Mario Benedetti Knihy

Co se zachytilo v představě, kterou si o vlastní zemi utváříme? Co uvízlo ve vzpomínce, kterou na ni chováme, když se do ní po dlouhém vyhnanství vracíme? Javier Montes se po dvanácti letech nuceně prožitých v exilu vrací do své rodné Uruguaye. Jeho návrat je zatížen břemenem stesku, předsudků, naděje a samoty. Postupně do sebe splétá jednotlivá lešení, díky nimž si stvoří nový svět, do něhož vkládá veškeré své naděje. Fragmentární struktura vyprávění – jedná se o dílo v neustálém procesu výstavby (stejně tak, jak říká sám autor, je tomu i s demokracií…), v němž jsou jednotlivé stavební prvky (rozhovory, reflexe, sny, básně, dopisy, statě) volně poskládané, umožňuje čtenáři, aby v něm sám nalezl konstrukci dokonale dovršenou: velkolepou stavbu pojednávající o jednom návratu z vyhnanství. Opravdové mistrovské dílo dýchající ironií, sociální kritikou, nostalgií, něhou a vtipem, které autor čtenáři předkládá v jeho pro něj tak typické vytříbené próze.

Anotace: Světová literatura ve španělském překladu Popis: En la ciudad, hombres y mujeres se aman y se odian; mueren, sobreviven, se deterioran y renacen; sonríen, lloran; se pierden y regresan a través de caminos muchas veces recorridos, o descubren nuevos senderos iluminados por un radiante sol montevideano.

Poslední sbírka krátkých povídek uruguayského autora. Vyrozumíme brzy, že hranicí mezi budoucností a minulostí je tu smrt, ač pohledy do budoucna to nejsou černé, ale ani úplně smířené a jen nenápadně rekapitulující. Kdo si ostatně může dovolit o smrti mluvit? Je k tomu věk kvalifikací? Smrt tu má podstatné slovo, ale přece spíše než budoucnost…

Románová próza ve formě deníku, jehož pisatelem je stárnoucí úředník, vdovec a otec tří dětí. Záznamy vyprávějí o jeho vnitřním životě během posledního roku, každodenních starostech, o vztahu mezi ním a dětmi, ale především o jeho veliké, pozdní a tragické lásce.

Soubor povídek Montevidejci (Montevideanos) poprvé vyšel v roce 1959 a byl první literární prací autora, jež obdržela jednohlasné uznání kritiky i čtenářského publika. Na jevišti hlavního města Uruguaye rozvíjí Benedetti svá oblíbená témata (zejména rodinné a milenecké vztahy) a činí tak s jemným humorem a velkým porozuměním. Živé, emočně důvěryhodné postavy zde zakoušejí univerzální lidské pocity jako je radost, samota, bolest či nenávist. Třebaže jsou Montevidejci v jádru uruguayské, montevidejské příběhy, svou lidskostí a intimností rezonují u čtenářů na celém světě a navzdory době, která uběhla od jejich napsání, zůstávají stále svěží. Po románech Jaro s rozbitou tváří a Lešení se jedná o třetí Benedettiho dílo z dílny nakladatelství Runa.

Hlavní postava – Ramón Budiño, majitel cestovní kanceláře, člověk průměrný, rozporuplný a zbabělý – je ztělesněním nové uruguayské generace, která si počátkem 60. let XX. století začínala uvědomovat, že celospolečenské problémy se přesouvají na její bedra. Rodinné drama odráží společenské problémy té doby.

Přímé a bolestné svědectví odhalující drama rozervaného člověka zmítajícího se v rozštěpené společnosti zlomené útlakem a vládní zlovůlí, most klenoucí se mezi dvěma prostory – Uruguayí totalitní a Uruguayí exilovou. Skrze všudypřítomnou něhu, lásku, vášeň a lidskost se nám proslulý uruguayský spisovatel snaží předat skromné poselství naděje: po zdánlivě nekonečné zimě se nakonec ohlásí jaro, i když trochu pochroumané.

Sedmá kniha edice Chiméra přináší poetický příběh Maria Benedettiho Čtení z kávy. Uruguayský autor (narozen 1920), jeden z nejvýznamnějších představitelů latinskoamerické literatury, básník, prozaik a angažovaný publicista, se v něm drobnými, navzájem umně propojenými kapitolkami – útržky vzpomínek svého alter-ega Claudia, ale i jiných vypravěčů vrací k osobnímu, laskavému, avšak i lehce ironickému pohledu na svět a sebe samého. Píše fiktivní životopis vlastního dospívání, zasazený do skutečných reálií milovného města Montevidea a místy i do celosvětového dobového kontextu. Procházíme se spolu s ním ulicemi a parky a po plážích tohoto zářivého města, ale i jeho romantikou opředenými dvorky, lidovými nálevnami i noblesními restauracemi, sledujeme vznik přátelství a prvních lásek.

Kolik je dobrého na vzpomínkách, samotě a smrti? Tolik co na vyhlídkách, společenství a životě. Co v autorově Čtení z kávy začíná, zde končí…

Prozaik, novinár, kritik, básnik a esejista Mario Benedetti sa radí medzi najvýznamnejších predstaviteľov súčasnej latinskoamerickej literárnej tvorby. Jeho diela sú zväčša analýzou uruguajskej strednej vrsty, ktorá svojím konformizmom sleduje najmä osobné pohodlie v "individuálnom mikrosvete". Hrdinom Benedettiho krátkych próz je drobný, nenápadný človiečik, na ktorého osudoch autor vniká do zákulisia politického a sociálneho života a odhaľuje skutočnosť skrývajúcuc sa za pozlátkou demokracie. Benedetti pristupuje k svojim hrdinom s chápavým, ale kritickým humorom, iróniou, sarkazmom a hlbokým zmyslom pre poéziu všedného dňa. Na malých epizódkach medzi nadriadenými a podriadenými, mužom a ženou, rodičmi a deťmi odhaľuje duševný a emotívny svet jednotlivca, hlboko poznačený byrokratickou mašinériou. Z Benedettiho drobného človiečika sa však vo vyhrotených situáciách neraz stáva hrdina nachádzajúci zmysel života v boji za ideály humanizmu.