"Člověk, který touží po klidu, měl by si najít město, v němž by chtěl strávit život, a prohlásit jej městem otevřeným", zapsal si Julian Šarlej (viz romány "Samson" a "Příběhy Xavera Šarleje"), který odešel r. 1936 z Polska do Paříže žít jako měšťácký estét, lhostejný k vývojipolit. událostí. Když je mu po otcově úpadku zastaven důchod, živoří a stává se placeným špiclem fašistické agentury. Okupaci Francie přežije v Anglii a vrací se do Paříže, kde však znovu živoří s ostatními trosečníky, kterým cizí ovzduší rozleptalo duši. Šarlejův spolužák Pankrát, organizující repatriaci polských krajanů, těžko je přesvědčuje o nutnosti budovat zpustošenou vlast. Na Mezinárodním kongresu věd. pracovníků, který mezitím probíhá v Paříži, pokrokový amer. profesor hlasuje pro deklaraci slovanských vědců, odsuzující amer. vládu. Krátce na to je zavražděn profesorův asistent a pravicový tisk, aby odvrátil pozornost od amer. špionáže, jejíž agenti byli pachateli, obviní z vraždy Kominternu a "varuje" před komunistickým nebezpečím. Šarlej, stále ve spojení s temnými polit. živly, je označen jako jeden z pachatelů, je jako nepohodlný cizinec vypovězen z Francie a jeho stopa mizí. Román ukazuje, že nikdy nebylo "otevřeného města", jak si je představovali třídně nezařazení intelektuálové.
