Hermor Lilia Pořadí knih (chronologicky)

V díle 'Jáma a kyvadlo' Poe uchvacuje mnohotvárností a nápaditostí svého talentu. Často je dosti nevypočitatelný a nemilosrdný. Dovede nahnat strach a držet čtenáře v napětí jako málokdo, když vypráví o smrtonosné síle mořských proudů, o tajemstvích záhadné bedny. Když v přestrojeníza nervního, pološíleného vypravěče s chorobně citlivou obrazotvorností líčí hrůzostrašné historie o předčasných pohřbech. Husí kůži nahánějí příběhy rozpolcených postav, pronásledovaných svým svědomím a pocitem viny. Nakl. Odeon, Praha, 1988.

Výbor ze čtyř básnických sbírek Hermora Lilii (Františka Bíbla), které byly původně vydány v nepatrných nákladech malým kladenským nakladatelstvím mezi lety 1917–1931, si bere za cíl připomenout tohoto „zapomenutého básníka“, jehož objevil Jiří Kolář a snažili se udržet v kulturní paměti mj. Ivan Diviš a Ivan Slavík. Jedinečná osobitost Liliovy poezie, navenek sonorně jednotvárná, zevnitř neobyčejně členitá, spočívá zejména v jejím jazyce, ve zvláštní syntaxi vyjadřující „nespojitou spojitost“ evokovaných dějů a roměnu skupenství i všemožné stavy „mezi“, obsahuje i bohatý rejstřík novotvarů. Texty odkazují ke skutečným, tj. „duchovým“ substrátům skutečnosti, skrytým pod jevovou stránkou nazíranou našimi smysly.

V novém výboru čtrnácti povídek nás Edgar Allan Poe, mistr hrůzostrašných historek a tajemných příběhů, opět vede do pochmurného světa své originální obrazotvornosti. Působivost jeho děl čas nezmenšil, i po dvou stech letech od autorova narození se nám nad povídkami tají dech a hrůzou naskakuje husí kůže. Napětí, strach a pocit zmaru, zšeřelé světy rozpolcených postav, pološílených vypravěčů a hroutících se bytostí nás stále děsí i lákají, odpuzují i neodolatelně přitahují, takže po večerech znovu usedáme pod lampu a noříme se mezi stíny Poeových temných hrdinů. Jáma a kyvadlo (ve starším českém překladu též Studna a kyvadlo) je jedna z nejznámějších povídek Edgara Allana Poea, kterou napsal v roce 1842. Tato povídka se odehrává v pozdním středověku, líčí pocity člověka odsouzeného inkvizicí na smrt za kacířství. Autor neuvádí jméno hlavního hrdiny.

Čtvrtá, poslední sbírka z roku 1931 renomovaného překladatele francouzské (A. Samain) a anglické poezie (J. Keats) Františka Bíbla plná tajemství, náznaků, nápovědi a cudnosti.

Člověk bestie je sedmnáctou knihou volného románového cyklu popisujícího osudy Rougon-Macquartů, který nese příhodný podtitul: Přírodopisná a sociální studie jedné rodiny za druhého císařství. Dohromady čítá na dvacet titulů a tvoří tak monumentání odkaz francouzského naturalismu. Román Člověk bestie vypráví především o dramatickém osudu Jacquese Lantiera. Pro milovníky Zoly se nejedná o neznámé jméno. Jistě si vzpomenou, že tato postava je nevlastním bratrem proslulé Nany.

Výbor básní představitele anglického romantismu. České vydání v roce 1928, přeložil František Bíbl. Obsahuje : Písně a balady. Endymion. Soneta. Ódy. Předvečer svaté Anežky. Předvečer svatého Marka. Hyperion

Útlá sbírka Poeových povídek. Obsahuje detektivní povídku Odcizený dopis s geniálním analytikem Dupinem, dobrodružného Zlatého chrobáka (toto dílo je známo také jako Zlatý brouk či Zlatý skarabeus), mystifikaci Von Kempelen a jeho objev a žertovnou povídku Mystifikace.