Jan Zábrana Pořadí knih (chronologicky)

Ke 40. výročí úmrtí Jana Zábrany vydává nakladatelství Torst faksimile strojopisu jeho excerpcí z vlastních předchozích záznamů. Mezi desítkami desek, sešitů, zápisníků a rukopisných konvolutů básní, próz, deníků a esejů měl v písemné pozůstalosti Jana Zábrany zcela zvláštní místo paginovaný čistopis strojopisu z počátkusedmdesátých let, který si vevázal do kroužkového pořadače na listech papíru formátu A4. Zábrana do tohoto strojopisu excerpoval své poznámky k básním, prózám a zamýšleným deníkům, jež si po léta zapisoval do mnoha sešitů, na volné papíry, do zápisníků a diářů. Byl to jeho pokus udělat si na počátku normalizace pořádek ve svých záznamech i sám v sobě. Nejde o hotové dílo, ale o tvůrčí materiál vhodný k dalšímu možnému zpracovávání, k promýšlení a využití. Zajímavý je svou uceleností. Jde o dva celky excerpcí, z nich jeden má 63 stran a druhý 10 stran. K nim se v pořadači volně váže ještě jedna strana, jde tedy o celkem 74 stran strojopisu, jež zde jsou předloženy čtenářům jako faksimile – jakékoli jiné vydání by celkový vjem z tohoto Zábranova strojopisu výrazně ochudilo. Kniha představuje unikátní vhled do tvůrčí dílny básníka, prozaika, esejisty, překladatele a editora. Vychází doplněna ediční poznámkou Jana Šulce.

V rámci souborného vydání díla básníka, prozaika, esejisty a překladatele Jana Zábrany (1931–1984) vychází po svazcích Nápěvy a Básně třetí rozsáhlý svazek jeho poezie, jímž se souborné vydání Zábranových básní uzavírá. Edičně mimořádně náročný svazek shrnuje dosud netištěné Zábranovy básně z let 1954 až 1956, rukopisnou sbírku Jeviště jednoho jara, dosud jako celek nevydaný cyklus osmi monotónních básní, nedokončenou sbírku Zeď vzpomínek, torzo monumentální básnické skladby Havran a jednotlivé dosud netištěné básně ze samého sklonku Zábranova života. Jde o stěžejní svazek poválečné české poezie. Knihu uspořádal, k vydání připravil a edičním komentářem doprovodil Jan Šulc. Vychází k 90. výročí narození Jana Zábrany.

Trojici stěžejních básnických sbírek Utkvělé černé ikony (1965), Stránky z deníku (1968) a Samosoud (1968), v nichž Jan Zábrana surově sugestivním výrazem vystihl pocity nejistoty a marnosti v poúnorové době, rozšiřuje nedokončený soubor „samomluv“ Zeď vzpomínek z let 1969—1971, úsečně shrnující básníkova intimní, tvůrčí i politická traumata. Prvky autobiografičnosti, útržkovitost, všednost a skepse, dokumentárně zachycené prostředí městské periferie s fabrikami i výčepy, podobně jako snaha o nestylizovaný záznam vyslechnutých rozhovorů či improvizovaný proud vlastních myšlenek sbližují Zábranovy „svědecké“ prózy z padesátých let (povídky Nohy, Psovod Gerža, V noci u pece, Kurevská zima, Peklo peněz a Přes Císařskou louku…) s díly Bohumila Hrabala, Jiřího Koláře, Josefa Škvoreckého či Josefa Jedličky.

Mezi nejznámější básnické skladby Allena Ginsberga patří Kadiš, velkolepý žalozpěv na básníkovu zesnulou matku, jejíž duševní choroba silně ovlivnila jeho dětství. Zárodky básně vznikly v Paříži v roce 1957, kde Ginsberg s beatnickými tvůrci prostřednictvím halucinogenů „rozšiřoval sféru vědomí“. V Kadiši se mu podařilo vypsat se z hlubokých traumat, přičemž k odemknutí podvědomí použil morfium a metamfetamin. Konečná revize proběhla po návratu z Peru, kde užil ayahuasku. Výmluvné jsou názvy dalších básní ve sbírce, jako Meskalin či Kyselina lysergová; autor v nich opět vymítá ducha své matky, lamentuje nad iluzorností univerza a prožívá pocity tvůrčího zmaru i duchovního prozření. V psychedelickém proudu vědomí nechává volně plynout vize, nářky a chvalozpěvy, čímž k nám po šedesáti letech skrze své verše stále živě promlouvá. Básnická sbírka Kadiš a jiné básně, vydaná v roce 1961, obsahuje Ginsbergovy básně z konce padesátých let v klasickém překladu Jana Zábrany. Čtyři dosud nepřeložené básně přeložil Bob Hýsek.

Souborná edice 164 dopisů o literatuře, překládání a životě, které si mezi sebou vyměňovali dva vynikající čeští překladatelé a spisovatelé. Editorem svazku je literární historik Jiří Opelík, který svazek doplnil zevrubnými komentáři, čtyřicetistránkovou dokumentární přílohou, jmenným rejstříkem a ediční zprávou. Kniha je důležitým svazkem, inspirujícím současné české překladatele krásné literatury, básníky a všechny ostatní zájemce o českou kulturu druhé poloviny 20. století. Vychází doplněna 26 unikátními fotografiemi.

Vybral, uspořádal a doslovem opatřil Jan Zábrana.

