Ondřej Hložek Pořadí knih

Prázdný prostor, snaha přizpůsobit se situaci, životní těžkosti, katastrofy a do toho všeho neustálá touha po lepším životě jako iluzi z místa, kde se zázraky nedějí. To je desátá básnická sbírka autora ze Slezska Ondřeje Hložka. Míří lokálně do regionu autorova životního zakořenění, ale svým rozmachem se dotýká všech inkriminovaných oblastí, kde se život zastavil či šíleně rozpohyboval během konce 2. světové války. Staří osadníci, kteří v místech u hranic s Polskem a Německem žili po generace, byli nahrazeni dobrodruhy, kteří sem přišli za bohatstvím. To ale nikdy nenašli, větší část z nich to vzdala a utekla do nitra země, případně ti méně odolní páchali sebevraždy. Tvrdá zem je políbila něžnými rty navždycky. A oni zůstali, aby mohli podat zprávu svým blízkým. Prostřednictvím jejich úst tak činí autor z Opavy v podobě intenzivního zápasu o život na stránkách básnické sbírky.

Renomovaný opavský básník Ondřej Hložek vrací ve své sedmé básnické sbírce Půlnoční deník duchovní obsah jemu důvěrně známým místům. Osobitým úsporným jazykem s pečlivě volenými verši, jejichž monumentalizujícímu výrazu v pokřivených obrazech existence nechybí vzrušená dikce, sebeosovování ani rétorické otázky. Hložek mapuje šance člověka v zápase o víru v Boha, v možnosti zachování příčetnosti ve všudypřítomné temnotě světa plného obav nadosobní povahy.

Je možné se vrátit do dětství, když už člověk zahlédl dospělý život? Silné obrazy smrti, záchvatu a osamocení, stejně jako deziluze jsou příkladem bojovného přežívání hlavního hrdiny v Hložkově prozaické prvotině stejně jako neustálé snahy nechat po sobě záznam o vlastním stýkání se se světem, i navzdory tomu, že jiní už vlakem ujeli a že nic z toho, co se mělo stát, se nestalo.

Texty sbírky vznikaly od jara do podzimu roku 2018. Ondřej Hložek (17. 3. 1986 v Opavě) vydal několik básnických knih a knih pro děti, naposledy Půlnoční deník (Dobrý důvod, 2021) a Zlaténka (Klenov, 2020). Uveden v ročenkách Nejlepší české básně 2017 a 2018. Překládán. Jazykově, i zmísta na místo. Matěj Lipavský (12. května 1985, Praha), malíř a básník. Vystudoval AVU v Praze (atelier prof. J. Sopka a I. Korpaczeského a atelier prof. J. Zeithammla), je spoluautorem výtvarné části komixové novely CHYBA (volně dle románu Marka Šindelky). Vydal básnické sbírky Nika (2016) a Genciána (2021). Je také zastoupen v antologii Nejlepší české básně 2015. S Ondřejem Hložkem spolupracoval na vizuální podobě tří jeho sbírek, v nakladatelství Klenov na sbírce Mirčevovy oči.

Básnická skladba Ondřeje Hložka doprovázená ilustracemi Matěje Lipavského. Patnáct volných listů v obálce.

Druhá kniha autora pro děti. Příběh malé psí holčičky.

Co je to vlastně „Útulný domov“, ptá se Ondřej Hložek ve svých cituplných, v Rakouském Slezsku usídlených básních. Je to místo, kde nás málem zasáhl blesk? Vzpomínka na otce v ztrouchnivělé chatě uprostřed lesa? Nebo vila ve tvaru motýla na pískových základech? Svazek obsahuje dvě nové sbírky mladého opavského básníka „Trautes Heim“ a „Řečí srn“, které vycházejí rovnou dvojjazyčně: česky a v německém překladu Ondřeje Cikána. Ja, was ist es denn, das „Traute Heim“, fragt Ondřej Hložek in seinen gefühlvollen, im Österreichischen Schlesien angesiedelten Gedichten. Ist es der Ort, wo man fast vom Blitz getroffen wurde? Oder die Erinnerung an den Vater in einem morschen Häuschen mitten im Wald? Oder eine Villa in Schmetterlingsform auf Sandfundament? Der Band enthält zwei neue Sammlungen des jungen Dichters aus Troppau (Opava): „Trautes Heim“ und „In der Sprache der Rehe“.

Pátá básnická sbírka opavského autora Ondřeje Hložka (*1986) přináší poetiku, která není na současné české básnické scéně příliš zastoupena. Charakterizuje ji úsporný, hutný výraz, nadčasová témata a péče o zvukovou stránku verše. Autor se obrací nejen k historii a topografii svého rodného kraje, ale také k Bohu. Vnímá rozpad soudržného, určitým řádem nadaného života společnosti a svádí svůj individuální zápas o lidskou důstojnost i příčetnost tváří v tvář nepřízním osudu. Úběžníkem sbírky je cyklus věnovaný městu jako organismu, lidskému mumraji, v němž se lze osudově rozplynout. Knihu provázejí ilustrace Matěje Lipavského.

Dvanáct krátkých příběhů, snoubících vzpomínky na dětství a pohádky, v nádherném prostředí ilustrací Jany Hrádkové, vás zavede do světa, který se zdá pozapomenut, ale ne tak docela. Šermování s lotry, jízda po řece, almara, dýchající vzpomínkami na naše prarodiče, podmalováno teskným zvukem foukací harmoniky, to vše vám připomene, že dětmi můžeme zůstat i ve zralejším věku skrze příběhy, které sami dokážeme vyprávět.

Sbírka Teď přináší koncentrovanou výpověď o strázních člověka, který nesnadnost života chápe jako výzvu k jeho naplnění, jako věčný běh za ztracenou srozumitelností světa, jejíž unikavost paradoxně vzrůstá s její blízkostí. Hložkova čtvrtá básnická kniha je střídmě sestavena z významuplných detailů, sebekritických šlehů, palčivých vzpomínek, epifanických výjevů, které se dějí na hranici dvou okamžiků, na třecích plochách básníkova já a mnohotvaré skutečnosti. Co neklade odpor, jako by nebylo. A nad vším touha přepisovaná pokorou, opakované vystýlání koutu skutečnosti, ve kterém by se dalo žít. Básník nechodí pohodlnými cestami, s přesvědčením podává zprávu o nesnázích plynoucích ze snahy pojmenovat, a tím pochopit onu chvíli na ostří přítomnosti.