Franz Kurowski Pořadí knih

Dywizje pancerne stanowiły główną siłę uderzeniową Panzerwaffe, więc pierwszym celem generała Guderiana po 1 marca 1943 roku była ich unifikacja i konsolidacja. W książce zostały przedstawione sylwetki następujących bohaterów wojny pancernej: - Oberscharführer SS Ernst Barkmann - Porucznik Hans Bunzel - Major Hans-Detloff von Cossel - Generał wojsk pancernych Heinrich Eberbach - Major Gerhard Fischer - Pułkownik Hans Gradl - Generał pułkownik Hermann Hoth - Major Willy Jähde - Generał wojsk pancernych Werner Kempf - Generał major Willy Langkeit - Standartenführer Johannes Rudolf von Mühlenkamp - Generał wojsk pancernych Walther K. Nehring - Feldfebel Ludwig Neigl - Generał major Adalbert Schulz - Kapitan Wolfgang Wahl - Porucznik Joachim Weissflog - Generał major Hermann von Oppeln-Bronikowski

Sequel to the well-regarded Panzer Aces. Chapters on Hermann von Oppeln- Bronikowski, Kurt Knispel, Karl Nicolussi-Leck, and other great commanders.

Six riveting, gritty accounts of some of the greatest German tank commanders, including Michael Wittmann, Hans Bolter, Hermann Bix, and others. Timelines mark the milestones of each officer's career.

Complete history of the patrols of a key U-boat and its notorious commander.

The fascinating stories of the men who stared death in the face during some of the most brutal battles ever waged.

Kto z ludzi interesujących się historią II wojny światowej nie zna nazwisk von Mansteina, Eberbacha, Hoepnera, Rommla, Haussera - dowódców niemieckich armii i korpusów pancernych?Kto nie kojarzy nazw pojazdów Panzer IV, Pantera , Tygrys, Sturmgegeschutz? O potędze niemieckiej broni pancernej decydowali ludzie i sprzęt pancerny, czołgi, działa samobieżne, transportery opancerzone . Rozkazy generałów wykonywali żołnierze, którzy na linii frontu używali na poziomie taktycznym broni pancernej, a ci byli często anonimowi. W książce przedstawiono życiorysy kilku z nicvh, pancerniaków, którzy wyróżniali się odwagą , instynktem i wiedzą na polu walki. Byli dowódcami na różnym szczeblu, ale to oni decydowali o skuteczności Panzerwaffe. Kto może lepiej przedstawić osiągnięcia niemieckich asów pancernych niż Franz Kurowski, korespondent wojenny, Piewca chwały Wehrmachtu, Luftwaffe czy Kriegsmarine? Książka Kurowskiego to doskonałe opracowanie dla wszystkich pasjonatów niemieckiej broni pancernej.

Das Infanterieregiment 170 wurde am 26. August 1939 im Wehrkreis XIII in Würzburg aufgestellt, hauptsächlich aus Personal des Infanterieregiments 55. Es wurde der 73. Infanteriedivision unterstellt. Der erste Kommandeur war Oberst Strasser. Die Aufstellung erfolgte unter Zeitdruck, und am 31. August 1939 begann die Verlegung nach Stargard in Pommern. Da es in Polen keine Einsätze gab, wurde das Regiment ohne Kampfhandlungen ins Saarland verlegt. Am 11. Mai 1940 begann der Westfeldzug mit dem Einmarsch in Luxemburg und Belgien, gefolgt von einem Vormarsch über die Aisne bis nach Dole im französischen Jura. Ab dem 20. Februar 1941 nahm das Regiment am Balkanfeldzug teil und marschierte durch Rumänien, Bulgarien und Mazedonien bis zum Golf von Korinth. Im Russlandfeldzug war es in der Heeresgruppe Süd aktiv, mit wichtigen Stationen wie Kischinew, Nikolajew und der Krim. Am 15. Oktober 1942 wurde das Regiment in Grenadierregiment 170 umbenannt. Nach der Räumung der Krim im Mai 1944 und der Neuaufstellung der 73. Infanteriedivision in Ungarn kam es im Raum Warschau zum Einsatz. Beim Untergang der Goya, die von einem russischen U-Boot torpediert wurde, verloren viele Regimentsangehörige ihr Leben. Ende April 1945 gerieten die letzten Reste des Grenadierregiments 170 in russische Kriegsgefangenschaft. Ergänzende Berichte und über 300 Fotos, Karten und Dokumente machen dieses Werk zu einem wichtigen zeitgeschichtlichen Zeugnis.

