Volker Koop Pořadí knih

Organizace SS po celá léta držela v koncentračních táborech Sachsenhausen, Buchenwald a Dachau držela zvláštní a čestné vězně z Německa i ze zahraničí. Pro ten účel se konfiskovaly zámečky, zámky i hotely, jež měly sloužit jako příbytky pro vysoce postavené státní vězně. Tito vězni, držení obvykle v přísné izolaci od okolního světa, měli v rámci nacistického represivního systému zvláštní postavení. Často měli k dispozici dokonce vlastní služebný personál. Mezi rukojmími byli politici, vojáci, průmyslníci, duchovní i příslušníci. Našli se mezi nimi rovněž odpůrci režimu, například pastor Martin Niemöller, neúspěšný atentátník na Hitlera Georg Elser nebo bývalý rakouský kancléř Kurt Schuschnigg. A patřil k nim též Stalinův syn Jakov Džugašvili, jehož jeho otec odmítl vyměnit za německé rukojmí. Čestnými vězni byli nizozemský ministerský předseda Hendrik Coljins, regent Maďarského království Miklós Horthy, italská princezna Mafalda, belgický král Leopold III. i francouzský premiér Léon Blum. Tato kniha přináší řadu nových poznatků o nacionálněsocialistické represivní politice.

Martin Bormann (1900–1945) byl jedním z nejvíce nenáviděných nacistických úředníků. Jako vedoucí stranické kanceláře NSDAP s hodností říšského ministra a Hitlerova osobního tajemníka byl obávaným nepřítelem ostatních ministrů, úředníků, soudců a generálů. Bormann se identifikoval s Hitlerovými idejemi rasové politiky, konečného řešení a koncentračních táborů a sám sebe učinil nepostradatelným v roli vykonavatele špinavé práce. Rozhodl tak o osudu milionů lidí. Po Hitlerově sebevraždě se Bormannova stopa ztrácí. V říjnu 1946 byl odsouzen Mezinárodním vojenským tribunálem v Norimberku v nepřítomnosti k trestu smrti. V roce 1972 byla v Berlíně nalezena kostra a po tomto nálezu byl Bormann oficiálně prohlášen za mrtvého. Mnoho dokumentů, které osvětlují Bormannův život, bylo zpřístupněno teprve v nedávné době a Volker Koop na jejich podkladu rekonstruuje osobnost provozně druhého nejmocnějšího muže třetí říše.

Přestože doba národního socialismu patří k jedné z nejlépe prozkoumaných epoch německých dějin, ještě stále kolují zvěsti a polopravdy. Odstranil Hitler nezaměstnanost? Ctili nacisté rodinné hodnoty? Byli nac.socialisti doopravdy ve světě izolovaní? A jak to bylo ve třetí říši s německou koloniální politikou? Na základě podobných otázek podává autor stručný a přehledný pohled na dobu nac.socialismu.

Kdo nespolupracuje, jde proti nám! Tak znělo heslo německých Werwolfů. Jejich činnost se začala projevovat na počátku roku 1945. Po dostatečném výcviku na různých zámcích, hradech a táborech v Německu nastala chvíle pro uskutečnění jejich záměrů. Vojenská situace Německa byla zoufalá, sovětští vojáci se blížili k Berlínu a Spojenci pronikali na území Říše. Mnoho různých skupinek Werwolfů začalo na území Německa podnikat své akce. V nocích přepadávali osoby antifašistického vyznání, udávali špatný směr cizím vojákům pomocí silničních značek, sabotovali znovu opravená kolejní spojení mezi Spojenci. Slitování neměli ani s lidmi, kteří dezertovali či začali spolupracovat s nepřáteli. Pomáhali civilnímu obyvatelstvu ve všech okolnostech. Jejich úkrytem se stal les. Byl jejich útočištěm i teritoriem. Werwolfové byli organizací, již uvedl v život v září 1944 říšský vedoucí SS Heinrich Himmler a která je dodnes opředena mnoha pověstmi. V době na konci války byla vymyšlena jako jedna z „tajných zbraní“ nacistů. Její určení a ideologie plně vyhovovaly myšlence, které se oddávali nacisté téměř do konce války. Věřili tomu, že útok spojenců bude tajnými zbraněmi zastaven před Berlínem a pak dojde k obratu ve válce. Kniha Volkera Koopa se fascinujícím způsobem věnuje fenoménu Werwolfů, jejichž činnost se zrodila v posledních měsících zatím největšího světového válečného konfliktu v lidských dějinách.