Zapadlou anglickou vesničku Sittaford odřízne od okolního světa sněhová bouře. V Sittafordském sídle, které obývají nájemnice paní Willetová a její dcera Violet, se sejdou místní obyvatelé na večeři – a po ní podniknou spiritistickou seanci. Ta jim vyjeví děsivou zprávu: kapitán Trevelyan, vlastník sídla, toho času bydlící v nedalekém městečku Exhampton, je mrtev. Trevelyanův starý přítel major Burnaby nelení a vyrazí pěšky do Exhamptonu, aby se přesvědčil, že všechno byl jen hloupý vtip. Ale nebyl…

V netradičním prostředí archeologického tábora dochází k vraždě manželky hlavního archeologa. Napětí mezi členy skupiny by se dalo krájet. Ještě štěstí, že věhlasný soukromý detektiv Hercule Poirot je zrovna poblíž, aby nám opět ukázal, co umí. Prostředí příběhu oplývá rozličnými postavami, z nichž, jak už to tak bývá, každá by mohla být vrahem. I tak vám ale rozuzlení příběhu, jakkoliv naprosto logické, nepřijde až do poslední chvíle na mysl. Jako vždy, když čtete Agathu Christie. Celý mezopotámský případ nám autorka vypráví očima ošetřovatelky, která je k rozporuplné paní Leidnerové, zavražděné manželce doktora Leidnera, povolána jen pár dní před samotným činem. Poté se tato slečna stává Poirotovi cennou pomocnicí a ve svém následném vyprávění si rozhodně nebere servítky. Příběh tím však rozhodně netrpí.

Kniha složená z povídek o Sherlockovi Holmesovi. Obsahuje devět povídek: Osamělá cyklistka, Škola v Priory, Charles Augustus Milverton, Šest Napoleonů, Tři studenti, Ďáblovo kopyto, Záhada na Thorském mostě, Barvíř na penzi, Lví hříva.

K nedožitým osmdesátým narozeninám básníka, prozaika, esejisty a překladatele Jana Zábrany (1931—1984) vychází útlý výbor z jeho poezie, čítající třicet pět básní. Kniha se nesnaží přinést průřez všemi podobami a obdobími Zábranovy poezie, ale akcentuje tu její linii, v níž je Zábrana básníkem mélickým. Přináší básně napsané od počátku padesátých let až do první poloviny let osmdesátých. Vybrali a uspořádali Jan Šulc a Marie Zábranová.

Devětatřicátý svazek Spisů Josefa Škvoreckého nabízí autorovu korespondenci s Janem Zábranou (1931–1984), významným překladatelem, básníkem, prozaikem a zejména Škvoreckého blízkým přítelem a spolupracovníkem. Korespondence se nedochovala úplná, přesto je nepochybně cenným biografickým pramenem a navíc nám umožňuje nahlédnout alespoň útlými skulinami i do zákulisí literárního života šedesátých let. V okamžiku odchodu manželů Škvoreckých do exilu (1969) se knížka mění ve velmi výmluvný epistulární román, který sice vznikl zcela mimoděčně a dochoval se v pouhých útržcích, přesto však poskytuje fascinující – byť do jisté míry hořké – svědectví o pevném přátelství dvou spisovatelů, které nezničila ani železná opona, ani oceán, ani nově získávané a velmi odlišné životní zkušenosti. Edice též dokumentuje dlouho tajenou spolupráci obou autorů na třech detektivních románech a jednom významném překladu. Uspořádali a k vydání připravili Alena a Michal Přibáňovi.

Provokatér, Poldové, Není hluchý jako hluchý. 3 příběhy z 87. revíru. Postavu zdánlivě nepolapitelného zločince Hluchého představil Ed McBain celkem třikrát. Stalo se tak v době, kdy jím smyšlené zločiny a bezmocná neohrabanost policie nápadně připomínaly skutečnost: americká veřejnost byla traumatizována atentáty na vysoce postavené státní úředníky a politiky a popularita policie se pohybovala hluboko pod bodem mrazu.

V Oděských povídkách Babel líčí život židovského „drobného lidu“ na počátku 20. století, především zlodějů, lupičů, ale také řemeslníků a drobných obchodníků. Víc než kde jinde vystupuje v těchto povídkách do popředí Babelův smysl pro černý humor. Texty souboru Historie mého holubníku patří mezi nejkrásnější povídky o dětství v celé světové literatuře, i když na rozdíl od tradičního pojetí tohoto období jako ztraceného ráje v nich nalézáme překvapující trpkost a trýznivé rozpomínání na mladá léta, sešněrovaná přísnou tradiční výchovou v excentrické rodině, která si neumí poradit sama se sebou; drtivý je však i okolní svět stále hrozící násilím – „svět, v němž se nenaplňuje, ale rozplývá svět dítěte, které šlo pro holuby a prošlo pogromem“.

Prší. Je březen a prší už třetí den. Smolař Genero přinese mládencům z 87. revíru z obchůzky pěkný dárek – useknutou ruku v tašce z aerolinií. Osoba, která ji nechala na autobusové zastávce, byla vysoká a oblečená celá v černém… Pátrání po pohřešovaných ukáže, že záhadně zmizela také striptérka Bubu Bublina, a detektivové z 87. revíru nejsou jediní, kdo by ji chtěli najít. Vyšetřování ale zůstává bezvýsledné i přes další hrůzné nálezy – a detektivové tápou, dokud nepochopí, že klíčem k jejich případu není nenávist, ale láska. Láska silnější než smrt…

Postavu zdánlivě nepolapitelného zločince Hluchého uvedl Ed McBain v tomto již klasickém policejním románu do děje už potřetí (předtím to tak bylo v románech Provokatér a Poldové). Stalo se tak v době, kdy jím smyšlené zločiny a bezmocná neohrabanost policie nápadně připomínaly skutečnost: americká veřejnost byla traumatizována atentáty na vysoce postavené státní úředníky a politiky a popularita policie se pohybovala hluboko pod bodem mrazu. Ed McBain vytvořil postavu velkého protivníka zákona, netuctového plánovače netuctových zločinů.

