Drago Jančar Knihy

Velkoryse rozprostřená historická freska se zajímavou milostnou zápletkou dává důraz na věrohodnost reálií 18. století. Jádrem románu je myšlenkový svět tehdejšího člověka, jehož hlavní - náboženský - rozměr je ukotven i přímo v místě děje, jímž je svatá pouť. Problémy lásky, erotiky, integrity, svobody a životních priorit prožívají hrdinové značně mnohovrstevně, rozporuplně a často bolestně, vše promítajíce přes filtr základních hodnot křesťanské morálky. O to mučivější jsou potom úvahy existenciálního charakteru, ať už se odehrávají v duši jezuity, zamilované ženy, nebo pyšného vojáka. Autor vypráví důkladně, což ovšem z jiného pohledu může znamenat i zdlouhavě. Každopádně vyžaduje celého čtenáře i s jeho soustředěním, odměnou je pak uspokojení z poctivého vyprávění, jaké už dnes není zdaleka samozřejmostí.

Dvě novely (Smrt u Panny Marie Sněžné, 1985; Pohled anděla, 1992) a deset krátkých povídek nejznámějšího slovinského dramatika a prozaika. Povídka Augšpurk získala na jaře 1994 v Německu první cenu v soutěži o nejlepší evropskou krátkou prózu.

Jedna dívka, dva muži na opačné straně barikády a příběh nejedné lásky.Píše se rok 1941 a slovinský Maribor je po okupaci německými vojsky připojen ke Třetí říši. Sousedé a rodiny jsou od sebe násilně odtrženi a v okolních horách se organizuje hnutí odporu. V ulicích stísněných strachem potká mladá Sonja rodinného známého, který ji kdysi zachránil, když zapadla při lyžování do sněhu. Tehdy mu říkala Ludek, nyní je z něj přísný a odměřený německý důstojník SS Ludwig Mischkolnig. Sonja má ale na srdci něco, s čím by jí mohl pomoci… Co vše za tu službu bude ochotná obětovat?

Příběh inspirovaný skutečnými událostmi z období druhé světové války od oceňovaného slovinského spisovatele Zámek u Lublaně v čase války a okouzlující žena z vysoké společnosti, která záhadně zmizí. Aby si Veronika a její manžel Leo udrželi společenské postavení, jsou nuceni stýkat se s německými důstojníky. Zároveň ale tajně podporují partyzány. Tragický příběh mladé Veroniky odkrývá pět vypravěčů. Všichni doplní dílek tajemné skládačky, ale každý na ni vzpomíná po svém – jako na extravagantní milenku, vznešenou nedostupnou dámu nebo milující dceru.

Kniha Přízrak z Rovenské přináší šest ze sedmi próz stejnojmenného originálního souboru a doplňují ho dvě prózy z předešlé povídkové knihy Pohled anděla. V současnosti nejznámější slovinský autor ve svých krátkých prózách tematicky čerpá v širokém okruhu prostoru i čase, který je rovnoměrně rozložen na přítomnost i minulost, přičemž některé prózy jsou časově nezařaditelné. Své hrdiny nechává čelit všemu, co ohrožuje jednotlivce, od přirozených i nadpřirozených sil osudu až po postoje a činy světských či církevních uzurpátorů moci. Prvky nadskutečna jsou jedním z poznávacích znaků Jančarova literárního jazyka a přispívají k významové vrstevnatosti jeho děl.

Slovinské drama z roku 1994. Ve hře o převratném archeologickém nálezu profesora Habilise a jeho spolupracovníků je postupně zpochybněno nejprve skutečné poslání celého týmu (kosti zřejmě pocházejí z doby mnohem novější, profesor záměrně své spolupracovnice klame), ale i jejich identita. Ukazuje se, že všechny postavy byly před časem osloveny Dragem Jančarem, který hledal pět postav pro svou hru. V posledním jednání se postavy vracejí do svého původního života a je zjevné, že i když dostali ve svém „halštatském období“ jiné životní role, zůstaly jim jejich dobré a špatné vlastnosti i jejich smutky a frustrace...

Pocity a zážitky slovinského intelektuála, spisovatele, z pobytu ve Spojených státech. Hrdina, který má silně autobiografické rysy, neboť stejně jako autor hostuje ve Spojených státech na škole tvůrčího psaní, je autorem pojednán velmi hořce ironicky. Je „pozorovatelem, který sleduje, co ses ním tady, na druhém konci světa, děje“. Co udělá dlouhodobější pobyt v Americe se Středoevropanem, příslušníkem malého národa, odkojeného úzkostí, utrpením a melancholií. Melancholií, melancholickou vášní hrdinovy „krize středního věku“, je ostatně prodchnuta celá kniha, v jejímž ději se prolíná fikce a skutečnost, nepravděpodobnost a autentičnost, a jenž je zasazen do horkého, vlhkého New Orleansu, plného melancholického jazzu, švábů a woodoo.

