Dušan Šimko Pořadí knih

Mladá historička umění Barbora žije v Praze vrcholícího stalinismu, jehož symbolem je dokončovaná stavba monumentálního pomníku na Letné podle návrhu sochaře Otakara Švece (1892–1955). Barbora je jako zaměstnankyně památkové péče pověřena výzkumem zanedbávaných zvětrávajících barokních soch v Kuksu, díla Matyáše Bernarda Brauna (1684–1738) na objednávku podivínského hraběte Františka Antona Šporka (1662–1738). Svět Braunových soch se pro Barboru stává oporou i příležitostí k únikům z tísnivé skutečnosti do snově surreálného světa barokní mystiky. Slovenský autor vzdává příběhem hold Braunovu umění v protikladu k absurdní době totalitního kultu.

Šest vzájemně se doplňujících příběhů této prozatím poslední knihy slovenského autora žijícího od roku 1968 ve Švýcarsku se odehrává v různých historických obdobích na různých místech Evropy. Jednotlivé postavy se pohybují stejně suverénně po Curychu, Bazileji, Vídni anebo Novém Sadu, jako žijí v Praze či v Košicích. Ale i když se dobové kulisy jednotlivých příběhů mění, cosi pokaždé zůstává: vždy, alespoň na pozadí vyprávění, je tady někdo, kdo sleduje, hlásí či udává… společné téma udavačství, konfidentství, kolaborace a zrady je z dějinného hlediska pro evropského čtenáře stále ožehavé. Je věčným morálním mementem a výzvou pro Člověka, který se v tomto ohledu pravděpodobně nikdy zcela nepoučí, což však neznamená, že by se o to neměl každým okamžikem svého bytí snažit.

V cestopisné novele Japonský divan ztvárnil známý slovenský spisovatel své zkušenosti ze dvou vědeckých pobytů v Japonsku. Kniha má dvě příběhové roviny: esejistickou a narativní. Mozaikovité vyprávění, vlastně specifický druh koláže, je sbírkou cestopisných úvah, impresí a postřehů, pitoreskním románem, který svou čtivostí, autorovou schopností reflexe i sebereflexe, pozorovacím talentem i skutečnou znalostí japonské historie předčí mnohé průvodce i obvyklá cestopisná díla, skutečně poučí i pobaví a čtenáře zcela pohltí. V neposlední řadě se autor na úskalích vztahu Evropana a Japonky pokusil nastolit téma lidského selhání.

Román odehrávající se v Rakousko-Uhersku během osmnáctého století vypráví příběh hudebního skladatele Josepha Haydna a jeho pomocníka, židovského chlapce Izáka Abelese. Izák se díky své pečlivosti a pracovitosti dostane na místo nepostradatelného pomocníka, stane se intendantem zdejší opery. Bohužel je však vyloučen ze své (židovské) náboženské obce. I když je stále jejím loajálním členem, rodině i společenství se snaží všemožně pomáhat, přestává být jedním z nich. Román vykresluje jednotlivé osudy na pozadí velkých historických změn, které následovaly po smrti Marie Terezie a převzetí moci jejím synem Josefem II.

Kniha (též dokumentární film) zachycuje osudy příslušníků pracovních jednotek armády Slovenského štátu v letech 1939-1945. Výpovědi tehdejších židovských branců vytvářejí obraz míry ponížení a vykořisťování, kterému byli mladí Židé vystaveni.

Kniha povídek s názvem Maraton Juana Zabaly je výborem z tvorby slovenského spisovatele, jehož romány byly přeloženy do několika evropských jazyků. Povídky vtipně, moudře a shovívavě vypravují o obyčejných lidech, často kuriózních postavičkách, žijících v příznačné atmosféře východoslovenských Košic. Stěžejní povídka, podle níž se jmenuje celá kniha, líčí historii slavného běžeckého závodu, který se ve městě konal od roku 1924. Zároveň vypráví o příhodách strejdy Lojzka, jeho blízkých a známých, pro které znamenal závod naději, že se město pozdvihne z provinčnosti a stane se světově proslulým.