Kazimierz Brandys Životopis
Polský esejista a scenárista, jehož dílo se hluboce noří do kulturního a společenského života. Jeho psaní se vyznačuje pronikavou inteligencí a často zkoumá složité lidské vztahy a historické události. Autorův jedinečný styl kombinuje literární vhled s kritickým pozorováním a zanechává čtenáře s novým pohledem na svět kolem nich. Jeho přínos k polské literatuře a filmové tvorbě je významný a jeho eseje a scénáře nadále rezonují u publika.
Polský spisovatel. Nar. 27.10.1916 Lodž, zemřel 11.3.2000 Paříž. Jeho rodina patřila mezi polskou židovskou inteligenci. Jeho bratr byl spisovatel Marian Brandys, manželka tlumočnice Maria Zenowicz. Studoval práva na Varšavské univerzitě. Po ukončení začal v roce 1935 pracovat jako divadelní kritik v měsíčníku "Kuźnia Młodych".
V letech 1945-1950 byl členem redakce týdeníku "Kuźnica", od 1946 členem PPR, následně PZPR; v letech 1956-1960 členem redakce "Nowa Kultura". V roce 1966 vystoupil ze strany na protest proti útlaku Leszka Kołakowského, 1970-1971 přednášel slovanskou literaturu na Sorboně. V roce 1976 podepsal "Memoriał 101"; 1977-1980 spolupracoval s časopisem "Zapis".
Od roku 1981 žil trvale v zahraničí. Byl členem Svazu polských spisovatelů. Během života obdržel řadu ocenění.
Je pochován na Père-Lachaise.