fascinujícího bestselleru, jehož se ve světě prodalo přes šest milionů výtisků. Byl však především uznávaným badatelem ateoretikem v oblasti umění, jehož podnětné odborné práce si zaslouží pozornost. Kniha Gombrich. Tajemství obrazu a jazyk umění je především čtivým a přístupným úvodem do dějin a teorie umění. Jejím cílem není, řečeno s Gombrichem, poskytovat čtenáři výčet suchých dat, periodizací a nezáživných popisů známých děl, ale chce je naučit obrazy pozorně vnímat a dějinám umění skutečně porozumět. Kniha vznikla na základě autorova dlouholetého zájmu o otázky spojené se vznikem a interpretací uměleckého díla. Neomezuje se pouze na dějiny umění, ale pohybuje se i v oblasti estetiky, filosofie, psychologie a také sociobiologie, přičemž odkazuje jak na významné Gombrichovy vídeňské současníky, kteří ho ovlivnili (např. filosofa Karla R. Poppera či etologa Konrada Lorenze), tak na jeho následovníky zabývající se psychologií obrazového znázorňování. Úspěšná publikace, označovaná kritikou za „druhý příběh umění“, vychází v pátém vydání, tentokrát v měkké vazbě s barevnými reprodukcemi.

Kniha nabízí originální a často velmi osobní vzpomínky či „dvojvzpomínky“ na výjimečné osobnosti kulturního a intelektuálního života, s nimiž se autoři setkávali zejména při vydávání brněnských časopisů Proglas, Revue Politika a Kontexty, ale i dříve před listopadem 1989 při nejrůznějších nezávislých aktivitách. Jednotlivé portréty vznikaly spontánně v průběhu minulého čtvrtstoletí a zachycují období zhruba od poloviny osmdesátých let až po současnost. Nabízejí tak cenné svědectví nejen o konkrétních lidech a jejich osudech, knihách, textech a myšlenkách, ale i o jedné výjimečné a převratné době. „Mnohé z toho, o čem v ní píšeme, je již minulostí. Tato kniha je naší poctou a poděkováním. Je knihou o přátelství, o radosti ze čtení a přemýšlení, ale také o skvělých lidech, kteří nějakým způsobem obohatili naše životy.“ Kniha vychází k třicátému výročí založení brněnského Centra pro studium demokracie a kultury (CDK).

Nejspíš žádné české tištěné médium nevěnovalo v minulosti tolik pozornosti vzrůstajícím imperiálním ambicím putinovského Ruska a dění na Ukrajině jako politicko-kulturní revue Kontexty. Ojedinělá publikace je určena všem, kdo se snaží hlouběji porozumět dějinám, mentalitě a kultuře Ruska i Ukrajiny, historii jejich vzájemných vztahů a současným tendencím ve vývoji obou společností. Nabízí pestrou skladbu studií autorů, kteří se této problematice dlouhodobě věnují, ať již v revue Kontexty nebo jinde. Najdeme zde mimo jiné obsáhlé texty předsedy vlády České republiky Petra Fialy, poslance Evropského parlamentu Alexandra Vondry, ukrajinského filosofa Konstantina Sigova či renomovaného polského historika Andrzeje Nowaka.

Je konzervatismus stále nosný ideový proud, nebo už své hlavní „bitvy“ v globalizované společnosti dávno prohrál? Může nás dnes ještě nějak inspirovat? Autoři v knize shrnují své politicko-filosofické úvahy, které delší dobu publikují v revui Kontexty a v dalších časopisech a publikacích. Zamýšlejí se nad tím, jak v dnešním světě uchopit konzervativní myšlenkovou tradici, zejména anglosaskou, a jak ji lze využít v současné pravicové politice. Svůj přístup definují jako konzervativní realismus, politický styl prosazující realistické odpovědi na hlavní problémy naší doby. Vztah k realitě, k tomu, co se v západních demokraciích přirozeně osvědčilo, vymezují jako klíčovou dělicí linii mezi levicovými progresivisty, kteří by rádi vychovávali a přetvářeli lidstvo, a konzervativními realisty, kteří jsou naopak přesvědčeni, že možnosti člověka jsou dané jeho neměnnou přirozeností. Návrat k základním konzervativním hodnotám, postojům a přístupům může pomoci čelit současným ideologickým pokušením, úpadku české politiky, krizi evropské integrace i novým bezpečnostním rizikům. Je to rozumná, pragmatická odpověď na hlavní problémy dneška.