Třetí případ doktora Pivoňky se odehrává v období protektorátu. Detektivní kancelář Ostrozrak dostává německého správce a stává se tzv. informačním ústavem. Dr. Pivoňka je pověřen, aby vypátral vraha šéfredaktora kolaborantského deníku, jenž byl na recepci otráven jedem podaným vevíně. Podle dostupných informací pochází jed z ampulky, jaké jsou přidělovány pouze význačným nacistickým pohlavárům. Tak začíná příběh, v němž hraje důležitou roli záhadný inzerát, tajná schránka, známá česká herečka a nově vzešla hvězda na jazzovém nebi. A samozřejmě také ironický nadhled, smysl pro humor, ale i tíživá atmosféra doby.. -- zdroj: pitaval.cz --

Dvoujazyčné vydání novely z pera Sira Arthura Conana Doyla. Podpis čtyř je po Studii v Šarlatové druhou novelou, kde se objevují postavy Sherlocka Holmese a doktora Watsona. Tajemný a spletitý případ je tentokrát okořeněn hledáním pokladu indického rádži a vychytralým a zákeřným protivníkem. Navíc zde doktor Watson potkává svou budoucí ženu.

Kniha přináší úplný soubor poezie Jana Zábrany (1931-1984) napsaných před rokem 1954, kdy začaly vznikat tři jeho klíčové básnické knihy Utkvělé černé ikony, Básně z deníku a Lynč, které nakladatelství Torst vydalo v souboru s názvem Básně. Čtenáři dosud měli možnost poznat pouze několik těchto mladistvých básní ve výboru Jistota nejhoršího. Přitom jde o velmi rozsáhlé básnické dílo, obsahující několik ucelených sbírek (mj. Nápěvy, Únor 1954) a představující Jana Zábranu jednak jako lyrika, souputníka Hrubínova a Fikarova, jednak jako autora kolářovsky etických básních společenských, reagujících na tragický společensko-politický vývoj u nás na přelomu 40. a 50. let. Kniha je doplněna zevrubnou ediční poznámku zachycující textový vývoj jednotlivých básní a jejich variant.

Žena středních let s nožem zapíchnutým v hrudi vypadá ve smrti o něco lépe než dvojice manželů střelená z blízkosti do tváře brokovnicí. To je však jen malá útěcha pro detektivy 87. revíru, kterým za jeden den přibyly hned dva případy, stejně jako to, že ten druhý se nejdřív jeví jako kombinace vraždy a sebevraždy. Vrah s brokovnicí zanechávající po sobě krvavá jatka je i ve zločineckých kruzích vzácností a nemělo by být tak složité přijít mu na stopu. Aspoň to si myslí Steve Carella s Bertem Klingem, kteří dostanou vyšetřování na starost, a brzy zúží okruh podezřelých na minimum. Jenže pachatel udeří znovu a útok přichází z nečekaného směru. Náhle se ukazuje, že za k nepoznání znetvořenými tvářemi obětí střelby z brokovnice se skrývá pravda mnohem komplikovanější a citlivější, než se zpočátku zdálo. A nepomůže ani, že se policisté záhy dopátrají jména, adresy a kompletní totožnosti pachatele. Nevěří, že by se po něm slehla zem, stejně jako zprvu nevěří opilci, který se v baru chlubí, že zabil jakousi ženu...

Není to přízrak, ale vysoký blonďák s naslouchátkem v uchu… Polít spícího bezdomovce benzínem, zapálit ho a ze skrytu pozorovat jeho utrpení – i to může být zábava pro párek chuligánů v ulicích velkoměsta, jakým je Isola. Pro policisty z 87. revíru jde o další z neradostných, leč rutinních úkolů. I proto zpočátku podcení výhrůžný dopis, který obdrží jeden z vysokých městských úředníků. Když zůstane ležet s kulkou v hlavě, popraven před zraky veřejnosti, aktivita policejních složek se soustředí novým směrem. Zástupce starosty je varován podobným anonymním dopisem, že pokud nezaplatí výkupné, zemře. Vyděrač splní i tuhle hrozbu. Když si neznámý jako třetího v řadě celkem logicky vybere charizmatického a oblíbeného starostu, Carella a detektivové z 87.revíru si musí přiznat, že jejich protivníkem není ledajaký, náhodný zločinec. Vše nasvědčuje tomu, že na scénu se po osmi letech vrátil Hluchý…

Smrtící puzzle: jeden dílek, jeden mrtvý… Ta skládačka má jen osm dílů, ale dopracovat se přesné kombinace dá detektivům 87. revíru větší práci než složení nejkomplikovanější puzzle. Každý díl je potřísněný krví a za každým stojí statisíce dolarů. Každý volá po nové krvi a každý bude stát další životy, pokud si policisté nepospíší. Před šesti lety vyloupila čtveřice mužů banku, ze které odnesla téměř milion dolarů. Bankovní lupiči padli za oběť výstřelům, avšak po penězích se tehdy slehla zem. Když teď nacházejí Carellovi muži oběť vraždy s nicneříkajícím útržkem fotografie v ruce, ještě chvíli jim potrvá, než pochopí, že každým nalezeným útržkem se přibližují k pohřešovaným penězům z loupeže. Avšak blíží se k nim nejen oni, ale i neznámý, který na cestě po stejné stopě likviduje všechny, kteří by mu mohli překážet. Mrtvých může být tolik, že to ani sebevětší zachráněná suma nevyváží. Pro 87. revír tak nastává závod s časem a nutnost vedle běžné hrubé síly zapojit do pátrání i vpravdě deduktivní důvtip.

Extraits choisis du journal intime de J. Zabrana dans lesquels l'écrivain relate la période de normalisation politique imposée en 1969 après l'invasion de la Tchécoslovaquie par les armées du Pacte de Varsovie. L'écrivain témoigne des années précédant le printemps de Prague mais également de sa persécution quotidienne et de ses rapports avec les comités de censure.