Eseje reagující na konkrétní projevy a dopady společenských změn v zemích bývalé Jugoslávie i v ostatních postkomunistických zemích v 90. letech 20. století.

Kniha představuje třináct nejnovějších esejů světoznámého slovinského prozaika dramatika a esejisty kterou doplňuje obšírný rozhovorem s autorem. Promlouvá naléhavě k nejpalčivějším problémům současného světa a to typicky jančarovským pronikavě demaskujícím jazykem který na druhé straně místy přechází do působivých poloh zkratkovitého uměleckého vyjádření. Autor má nevšední schopnost vidět věci v širších souvislostech času i prostoru a proto bývá vítaným hostem na různých sympoziích a konferencích intelektuálů celého světa a jeho knihy jsou všude hojně překládány.

Mor, hranice na čarodějnice, loupeže, náboženské střety, strach, skrývání se, alkohol... Takto vypadá středověké Slovinsko dle Jančara. A hlavní hrdina vším tím prochází (spíše utíká), zatížen vinou a hledáním sebe sama.

Vyprávění o dojmech slovinského spisovatele z návštěvy obléhaného Sarajeva. Na podzim 1994 navštívila skupina slovinských autorů Sarajevo a setkala se tam s místní organizací Pen-klubu. Dojmy ze života v rozbitém městě, ze života v nedostatku, zimě a ve stálém nebezpečí z ostřelovačů – to je náplň této hořké knížky. Zamyšlení nad koexistencí tří národností. Autor tvrdí, že Sarajevo nikdy nebylo skutečně multikulturní společností, že zde nebylo nic spontánního, ale vše bylo organizováno podle stranických parit a národnostního klíče. Právě tato skutečnost pak umožnila výbuch nekontrolovaného násilí a nenávisti. Kniha končí přirovnáním Sarajeva k díře ve trupu lodi zvané Evropa, která celou loď potopí.

Román Polární záře (Severni sij) z roku 1984 následoval v díle slovinského spisovatele, esejisty a dramatika po slavném Galejníkovi. Je příběhem člověka, který v předvečer druhé světové války zažívá vykořenění své i celého středoevropského prostoru, do jehož otřásajících se kulis autor tuto barevnou metaforu zasadil. Hlavní postava románu, Josef Erdman, přijíždí jednou ráno do Mariboru, aby se tu setkal se svým společníkem. Ačkoli k dohodnutému setkání nikdy nedojde (a nakonec vlastně ani není jisté, zda k němu vůbec dojít mělo), Erdman přestože mu motivy vlastních činů unikají, ve městě zůstává a stane se součástí jedné tamní společnosti. V průběhu děje jsme svědky postupného rozkladu osobnosti tváří v tvář nalezeným dávným dětským vzpomínkám a fantasmagorickým vidinám hlavní postavy. Pocit, že se vše sune po nakloněné ploše k zániku, v Jančarově stylu pozoruhodně kontrastuje s neosobním pohledem vypravěče.

Román předního slovinského autora Draga Jančara (*1948) vypráví příběh archiváře Janeze Lipnika, který se prostřednictvím historických svědectví vrací do vlastní minulosti i k traumatickým událostem moderní slovinské historie. Prvním spouštěčem těchto vzpomínek se stávají memoáry důstojníka a erotomana Aleksije Grgureviće, jehož mezinárodní „donchuanská“ kariéra začala během druhé světové války ve Slovinsku. Tím druhým pak jsou paměti prosté uklízečky Ivanky K. z psychiatrické léčebny Studenec. Janez Lipnik si svým usilovným pátráním v archivu doplňuje historické informace a dozvídá se, že ani učitelka Zala, jeho poválečná dětská láska, nebyla domobranci Alexijovi Grgurevićovi neznámá. Explicitnost archivních materiálů společně s Lipnikovou bujnou fantazií tvoří osu románu, kolem níž se proplétají jeho rodinné osudy (otec Anton Lipnik přežil koncentrační tábor Osvětim) s tragickým osudem rozdělených Slovinců bojujících za druhé světové války proti sobě, ale i s válečným konfliktem v 90. letech.