Na pozadí osudů tří výjimečných umělců líčí vzestup a pád německé umělecké moderny, od založení drážďanské expresionistické skupiny Most v roce 1905 (Ernst Ludwig Kirchner) přes první světovou válku a zrození stylu nové věcnosti ve dvacátých letech (Otto Dix) až po její neslavný konec v letech třicátých po vzestupu nacismu, vynucený exil a v některých případech i dobrovolné podřízení se komunismu a socialistickému realismu (rodák z Ústí nad Labem Ernest Neuschul). Jak autor dokládá, všichni tři malíři zakoušeli určitý druh posedlosti a stravujících temných vášní - byli posedlí nejen hledáním nového uměleckého výrazu, ale i nového autentického bytí, návratem k přírodě, moderním tancem a uvolněnou sexuální morálkou, ať již šlo o nezletilé modelky a milenky Kirchnera a malířů skupiny Most, Dixovy pověstné obrazy z návštěv nevěstinců či Neuschulovu neskrývanou polygamii.

Proč dnes vlastně číst poezii? Podle francouzského filosofa Edgara Morina je poezie především ochranným štítem proti „hyperpróze života“, jedním ze způsobů, jak čelit každodenní rutině a racionalitě. Umožňuje člověku vidět současný zmechanizovaný a uspěchaný svět jinýma očima, zakoušet ho jinak, pocitově, poeticky. Poezie se však dnes nachází ve zvláštní situaci. Píše se jí stále víc, její vydávání je dotováno granty, ale přitom vyjma básníků téměř nikoho nezajímá. Uzavírá se sama do sebe, nevedou se o ni vášnivé spory, nečtou ji dokonce ani studenti literatury. Antologie Básníci čtou básníky je pokusem přiblížit poezii širšímu čtenářskému publiku. Vznikla na základě stejnojmenné rubriky v časopisu Kontexty, jež zaznamenala značný ohlas. Tři desítky básníků a básnířek se v ní snaží dopátrat toho, co je v poezii inspirovalo a inspiruje, co je v ní důležité, jaké je její poslání a smysl. A předkládají přitom čtenáři básnické skvosty, které by podle nich neměly zapadnout.

Kniha vychází z tvůrčí dílny čtyř dlouholetých přátel, kteří již téměř čtvrt století vytvářejí konzervativně-liberální centrum a spojuje je i redakční práce v revue Kontexty. Společenství čtyř autorů, z nichž dnes působí jeden ve vysoké politice, dva na univerzitní půdě a jeden v občanském sektoru, popisuje problematické tendence naší a evropské politiky od „roku zázraků“ 1989 a analyzuje příčiny současné krize. V tematicky členěných kapitolách i závěrečném doporučení autoři nabízejí cestu k hodnotově ukotvenému a efektivnímu řešení nejpalčivějších problémů současnosti a formulují klíčové ideje, na nichž lze u nás obnovit autentickou pravicovou politiku – a vlastně i demokratickou politiku jako takovou, jež se dostává do krize. Publikaci lze číst i jako obsáhlou odpověď na nejrůznější zmatečné, povrchní a emocionální petice a výzvy, jež pravidelně produkují někteří čeští veřejní intelektuálové. Odtud i poněkud expresivní název Manifest čtyř.

Kniha o životě, kráse a zdravém rozumu. Čtivá, překvapivá a politicky nekorektní. G. K. Chesterton jako zasvěcený průvodce.

Jak souvisel vznik Malevičovy abstraktní malby s bolševickou revolucí? V čem měla jeho ideologie suprematismu překonat komunismus? Proč George Grosz, německý kulturní bolševik č. 1, usiloval po první světové válce o komunistický převrat v Německu? Byli němečtí dadaisté pravověrnými komunisty? Proč Picasso vstoupil do Komunistické strany Francie a jak to napomohlo jeho závratné kariéře? Jaká byla jeho role v úsilí o bolševizaci poválečné Francie a proč se stal „užitečným idiotem“ Mírového hnutí řízeného Moskvou? Čtivá a intelektuálně provokativní práce zkoumající nepříliš vábné kořeny malířské moderny, o nichž se většinou cudně mlčí. Kniha provádí čtenáře hlavními krizovými momenty evropských dějin 20. století a na příkladech tří významných umělců, čelných představitelů ruského, německého a francouzského moderního malířství, zkoumá levicové utopie a ideologie, kterým propadli a které ovlivňovaly jejich postoje a tvorbu.

Alternativní pohled na dějiny umění 20. století, vymykající se dosavadnímu obecně přijímanému „kánonu“. Na příkladu čtyř vyhraněných malířských solitérů autor ukazuje, že skutečně hodnotná umělecká díla moderny často nevznikala ve hřmotu avantgard, ale tehdy, kdy se přemýšliví a talentovaní malíři odvraceli od módních vln, tvořili v tichém soustředění a inspiraci hledali především v bohaté umělecké tradici. Jak autor dokládá, tito umělci vytvářeli ve svých zralých dílech jakousi jinou modernitu, modernitu paralelní a odlišnou od té, kterou známe z oficiálních dějin umění 20. století. Čtivá a osobitá práce, v níž se prolínají biografie, dějiny umění, historie, filosofie a politika, doprovázená bohatým obrazovým materiálem.