Ve vzduchu vedle jara není zdánlivě nic, co by vyžadovalo soustředěné úsilí všech detektivů 87. revíru. A tak Bert Kling vyšetřuje běžné přepadení krásné mladé ženy a Meyer Meyer řeší telefonické vydírání jednoho z místních obchodníků. Nejzávažnější případ této polomrtvé sezóny má na bedrech Steve Carella: mrtvolu bez svršků a bez peněz, zato s výmluvným jménem John Smith v nedalekém podřadném hotelu. Tak to dopadá, když levá ruka neví, co dělá pravá. Situaci bleskurychle ovládne Hluchý, obávaný a stále unikající protivník, který si pro své rejdy oblíbil právě 87. revír, neboť v jeho kriminalistech vidí rovnocenné protihráče. Ti teď ale zaváhali, a než se jim podaří pospojovat jednotlivé případy, na kterých nezávisle pracovali, a zjistit, že všechny se slévají do jediného plánu, za kterým stojí právě Hluchý, je už téměř pozdě. Mrtvý z hotelu zůstává stále anonymním Johnem Smithem, ale už se s ním spojuje i nález výbušnin a také plán na vyloupení kterési banky ve městě. Vyděrač nehrozil jen jednomu místnímu obchodníkovi smrtí, pokud nevyklidí svůj krámek. Podobně je na tom čtyřicet dalších – a poblíž obchodů všech z nich se nalézá banka. Nastává závod s časem, ve kterém má Hluchý výhodu náskoku, bezohlednosti a také znalosti slabin protivníků.

Sekera patří v rozsáhlém díle Eda Mc Baina k nejzdařilejším románům už proto, že nespadá do autorova nejplodnějšího a kvalitativně nejvyrovnanějšího období. Jeho policejní revír žil v polovině 60. let už natolik dlouho, aby jeho duchovní otec stačil do detailu propracovat všechny jehoaktéry i prvky policejní práce. Sekera je zkrátka klasika na druhou – v kriminálním žánru, i v kontextu jednoho z jeho velmistrů.

Pravděpodobně nejslavnější román ruské literatury 20. století zachycuje klíčové okamžiky života titulního hrdiny Jurije Živaga, spojené s významnými společenskými událostmi v Rusku: 1905 – ruská revoluce a stávky dělníků, první světová válka, revoluce 1917, porevoluční vývoj. Jako červená nit se románem vine láska, děj je rovněž prostoupen úvahami o smyslu života a umění. Mimořádnou roli sehrává v díle náhodná osudovost, která vstupuje do životů jednotlivých postav a vzájemně je propojuje. 1. vydání.... celý text

Soubor devíti převážně detektivních povídek z dostihového prostředí seznamuje se specifickou oblastí detektivního žánru v anglické a americké literatuře. Dramata ve světě koňských dostihů fascinují nejen diváky, ale odjakživa také čtenáře nejen v Anglii, ale také v Americe, Austrálii a dokonce i v Indii, kde všude se zápletky jednotlivých příběhů odehrávají. Sestavovatel se snažil zmapovat tuto atraktivní tematiku od jejích prvopočátků na konci 1. poloviny 19. století v tvorbě Anguse Reacha až k autorům z počátku 20. století (Kipling, Wallace, Gould). Každá z ukázek je doplněna stručnými biografickými údaji o autorovi.

Svazek obsahuje básnické překlady staré čínské poezie z doby dynastie Tchang (618-906 n. l.).

Výbor z deníků 1948 až 1984. Ucelené vydání deníkových zápisků Jana Zábrany, které se rozprostírají téměř celým obdobím komunistického režimu, zahrnují nejen reflexi dobových událostí, ale jsou i jistým oknem do duše tohoto českého básníka a překladatele. Nepatří vůbec ke strohým faktickým poznámkám, ale glosují vnitřní hnutí, představy, jež se před našima očima mění v básně.

Objevný výbor z poezie jedné z určujících osobností americké poválečné literární scény se soustřeďuje na dosud nepříliš akcentovanou lyrickou tvář Ginsbergova básnického odkazu. V zasvěceném doslovu poukazuje editor na autorovo místo v kontextu světové lyriky i na to, čím jeho radikální přístup k literárním, obecně kulturním i společenským konvencím tento kontext nesmazatelně poznamenal.

Jedenáct detektivních povídek, které spolu s knihou Dobrodružství Sherlocka Holmese pevně zafixovaly v čtenářském povědomí dnes už nesmrtelnou postavu objevitele „dedukční metody" i jeho přítele a komentátora doktora Watsona, blízkého lékařskou profesí autorovi, který mu často propůjčuje svůj ironický pohled na události. Většina detektivních případů se odehrává v posledních letech 19. století.

Svazek obsahuje úplný český překlad prvních tří sbírek významného amerického básníka z let 1955–1961.

Deník skauta Jana Zábrany obsahuje kromě jeho pravděpodobně prvních básnických pokusů hlavě zápisky činnosti humpoleckého junáckého oddílu, včetně letních táborů, v letech 1945-1947. Publikace, doplněná o řadu autorových kreseb, vyšla jako třetí svazek edice Skautské deníky.

Do mlhavých ulic viktoriánského Londýna a ponurých blat zapadlých hrabství vykročil muž, který věru neměl „ani špinavé ruce, ani strach“, doprovázen svým přítelem, jemuž vděčíme za svědectví o jejich dobrodružstvích. Sherlock Holmes a dr. Watson. Právě se seznámili (v příběhu Studie v šarlatové (knižně poprvé 1887), podivínský génius a sportsman a veterán britské afghánské války, aby pomáhali pravdě a spravedlnosti, někdy tak těžkopádné. Dr. Watson ještě netuší, do jak zvláštního, groteskního světa plného záhad vstupuje. Díky jeho zápiskům jej můžeme následovat. V tomto svazku odhalíme ještě tajemství Podpisu čtyř (knižně 1890).

