Mario Benedetti byl uruguayský novinář, prozaik a básník, považovaný za jednoho z nejdůležitějších latinskoamerických spisovatelů 20. století. Jeho rozsáhlé dílo zahrnuje více než osmdesát publikací, které byly přeloženy do dvaceti jazyků. V anglicky mluvícím světě však nebyl příliš známý. Benedetti patřil k intelektuálnímu a literárnímu hnutí 'Generace 45' a jeho tvorba se často zaměřovala na společenské a politické otázky své doby.
Poslední sbírka krátkých povídek uruguayského autora. Vyrozumíme brzy, že hranicí mezi budoucností a minulostí je tu smrt, ač pohledy do budoucna to nejsou černé, ale ani úplně smířené a jen nenápadně rekapitulující. Kdo si ostatně může dovolit o smrti mluvit? Je k tomu věk kvalifikací? Smrt tu má podstatné slovo, ale přece spíše než budoucnost…
Santiago is trapped. Taken political prisoner in Montevideo after a brutal military coup, he can do nothing but write letters to his family, and try to stay sane. Far away, his nine-year-old daughter Beatrice wonders at the marvels of 1970s Buenos Aires, but her grandpa and mother - Santiago's beautiful, careworn wife, Graciela - struggle to adjust to a life in exile. Graciela fights to retain the fiery passion that suffused her marriage, her politics, her whole life, as day by day Santiago edges closer to freedom. But Santiago's rakish, reckless best friend is a constant, brooding presence in the exiles' lives, and Graciela finds herself drawn irresistibly towards him. A lucid, heart-wrenching saga of a family torn apart by the forces of history, Springtime in a Broken Mirror tells with tenderness and fury of the indelible imprint politics leaves on individual lives. Generous and unflinching, it asks whether the broken bonds of family and history can ever truly be mended.
Soubor povídek Montevidejci (Montevideanos) poprvé vyšel v roce 1959 a byl první literární prací autora, jež obdržela jednohlasné uznání kritiky i čtenářského publika. Na jevišti hlavního města Uruguaye rozvíjí Benedetti svá oblíbená témata (zejména rodinné a milenecké vztahy) a činí tak s jemným humorem a velkým porozuměním. Živé, emočně důvěryhodné postavy zde zakoušejí univerzální lidské pocity jako je radost, samota, bolest či nenávist. Třebaže jsou Montevidejci v jádru uruguayské, montevidejské příběhy, svou lidskostí a intimností rezonují u čtenářů na celém světě a navzdory době, která uběhla od jejich napsání, zůstávají stále svěží. Po románech Jaro s rozbitou tváří a Lešení se jedná o třetí Benedettiho dílo z dílny nakladatelství Runa.
Přímé a bolestné svědectví odhalující drama rozervaného člověka zmítajícího se v rozštěpené společnosti zlomené útlakem a vládní zlovůlí, most klenoucí se mezi dvěma prostory – Uruguayí totalitní a Uruguayí exilovou. Skrze všudypřítomnou něhu, lásku, vášeň a lidskost se nám proslulý uruguayský spisovatel snaží předat skromné poselství naděje: po zdánlivě nekonečné zimě se nakonec ohlásí jaro, i když trochu pochroumané.
Con Gli addii , SUR inizia la pubblicazione di tutte le opere di Juan Carlos Onetti, considerato da molti «il William Faulkner sudamericano». Protagonista del romanzo è un uomo di mezz’età, un tempo grande stella del basket, e ora malato di tubercolosi, che si trasferisce in un paesino di montagna per curarsi nel sanatorio locale. L’arrivo dell’uomo, il suo esilio volontario in una villa lussuosa, l’avvicendarsi di due donne al suo fianco, stravolgono la calma polverosa della cittadina. Fra illazioni, sospetti e un colpo di scena finale, questo romanzo breve e poderoso ci regala uno dei momenti più alti della letteratura latinoamericana del Novecento. Con un saggio inedito di Mario Benedetti.
Montevideanos apareció en 1959 y fue la primera obra narrativa de Mario Benedetti que obtuvo un amplio reconocimiento por parte del público y la crítica. Estos cuentos son la expresión de la vida gris y el tiempo vacío de los habitantes de clase media de la capital uruguaya. El país ha dejado de ser 'la Suiza de América' o la 'Tacita de Plata', mitos de la bonanza económica de otras épocas. Benedetti instala su mirada crítica y humorística: sin los monólogos interiores de Joyce, pero con extraordinarios 'monólogos exteriores' donde charlatanes, pícaros, borrachines, hipócritas e inolvidables personajes provocan una sonrisa de ternura cómplice.
La presente Antología propicia y hace posible ese encuentro del lector con una poesía fundamental, que conjuga muy bien lo cósmico, lo mítico, lo existencial y lo social, y que le dará claves reveladoras sobre su paso por el mundo.
Digo que no puede decirse el amor.El amor se come como un pan,se muerde como un labio,se bebe como un manantial.Mario Benedetti seleccionó los mejores poemas de amor para que las nuevas generaciones se inicien en la obra de Jaime Sabines, a quien consideraba «el más notable precursor de la poesía coloquial en América Latina» y «uno de los poetas fundamentales, no sólo de México sino de Hispanoamérica y la lengua castellana».