Im Oktober 1935 wurde das Infanterieregiment 55 gegründet, aus Teilen der Infanterieregimenter 13, 14 und 15 sowie Spezialeinheiten. Der erste Kommandeur war Oberst Bieler. Um die Verbandsausbildung sicherzustellen, wurde das Regiment 1936 nach Hammelburg verlegt, wo eine Einheit geformt wurde. Anfang 1937 wurde es der 17. Infanteriedivision unterstellt. Die Einsätze umfassten den Einmarsch in Österreich, den Polenfeldzug, die Sicherung der Westgrenze und den Westfeldzug. Im Russlandfeldzug kämpfte das Regiment bis vor Moskau. Nach harten Winterkämpfen wurde es im Mai 1942 zur Neuaufstellung nach Lorient in Frankreich verlegt. Nach der Rückkehr nach Russland wurde das Regiment am 15. Oktober 1942 in Grenadierregiment 55 umbenannt und an der Mius eingesetzt. Es folgten Abwehrkämpfe zwischen Mius und Dnjepr, der Ausbruch aus dem Kessel von Taganrog, Einsätze im Brückenkopf Nikopol und Kämpfe im Weichselbogen. Die letzten Kämpfe fanden in Schlesien bis zur Kapitulation am 8. Mai 1945 statt. Ergänzende Berichte, Schilderungen von Abteilungsangehörigen sowie über 400 Fotografien, Karten und Dokumente machen dieses Werk zu einem bedeutenden zeitgeschichtlichen Zeugnis.

Jako velitel tanku Tiger se ocital v ohnisku nejtěžších bojů. Na Kavkazu, na ruské frontě Sever, během operace Citadela, v kotli Čerkasy a mnoha dalších bitvách, ve kterých se rozhodovala válka, býval nasazený jako poslední záchrana a se svou jednotkou často vzdoroval několikanásobné přesile protivníka. Protože se často dostával do rozporu s rozkazy velení, byla mu odepřena zasloužená vyznamenání: přestože byl svými veliteli několikrát navržen na Rytířský kříž, nikdy jej nezískal. Ať už v bitvě stál kdekoliv, kolem něj neprojel žádný nepřátelský tank. V dubnu 1945, jen několik dní před koncem války, Kurt Knispel nalezl smrt v tanku Tiger. S více než 160 zničenými tanky se Kurt Knispel stal jedničkou mezi tankisty, a přesto se o něm ví tak málo. Zásluhou pracovníků Moravského zemského muzea se podařilo nově zmapovat poslední dny jeho života. Nalezení hrobu a exhumace ostatků Kurta Knispela objasnilo skutečnou příčinu jeho smrti. Pozdější nečekané setkání posledního žijícího člena osádky tanku s Vlastimilem Schildbergerem z Moravského zemského muzea přineslo nové nerozporovatelné skutečnosti nejen o posledním boji Kurta Knispela, ale i o osádce jeho tanku.

Křižníky vždy nosily hlavní tíhu námořní války. Jako rychlé průzkumné, protiletadlové nebo miny kladoucí lodě nebo jako bojově silní hladinoví nájezdníci, prosadily se ve všech případech. Při ochraně konvojů plnily svou úlohu během útoků ponorek. Zdolány bombami a torpédy nebo granáty v nelítostných dělostřeleckých soubojích se potápěly a braly s sebou do hlubin své posádky. Franz Kurowski podrobně popisuje křižníkovou válku. Nestranně zpracované líčení kriticky hodnotí události a vrcholí tragickou kapitolou druhé světové války, a to únikem po Baltském moři, který byl poslední velkou záchrannou akcí německého námořnictva.