Zpívej píseň penízků, kapsu plnou žita… O peníze jde především! Kapsa plná žita je už jenom doplňkem, aby se naivní dětská říkanka stala skutečností… Skutečností, která je dětským hrám a říkadlům velice vzdálena. Protože vražda je skutečná – dokonalá, promyšlená, zákeřná. Jde o pomstu za ztrátu jiného života? O vyšetření dávného sporu mezi dvěma bratry? O majetek či věno? Když zemřel bohatý pan Fortescue, byli v podezření všichni: služebnictvo, zaměstnanci kanceláře i jeho nejbližší – dospělé děti z prvního manželství a jejich partneři, druhá žena a její milenec. Tento okruh se zužuje, dochází totiž k dalším vraždám… Nebýt slečny Marplové, která má tolik životních zkušeností a poznala už mnoho lidí, kteří se podobají právě těmto podezřelým, nikdy by inspektor Neele nezjistil pravdu.

Námořník Marlow vypráví jednoho večera několika lidem o své cestě po řece Kongo a o jeho setkání s pološíleným angličanem Kurtzem, který žil dlouhou dobu mezi domorodci a stal se i jejich náčelníkem. Dokázal si je podmanit a ovládá jejich myšlenky. Temná strana barbarství je ekvivalentem k temné straně civilizace. Conrad varuje před nebezpečím manipulace s lidmi, která vede k odosobnění a ke zlu. Jedna z nejzásadnějších a často diskutovaných knih J. Conrada byla zfilmována s T. Rothem a J. Malkovichem v hlavních rolích a její námět posloužil i k filmu F.F. Coppoly Apokalypsa. Připojená rozsáhlejší povídka Na pokraji sil líčí tragický konec kdysi slavného námořního kapitána, který se na konci své životní dráhy zpronevěří svým zásadám jen proto, aby zajistil existenci své milované dceři.

Soubor patnácti nejlepších detektivních povídek, v nichž je hlavním vyšetřujícím známý detektiv Sherlock Holmes.

Antalogie anglické a americké detektivní povídky. Předčasná smrt v roce 1984 zabránila Janu Zábranovi, aby napsal předmluvu k této antologii z anglické a americké detektivní povídky středního a delšího rozsahu, kterou pro nakladatelství Odeon připravil a která původně měla být výhradně jeho dílem. Pokusme se tedy vymezit záměr antologie a kritéria výběru alespoň na základě Zábranova edičního návrhu. V roce 1967 a znovu v roce 1970 vydal Odeon průkopnickou antologii anglické a americké detektivní povídky, sestavenou manželi Outratovými a nazvanou Jedenadvacet detektivů. Jan Zábrana měl v úmyslu na tuto antologii navázat — a to i volnou parafrázi jejího názvu — a vytvořit k ní jakousi analogii. Soustředil se však nikoli na krátké povídky (short stories) tak jako Outratovi, kteří jen výjimečně zařadili povídku delší než dvacet strojopisných stran, ale na to, čemu Američané říkají long stories (dlouhé povídky) nebo též novelettes (novely). V praxi to konkrétně znamená povídky, jejichž rozsah se pohybuje mezi zhruba třiceti až sedmdesáti stránkami textu.

Špionážní román se silnými sociálními a politickými motivy se odehrává v Anglii v době občanské války ve Španělsku. Hrdinou je španělský vyslanec v Londýně, politicky sympatizující s prohrávající stranou, který se snaží zabránit poskytování hospodářských výhod nepřátelské straně. Román, napsaný pod bezprostředním vlivem občanské války ve Španělsku, má sugestivní atmosféru, je plný nápovědí a neuzavřených lidských vztahů a pod hladinou napínavého, čtivého a téměř detektivního příběhu dává nahlédnout do hlubin zásadních problémů člověka. Tento román patří do žánru „zábavného čtení“ – divertimenta. Charakteristickými rysy těchto příběhů jsou pocity nejistoty, ohrožení, děsivá atmosféra neznámého nebezpečí, prototyp člověka neustále sráženého v rozběhu. Příběhy jsou plné napětí, pronásledování a zápletek. Autor pracoval metodou vteřinového osvětlení exaltovaných situací – realita tím vystoupí ještě plastičtěji, společenské i osobní konflikty se vyhrocují přímo před čtenářovýma očima. Čtenář se dostává do atmosféry světa mezi dvěma válkami. Hrdiny příběhů jsou lidé – „sociální osiřelci“ – kteří marně hledají vlastní stabilitu, víra v Boha i člověka je v nich otřesena. 4. vydání

Z pozůstalosti předčasně zemřelého básníka, prozaika a překladatele Jana Zábrany (1934-1984) pochází sedm textů z padesátých let. Jsou to strhující realistické příběhy, které žil mladý muž vydaný krutosti doby a usilující zůstat člověkem.

Tři sbírky, jež se v šedesátých letech dočkaly samostatného vydání, byly ale podstatně okleštěny a jejich celkové vyznění pozměněno. Zábrana vytvořil svébytnou poezii, charakteristickou gejzírem krásných metafor a vlastním originálním stylem. Tři básnické sbírky psané od přelomu let 1953/1954 a poprvé vydané v šedesátých letech - Utkvělé černé ikony (1965), Stránky z deníku (1968) a Samosoud (původně Lynč, 1968) - představují v souborném vydání Jana Zábranu (1931-1984) jako jednoho z nejvýraznějších poválečných českých básníků. Vydání přináší definitivní text sbírek, autorem oproti prvním vydáním upravený a v případě sbírky Stránky z deníku i výrazně rozšířený. K vydání připravil a ediční poznámku napsal Jiří Trávníček. Nakladatelská anotace.

Zábranovy zápisky z let 1970 – 1984, které tvoří obsah jeho „modrých sešitů“ č. 46 – 127, ze kterých byly ukázky publikovány v r. 1991 na pokračování v Literárkách, včetně jeho zápisků z nemocnice v Motole a na Karláku až do září 1984. Dvousvazkový výbor z deníků básníka, prozaika, esejisty a překladatele Jana Zábrany (1931–1984) z let 1948–1984 se stal literární událostí první poloviny devadesátých let.