Kniha vychází k nedožitému stému výročí narození Ernsta Hanse Gombricha, jednoho z nejvýznamnějších historiků umění dvacátého století. Publikace se zaměřuje na dosud nezmapované oblasti Gombrichova badatelského zájmu, od metodologických úvah o dějinách kultury po detailní výzkumy psychologie dekorativního umění. Zkoumá také Gombrichův ambivalentní vztah k modernímu umění, jeho celoživotní zápas s metafyzickými teoriemi a recepci jeho díla v době komunismu za „železnou oponou“. Tento sborník navazuje na úspěšnou monografii Františka Mikše, která se věnovala Gombrichovu dílu. František Mikš, ředitel Institutu pro politiku a kulturu a šéfredaktor časopisu Kontexty, se zaměřuje na výtvarné umění a vede nakladatelství Barrister & Principal. Ladislav Kesner, vyučující na Semináři dějin umění na Masarykově univerzitě, se věnuje teorii obrazu a vizuálnímu vnímání v kontextu interpretace uměleckých děl. Je autorem několika knih, které se zabývají současným anglo-americkým myšlením o výtvarných dílech a dopadem digitální doby na umění.

Kniha Gombrich. Tajemství obrazu a jazyk umění vznikla na základě autorova mnohaletého zájmu o otázky spojené se vznikem a interpretací uměleckého díla. Přestože nejde o monografii v přísném slova smyslu, srozumitelně vykládá hlavní myšlenky E. H. Gombricha a rozebírá i teorie jeho významných vídeňských současníků, kteří ho ovlivnili (např. filosofa Karla R. Poppera či etologa Konrada Lorenze), a některých jeho následovníků. Autor se neomezuje pouze na dějiny umění, ale pohybuje se v oblasti estetiky, filosofie, psychologie a také sociobiologie. Výsledkem je osobitý a komplexní úvod do teorie či psychologie obrazového znázorňování, fascinujícího oboru, který u nás nebyl dosud plně reflektován, i když vlastně ve středoevropském kulturním prostoru vznikl.

Publikace přináší výběr nejlepších článků z časopisu Revue Politika (dříve Revue Proglas) týkajících se aktuálních témat „evropské“ diskuse – ústavy, rozšíření EU, irácké krize, evropské ekonomiky apod. Sborník nabízí pohledy širokého spektra lidí, kteří se na stránkách zmíněného časopisu evropskými otázkami zabývali: politiků, politologů, právníků, ekonomů, publicistů a spisovatelů. Čtenáři se tak dostává do rukou kniha, která přehledným způsobem strukturuje současnou debatu na pravé části českého politického spektra.

Vladimír Čermák, bývalý soudce Ústavního soudu ČR a profesor politologie na Masarykově univerzitě v Brně, patřil mezi naše nejvýraznější politické myslitele. Je autorem rozsáhlého pětisvazkového díla Otázka demokracie, které je bezesporu nejsystematičtějším a nejambicióznějším pokusem vyložit teorii demokracie v českém prostředí. Kniha rozhovorů, které s Vladimírem Čermákem vedli Petr Fiala a František Mikš, se snaží čtenářům přístupnou formou přiblížit nejen hlavní myšlenky Čermákova rozsáhlého teoretického díla, ale také jeho život a názory na současné společenské a politické dění.... celý text

Na sklonku roku 1989 byla v Brně založena revue pro kulturu a politiku Proglas. K desátému výročí jejího vzniku připravili editoři reprezentativní sborník příspěvků k otázkám české pravicové politiky, v němž jsou zastoupeni přední autoři, kteří se na stranách Proglasu české politice a společnosti věnovali. Sborník nabízí pohledy co nejširšího spektra lidí, kteří nějakým způsobem uvažují o české konzervativně-liberální politice: politiků, politologů, sociologů a filozofů, publicistů a spisovatelů. (sborník k desátému výročí založení revue Proglas)

Kniha vznikla na základě komentářů k otázkám české politiky, které autoři publikovali na stranách revue Proglas od června 1997 do ledna 1998, tedy v období, kdy se schylovalo a posléze došlo k vládní krizi, jež vedla k rozpadu Klausovy pravicové koaliční vlády. Autoři upozorňují na širší souvislosti těchto událostí a poukazují na problematické rysy českého politického a veřejného života, jež stály v jejich pozadí.

Konzervativní myslitelé : výbor esejů z britského konzervativního čtvrtletníku The Salisbury Review / uspoř. Roger Scruton ; překlad [z angl.] Petr Jochman