V autorském výboru esejů Příčky z Jákobova žebříku se Jančar zabývá především aktuálními otázkami středoevropského prostoru, jakými jsou národní vědomí, nelehké postavení menšin a malých států v rozšiřující a globalizující se Evropě, mezinárodní vztahy, tolerance, pojem svobody, problémy demokracie, vyrovnávání se s totalitní minulostí, ale třeba i osud literatury v moderní době.

Eine Geschichte vom Aufwachsen in Zeiten des Umbruchs: Der große slowenische Erzähler Drago Jančar über die Widersprüche der Gesellschaft im Maribor der 1950er Danijel weiß nicht, wem er es recht machen soll: dem Vater, der mit seinen Kameraden vom kommunistischen Kämpferbund permanent den Sieg über Nazideutschland feiert, oder der Mutter, die ihn trotz allem zum Religionsunterricht zu den Kapuzinern schickt? Staatlich verordneter Pioniereid da, Glaubensbekenntnis von Pater Aloisius dort. Veränderungen kündigen sich an, als die junge Sekretärin Lena in die Erdgeschosswohnung einzieht und damit nicht nur Danijels Fantasie anregt, sondern den ganzen Stadtteil in Unruhe versetzt. Meisterhaft erzählt Drago Jančar diese Geschichte aus dem Maribor der ausgehenden 1950er Jahre, in der sich die Widersprüche der slowenischen Gesellschaft nach dem Zweiten Weltkrieg spiegeln.

Der große slowenische Schriftsteller Drago Jancar schreibt in seinen Erzählungen von Einzelschicksal und Geschichte. Jede Person und jede Geschichte in diesem Band lässt einen kleinen Teil ihrer Welt im Leser zurück.

„Oczy Łucji” - wybór opowiadań współczesnego klasyka prozy słoweńskiej przygotowany przez autora. To już dziewiąta książka Draga Jančara, którą może poznać polski czytelnik. Jego powieści, wybory krótkiej prozy i esejów pojawiają się na polskim rynku wydawniczym od 1988 roku. I jak w całej swojej twórczości, tak i tu pisarza fascynuje Wielka Historia, nie tylko ta odległa, ale i dwudziestowieczna, która zawsze jest jedynie tłem i pretekstem do przedstawienia losów zwykłych ludzi, ich dramatów i traum. To wszystko, jak zwykle u Jančara, zaprawione jest szczyptą dobrodusznej ironii, błyskotliwego humoru i dowcipnej satyry. Gorąco polecamy zarówno miłośnikom słoweńskiego Mistrza, jak i tym, którzy dopiero rozpoczną przygodę z jego pisarstwem.

Qu'ils arpentent une rue de Trieste ou un campus américain, qu'ils méditent dans une chapelle castillane ou dans le métro new-yorkais, les personnages de Drago Jancar voient soudain le sol s'ouvrir sous leurs pieds et restent penchés au-dessus de ce gouffre comme sur une énigme indéchiffrable. Dans le chef-d'œuvre miniature qui ouvre le présent recueil, l'élève de Joyce débat ainsi avec son maître de Schopenhauer ou de Thomas d'Aquin, mais sa propre existence lui demeure un mystère à travers toutes les ironies du sort et jusqu'à son dernier souffle : Il ne les entend plus, seul le grondement lointain est encore là, il ne sait plus si c'est le roulis de la mer ou des foules ou seulement la bora derrière la fenêtre et, entre ses assauts, le discours monotone du professeur Joyce qui décrit la lampe à pétrole. Tragique existentiel et facéties du destin pour un auteur justement défini comme le sismologue d'une histoire chaotique et, au sein de celle-ci, des variations mutines et des répétitions qu'inscrit dans nos vies lady fate.

Quinze nouvelles contemporaines qui, en leur diversité, rendent compte des tendances slovènes de la fin du XXe siècle, dégagées des influences de Proust, Joyce ou Sartre. Avec L. Kovacic, D. Jancar, J. Virk, A. Blatnik et L.B. Njatin, nous entrons dans le monde méconnu d'une culture souvent baroque et d'une écriture riche de ses différences.

In den Erzählungen von Drago Jančar wird der anfängliche Frieden schnell durch Bedrohung und Schrecken ersetzt. Mit subtiler Ironie porträtiert der Autor einfache Menschen, die in die großen Strömungen der Geschichte verwickelt sind, und konfrontiert den Leser mit der dunklen Vergangenheit und den vergessenen Verbrechen.