Sugestivní svědectví o době, svém životě, názorech a postojích podal ve svých poznámkách a deníkových záznamech. Ty začínají rokem 1948, přesněji jeho popřevratovými událostmi a časově překlenují celý autorův život. Výbor z jeho deníků pod názvem Celý život byl poprvé uspořádán a vydán v roce 1992 a získal ocenění Kniha roku Lidových novin.Dvousvazkový výbor z deníků básníka, prozaika, esejisty a překladatele Jana Zábrany (1931–1984) z let 1948–1984 se stal literární událostí první poloviny devadesátých let.

Sugestivní svědectví o době, svém životě, názorech a postojích podal ve svých poznámkách a deníkových záznamech. Ty začínají rokem 1948, přesněji jeho popřevratovými událostmi a časově překlenují celý autorův život. Výbor z jeho deníků pod názvem Celý život byl poprvé uspořádán a vydán v roce 1992 a získal ocenění Kniha roku Lidových novin. Dvousvazkový výbor z deníků básníka, prozaika, esejisty a překladatele Jana Zábrany (1931–1984) z let 1948–1984 se stal literární událostí první poloviny devadesátých let. Dotisk říjen 1992 2000 výtisků.

Sbírka Zeď vzpomínek Jana Zábrany (1931–1984) pochází z básníkovy pozůstalosti. Původní název z roku 1969 byl Samomluvy, podtitul – autorova autocharakteristika „improvizované záznamy, autotexty, zatím dál nezpracovávané“. Roku 1971 Zábrana sbírku přejmenoval podle obrazu Kamila Lhotáka.

Tři detektivní příběhy spisovatelky, která je nazývána "první dámou zločinu". Ve všech figuruje podivínská slečna Marplová, jež na rozdíl od svého kolegy Poirota se řídí především intuicí. Tentokrát pátrá po vrahu paní Symmingtonové, osmnáctileté tanečnice Ruby Keenové a pana Fortescua, zákeřně otráveného jedem

Kniha obsahuje básnické texty brilantního překladatele z let 1945-1972, které nebyly nikde publikovány. Jeho poezie je niterná, obnažuje kořeny lidské duše i lidského osudu a především se nesmiřitelně vyrovnává s dobou, v níž je člověku souzeno žít a trpět. Jde o silný čtenářský zážitek, který představuje ojedinělého autora.

Když vyšel poprvé v roce 1951 Den trifidů od Johna Wyndhama, měl autor knihy za sebou už řadu románů a povídek. S nimi však literárně příliš neuspěl. I Den trifidů vycházel původně jen časopisecky na pokračování. Velký zájem čtenářů si však vynutil rychle za sebou hned několikeré knižní vydání a způsobil, že se Wyndham věnoval pak již nastálo vědeckofantastickému žánru. Román o tom, jak neznámý roj meteoritů způsobí u většiny pozemšťanů slepotu a jak toho využijí průmyslové rostliny „trifidi“, které náhle vyvinou zcela nečekané vlastnosti a zaútočí na lidi, má v sobě dostatek prvků neobvyklosti, aby čtenáře přitahoval. Zároveň mu však nechybí onen wellsovský obecný pohled na život a jeho reálné jádro, které z fantastického příběhu činí podobenství o skutečném ohrožení přírody člověkem a člověka přírodou. Verše přeložili Hana Žantovská a Jan Zábrana. Vydání třetí, opravené. (= První necenzurované)... celý text

Soubor krátkých úvah, kritických komentářů, doslovů a zamyšlení nad světovými i našimi autory. Obsahuje soupis díla J. Zábrany sestavený Janou Valentovou.

Anglického spisovatele Forda Madoxe Forda znají u nás jen čtenáři Hemingwayova Pohyblivého svátku jako člena mezinárodní kolonie umělců v Paříži po první světové válce. Jako šéfredaktor dvou význačným časopisů, v nichž pomáhal razit cestu moderní literatuře, vydával Ford E. Pounda, D. H. Lawrence, T. S. Eliota, E. Hemingwaye, J. Joyce a jiné později slavné autory. Z jeho objemného díla, obsahujícího více než sedmdesát svazků, získal punc klasičnosti román Nejsmutnější příběh, poprvé vydaný v roce 1915. Vypravěčem je podvedený manžel, Američan John Dowell, který retrospěktivně líčí zkázu způsobenou jeho anglickým přítelem a milencem jeho ženy Edwardem Ashburnhamem, mužem oplývajícím všemi ctnostmi kromě zdrženlivosti. Dowellovýma očima sledujeme složitosti a nesnáze, jež plodí Ashburnhamova nemorální slepá touha po uspokojení vlastních vášní a citů. Dowellovo vyprávění nerespektuje přirozenou chronologii dějů a neustálým střídáním časů se snaží hlouběji proniknout k pravdě o lidských vztazích, o „nejsmutnějším příběhu“, jehož tragickou bilancí jsou dvě sebevraždy, dva zničené životy, jedna smrt a jedna dívka, která zešílí. Fordův román bývá kritikou označován za průkopnické dílo moderní literatury. Podle grafické osnovy Františka Muziky připravila Hana Keslová. Náklad 27 500 výtisků.

První díl autobiografického románu s podtitulem U istoka dněj (U pramene dnů). Příběh se odvíjí v 80. a 90. letech 19. století a představuje hrdinovo dětství ve stepním středoruském dvorci, gymnaziální léta, jeho vztah k pokusům mladé inteligence o společenskou vzpouru i jeho první tragickou lásku.

Výbor básní Gregoryho Corsa ze sbírek Gasoline (1958), The Happy Birthday of Death (1960) a The American Way (1961).

Podtitul: 14 amerických básníků. Vybral a přeložil Jan Zábrana, medailóny autorů doplnil a předmluvu napsal Antonín Přidal. Typografie Vladimír Nárožník.

