Sborník vítězných prací soutěže Literární Varnsdorf 2014. Vendula Vartová je coby držitelka nejvyššího uděleného ocenění v oblasti poezie zastoupena básnickými texty v rozsahu drobnější sbírky (30 básní). Jde o reflexivní poezii drobných forem (ve velké míře čtyřverší). V oblasti prózy jsou ve sborníku publikovány tři její texty pod souhrnným názvem Kruhy. Také ty mají povahu lyrizované introspekce vlastní minulosti.
Druhá básnická kniha autora z Opavy. Úsporná poezie, která detailně ohledává své okolí a zobrazuje jeho střepy v často nečekaných souvislostech. Autor pokračuje v ohledávání svých „Tížin“, ve kterých je nejvíce doma.
Druhá kniha autora pro děti. Příběh malé psí holčičky.
Dvanáct krátkých příběhů, snoubících vzpomínky na dětství a pohádky, v nádherném prostředí ilustrací Jany Hrádkové, vás zavede do světa, který se zdá pozapomenut, ale ne tak docela. Šermování s lotry, jízda po řece, almara, dýchající vzpomínkami na naše prarodiče, podmalováno teskným zvukem foukací harmoniky, to vše vám připomene, že dětmi můžeme zůstat i ve zralejším věku skrze příběhy, které sami dokážeme vyprávět.
Pátá básnická sbírka opavského autora Ondřeje Hložka (*1986) přináší poetiku, která není na současné české básnické scéně příliš zastoupena. Charakterizuje ji úsporný, hutný výraz, nadčasová témata a péče o zvukovou stránku verše. Autor se obrací nejen k historii a topografii svého rodného kraje, ale také k Bohu. Vnímá rozpad soudržného, určitým řádem nadaného života společnosti a svádí svůj individuální zápas o lidskou důstojnost i příčetnost tváří v tvář nepřízním osudu. Úběžníkem sbírky je cyklus věnovaný městu jako organismu, lidskému mumraji, v němž se lze osudově rozplynout. Knihu provázejí ilustrace Matěje Lipavského.
Co je to vlastně „Útulný domov“, ptá se Ondřej Hložek ve svých cituplných, v Rakouském Slezsku usídlených básních. Je to místo, kde nás málem zasáhl blesk? Vzpomínka na otce v ztrouchnivělé chatě uprostřed lesa? Nebo vila ve tvaru motýla na pískových základech? Svazek obsahuje dvě nové sbírky mladého opavského básníka „Trautes Heim“ a „Řečí srn“, které vycházejí rovnou dvojjazyčně: česky a v německém překladu Ondřeje Cikána. Ja, was ist es denn, das „Traute Heim“, fragt Ondřej Hložek in seinen gefühlvollen, im Österreichischen Schlesien angesiedelten Gedichten. Ist es der Ort, wo man fast vom Blitz getroffen wurde? Oder die Erinnerung an den Vater in einem morschen Häuschen mitten im Wald? Oder eine Villa in Schmetterlingsform auf Sandfundament? Der Band enthält zwei neue Sammlungen des jungen Dichters aus Troppau (Opava): „Trautes Heim“ und „In der Sprache der Rehe“.
Otluky jako kroky nikoho a nikam, tepot odchodů těch nejbližších, které máme. Básnická skladba autora, který se vyrovnává s rodinnou tragédií.
Prázdný prostor, snaha přizpůsobit se situaci, životní těžkosti, katastrofy a do toho všeho neustálá touha po lepším životě jako iluzi z místa, kde se zázraky nedějí. To je desátá básnická sbírka autora ze Slezska Ondřeje Hložka. Míří lokálně do regionu autorova životního zakořenění, ale svým rozmachem se dotýká všech inkriminovaných oblastí, kde se život zastavil či šíleně rozpohyboval během konce 2. světové války. Staří osadníci, kteří v místech u hranic s Polskem a Německem žili po generace, byli nahrazeni dobrodruhy, kteří sem přišli za bohatstvím. To ale nikdy nenašli, větší část z nich to vzdala a utekla do nitra země, případně ti méně odolní páchali sebevraždy. Tvrdá zem je políbila něžnými rty navždycky. A oni zůstali, aby mohli podat zprávu svým blízkým. Prostřednictvím jejich úst tak činí autor z Opavy v podobě intenzivního zápasu o život na stránkách básnické sbírky.
Je možné se vrátit do dětství, když už člověk zahlédl dospělý život? Silné obrazy smrti, záchvatu a osamocení, stejně jako deziluze jsou příkladem bojovného přežívání hlavního hrdiny v Hložkově prozaické prvotině stejně jako neustálé snahy nechat po sobě záznam o vlastním stýkání se se světem, i navzdory tomu, že jiní už vlakem ujeli a že nic z toho, co se mělo stát, se nestalo.
Básnická skladba Ondřeje Hložka doprovázená ilustracemi Matěje Lipavského. Patnáct volných listů v obálce.
