Polský esejista a scenárista, jehož dílo se hluboce noří do kulturního a společenského života. Jeho psaní se vyznačuje pronikavou inteligencí a často zkoumá složité lidské vztahy a historické události. Autorův jedinečný styl kombinuje literární vhled s kritickým pozorováním a zanechává čtenáře s novým pohledem na svět kolem nich. Jeho přínos k polské literatuře a filmové tvorbě je významný a jeho eseje a scénáře nadále rezonují u publika.
Brandys je beletristickým kronikářem své doby, tato jeho kniha ale není práce beletristická, nýbrž vysloveně publicistická. Vypořádává se s dobou současnou, zamýšlí se nad problémy likvidace období dogmatismu. Je plná narážek a odkazů na literaturu, na umění. Dílo je psáno formou dopisů, ve kterých pisatel informuje o dojmech z cest po cizině i po Polsku a tyto dojmy z cizího prostředí jsou mu záminkou k tomu, aby se zajímal a porovnával se situací a dojmy z vlasti.
Novela předního polského prozaika napsaná originální formou monologu s režijními poznámkami, hluboká psychologická studie současného způsobu života. Hlavní hrdina románu se snaží se zrekapitulovat celý svůj život, své činy vidí najednou zcela jiným, netradičním způsobem. Uvědomuje si,že co vidával sám před sebou i jinými za hrdinství a obětavost, byla ve skutečnosti zbabělost a takto demaskuje celý svůj život. Román i jeho dramatizace vyvolaly velký zájem u čtenářů i diváků.
Tři povídky soudobého polského spisovatele (nar. 1916). První (Medvěd) vypráví o odporu polského lidu proti okupantům, druhá (Hotel Řím) o polském učiteli, jejž uštve bláhová obava z pronásledování pro přisluhovačství režimu za války a třetí (Interview s Ballmeyerem) o snaze amerického novináře objasnit vinu či nevinu německého generála, který se rozkazem k vyhlazení obyvatelstva snažil potlačit hnutí odporu
Rozsáhlý obraz Varšavy, kde hlavní pozornost je soustředěna k postavám profesora, prožívajícího těžké období rodinné tragedie a zároveň politické nedůvěry ve škole. D-07685
"Člověk, který touží po klidu, měl by si najít město, v němž by chtěl strávit život, a prohlásit jej městem otevřeným", zapsal si Julian Šarlej (viz romány "Samson" a "Příběhy Xavera Šarleje"), který odešel r. 1936 z Polska do Paříže žít jako měšťácký estét, lhostejný k vývojipolit. událostí. Když je mu po otcově úpadku zastaven důchod, živoří a stává se placeným špiclem fašistické agentury. Okupaci Francie přežije v Anglii a vrací se do Paříže, kde však znovu živoří s ostatními trosečníky, kterým cizí ovzduší rozleptalo duši. Šarlejův spolužák Pankrát, organizující repatriaci polských krajanů, těžko je přesvědčuje o nutnosti budovat zpustošenou vlast. Na Mezinárodním kongresu věd. pracovníků, který mezitím probíhá v Paříži, pokrokový amer. profesor hlasuje pro deklaraci slovanských vědců, odsuzující amer. vládu. Krátce na to je zavražděn profesorův asistent a pravicový tisk, aby odvrátil pozornost od amer. špionáže, jejíž agenti byli pachateli, obviní z vraždy Kominternu a "varuje" před komunistickým nebezpečím. Šarlej, stále ve spojení s temnými polit. živly, je označen jako jeden z pachatelů, je jako nepohodlný cizinec vypovězen z Francie a jeho stopa mizí. Román ukazuje, že nikdy nebylo "otevřeného města", jak si je představovali třídně nezařazení intelektuálové.
Román polského prozaika a dramatika (do češtiny byla přeložena jeho tetralogie Mezi válkami, román Občané, knihy povídek, vtipné eseje Dopisy paní Z. a divadelní hra Inkarno) vznikl roku 1946. Děj se odehrává v době fašistické okupace Varšavy a hrdinou je mladý Polák, který na počátku války má za sebou teprve studia a první velkou lásku. Jeho osudy "jsou líčeny vedle osudů domů, dlažby a památností. Tragédie obsažená v této knize nebude tragédií jednoho člověka", poznamenává autor v úvodu.