Soubor povídek na téma První láska od ruských autorů např. Pasternak, Jesenin, Gorkij a jiní. Sestavil Jan Zábrana

Výběr z rané lyriky a z cyklů Chuligánova zpověď, Krčemná Moskva, Perské motivy, Oheň jeřabin, lyrika posledních let. Vyšlo jako 154. svazek edice Květy poezie.

Dvě novely inspirované autorovou válečnou zkušeností se soustřeďují na každodenní vojenský život. Doslov napsal Jaroslav Hulák.

Druhá básnická sbírka Sylvie Plathové, vydaná v roce 1965, patří k nejslavnějším angloamerickým básnickým knihám dvacátého století. Její kultovní status podtrhuje tragický příběh autorky, mladé a nadějné básnířky, která po rozvodu a celoživotních úzkostech spáchala sebevraždu. Texty z její pozůstalosti vydal její manžel, básník Ted Hughes, a ukázalo se, že sbírka je jejím opus magnum. Výsadní postavení Plathové v moderní literatuře je dáno nejen tragédií jejího života, ale především silou její poezie. Plathová je nesmírně sensitivní autorkou, která přetavuje vnější podněty do bolestného a jedinečného výrazu, reflektovaného s drsnou ironií. V českém kontextu se k věhlasu její poezie přispělo překlady Jana Zábrany, pro něhož Plathová představovala fascinující téma. Na překladu sbírky pracoval téměř dvacet let a poznamenal, že „žádná ženská mě v životě neutahala tak jako Sylvia Plathová“. Překlad považoval za náročný proces, připomínající spíše rvačku než běžný překlad, a vyjádřil obavy, zda ho vůbec přežije.

Detektivové 87. revíru čelí záhadě dvou mrtvých manželů, kteří byli krátce po sobě zabiti a byli oba slepí. Steve Carella a jeho tým se snaží pochopit, proč museli zemřít, a jaké okolnosti vedly k jejich vraždě. John Harris, vietnamský veterán, ztratil zrak během služby a jeho život byl poznamenán nejen fyzickými, ale i psychickými traumaty. Jak vyšetřování pokračuje, odhalují detektivové stopy, které je vedou do temné minulosti Ameriky, jež zanechala mnoho mužů jako duševní a fyzické mrzáky. V této souvislosti se dostávají i do oblasti psychiatrie, přičemž nečekaným pomocníkem se stává Sigmund Freud. Klíč k vraždě může spočívat v dávném snu, který Harris sdílel s armádním psychiatrem, a který se ukazuje jako krvelačná noční můra, čekající na příležitost, aby zasáhla životy mnoha lidí. Ed McBain v tomto klasickém románu z roku 1977 opět dokazuje svůj mistrovský styl a schopnost vytvářet živé postavy prostřednictvím precizního dialogu a psychologického portrétu. Důvody a souvislosti historického traumatu jsou zde prezentovány jako zajímavý bonus, který obohacuje příběh.

Společné vydání dvou románů (Měl jsem zůstat doma, 1938; Koně se přece střílejí, 1935) amerického prozaika Horace McCoye (1897–1955), které nemilosrdně a bez příkras vypovídají o tragédii generace Ameriky třicátých let, o ztrátě iluzí, o lidské důstojnosti a ponížení.

Sbírka povídek z Ruska, základem je sbírka Temné aleje.

Cizinci ve vlaku -- Houkání sovy -- Posedlost láskou. Protagonisty všech tří románů jsou lidé charakterově slabí, nervově labilní a někdy dokonce na pokraji duševní choroby, přesto jsou to však lidé, kteří by své potíže bez podnětu okolí nikdy neřešili vraždou. Stačí však souhrn náhod a vnější impuls, aby své konflikty řešili promyšleným zločinem. Tři detektivní romány, v nichž autorka klade důraz na psychologickou motivaci jednání lidí labilních, charakterově slabých až psychicky nemocných.

Soubor povídek s napínavými nebo detektivními zápletkami klasika anglické dobrodružné literatury: Mladost, Laguna, Výspa pokroku, Srdce temnoty, Gaspar Ruiz, Příběh, Černý námořník.

Soubor osmi povídek odehrávajících se v lesích, na lovu a rybaření.

Výbor povídek, z nichž většina vyniká barvitým líčením ruské přírody a zachycuje život upadajících venkovských šlechticů a jiných obyvatel vsi v předrevolučním Rusku. Vydání brožované i vázané.

Děj se odehrává počátkem 30. let v době počínající hospodářské krize, která velmi citelně zasáhla také Anglii. Hrdina románu pan Oakroyd z dělnického Bruddersfordu už má všeho po krk. V rodině přišel ztrátou zaměstnání o vliv a vážnost a navíc si uvědomuje, že prožil většinu svých let na jednom místě a od doby svého mládí nic kromě svého nejbližšího okolí vlastně nic neviděl. Rozhodne se tedy vydat na cestu toulek a dobrodružství.

Děj románu klasika angloamerické literatury se odehrává v mexickém městečku roku 1938, v době porážky španělských republikánů na Ebru. Pod vnějším rámcem posledního dne bývalého britského konzula, jenž hledá záchranu v alkoholu, kreslí obraz světa 20. století s hrozbou fašismu a rozpadem západní civilizace. Přeložil František Jungwirth, verše přeložil Jan Zábrana a ty španělské přeložila Pavla Lidmilová.

Román z prostředí amerického Jihu ztvárňuje společenskou problematiku soužití bělochů s černochy a zpodobuje zápas o sociální spravedlnost a lidskou důstojnost.

Z ruského originálu Sobranije sočiněnij, vydanéhonakladatelstvím Chudožestvennaj litěratura,Moskva 1965, přeložili Taťjana Haškováa Jan Zábrana.Vybral, uspořádal a doslov napsal Jan Zábrana.Ilustroval Jasroslav Šerých.Vazbu navrhl a graficky upravil Pavel Hrach.Vydal Odeon, nakladatelství krásné literaturya umění n. p., jako svou 3838. publikaciv redakci krásné literatury. Praha 1980.Odpovědná redaktorka Ludmila Dušková.Technická redaktorka Pavla Šubrtová.Vytiskla Stráž, tiskařské závody, n. p., Plzeň,závod Vimperk.11,92 AA /ilustrace 0,70, texz 11,22/. 12,22 VAVydání v tomto uspořádání první.Náklad 10 000 výtisků. 60522855.01-045-80. 13/34. Cena váz. 20 Kčs

Výbor z veršů amerického básníka, představitele literárního expresionismu, který se bouřil proti obludné sociální skutečnosti Ameriky 20. století. Kniha zahrnuje v první části výběr z deseti sbírek básníkova vrcholného období, pořízený překladatelem, a v druhé antologii z milostné lyriky, uspořádanou autorem. Vybral, přeložil a doslov Básník, který nepsal podle pravidel napsal Jan Zábrana.

V proslulé novele z doby občanské války vylíčila známá sovětská spisovatelka příběh mladé sibiřské proletářky, která se bezcílně potácí životem, je zachvácena revolučním vřením, prožívá vnitřní přerod a mění se v bojovnici za lepší život. Prémie 16. ročníku edice Máj.

Rozsáhlá románová skladba, vyznamenaná v roce 1974 státní cenou SSSR, zobrazuje v bohaté dějové linii dvě historická období v životě sovětského Ruska – kolektivizaci vesnice a Velkou vlasteneckou válku. Jan Zábrana: Obnažené kořeny, doslov.

Povídkový výbor obsahuje: 4x Hercule Poirot: 1. Vražda v postranní ulici, 2. Černý vzadu, 3. Záhada španělské truhly, 4. Druhý gong 4x Jane Marplová: 5. Greenshawova kratochvíle, 6. Vražda krejčovským metrem, 7. Čtyři podezřelí, 8. Vyprávění slečny Marplové 4x Tommy Beresford a jeho žena Pentlička: 9. Aféra s růžovou perlou, 10. Muž v mlze, 11. Sunningdaleská záhada, 12. Farářova dcera 4x Parker Pyne: 13. Záhada na regatě, 14. Případ nespokojeného vojáka, 15. Nechybí vám nic?, 16. Bagdádská brána 4x Harley Quin: 17. Pan Quin přichází, 18. Stín na skle, 19. Znamení na nebi, 20. Mrtvý harlekýn

Přestože o zfilmování novely Koně se přece střílejí měl již ve třicátých letech zájem Charles Chaplin, McCoyovo svižné dílko se převodu na stříbrné plátno dočkalo až roku 1969, a to zásluhou režiséra Sydneyho Pollacka. Vyprávění nás zavádí na taneční maratón — na zvláštní velkoměstskou zábavu, mezi válkami oblíbenou diváky, organizátory i účastníky. Těm prvním přinášela frenetickou zábavu, když na parketu vyčerpáním umdléval jeden pár za druhým, těm druhým finanční zisk a pro ty třetí znamenala vidina vítězství v soutěži východisko z neutěšených sociálních poměrů hospodářským propadem zmítané Ameriky. A právě takoví jsou hlavní hrdinové prózy, Gloria a Robert — s nasazením všech sil se upínají k tomu, aby v maratónu obstáli, neboť jedině klamný cirkusový úspěch jim může přinést dosažení životních snů. Avšak čím větší je jejich naděje, tím drtivější je tragické vyústění, kterým příběh končí. Navzdory tomu, že autor se ve své knize zaměřil pouze na prostředí jedné podivné atrakce, shodují se vykladači jeho díla, že taneční maratón, který lze v mnohém považovat za předobraz moderních televizních reality show, dal McCoyovi záminku k vykreslení něčeho mnohem obecnějšího — lidské potřeby bavit se a touhy po obyčejném, a přesto nedosažitelném štěstí.... celý text

Výbor přináší především verše z období, jež je překladateli nejbližší, tj. z básníkovy střední a závěrečné tvůrčí etapy. Jde o subtilní lyriku milostnou a přírodní, básně o Leninovi a kratší poémy. Překladatel se snaží soustředit určitý počet básní, překládaných až dosud různými autory, a názorně ukázat vzájemnou spjatost a vnitřní logiku těchto veršů.

Výbor z nejproslulejších autorových próz z let 1900-1952 zahrnuje povídku někdejšího "pěvce šlechtických hnízd" Antonovská jablka, sociální novelu vesnice, jednu z nejmagičtějších próz, wertherovskou novelu Míťova láska aj. – Obálku s použitím barev. reprodukce obr. A. V. Kuprina a vazbu s kresbou V. D. Noskova navrhl Milan Hegar. Vybral a uspořádal Jan Zábrana.

Čtvrtý román Sira Arthura Conana Doyla je zajímavý už svou dvojdílnou výstavbou. Holmes v polovině příběhu není hrdinou v přímé akci, významnější role připadá spíše doktoru Watsonovi jako kronikáři, který věrně zaznamenává vyprávění o pohnutých osudech tajného Pinkertonova agenta, jenž se s nasazením všech sil potýká s nepřáteli v drsném prostředí hornického městečka, ovládaného zločinným spolčením.

Autorka sestavila soubor šesti milostných novel klasiků ruské literatury.

Verše básníka, jenž dovede vykouzlit z nejprozaičtějších životních jevů mnohotvátné představy. Autor vládne množstvím výrazových prostředků, jeho básnická fantazie nemá hranic, bohaté životní zkušenosti ho obdařují jasnozřivostí, s níž filozofuje o životě a smrti.

Knihou Vlak do Istanbulu vstupujeme poprvé do Greenova světa. Greena v tomto románu zajímá především tragičnost lidské existence. Uhánějící rychlík představuje autonomní svět, v němž prohrává hlavní hrdina dr. Czinner, padesátiletý socialistický revolucionář, který se má v Bělehradupostavit do čela revoluce, avšak je odhalen a zastřelen na útěku.