Karel Černý Pořadí knih

Publikace se zabývá muslimskou přítomností v Česku a sousedních německy hovořících zemích přístupnou formou, která však nerezignuje na akademickou přesnost a oporu v datech. Jednotlivé kapitoly vycházejí z mnohaletých výzkumů autorů. Na jednom místě tak čtenář nalezne to nejlepší z aktuálního bádání, které se v tuzemsku zaměřuje jak na muslimy, tak na jejich vnímání ze strany většinové společnosti. Celkový obrázek hovoří o bezproblémovém soužití, adaptaci islámských rituálů a trendu k integraci muslimů v našem prostoru. Publikace ale nezavírá oči ani před problematickými jevy. Pojednává tak třeba o salafismu mezi německou mládeží a sporech kolem výstavby mešit. Podobně si všímá vypjaté islamofobie protimuslimských iniciativ, jejichž netolerance vůči jinakosti, způsob výkladu islámu a vidění světa jsou překvapivě podobné jako u islámských fundamentalistů. Islamofobní nálady v Česku hrozí zvrátit příznivé trendy týkající se integrace muslimů do naší společnosti.

Po knize „Hasičské automobily na Vysočině (první polovina 20. století)“ z roku 2021 vychází volné pokračování, které je věnované hasičské technice z období od druhé poloviny čtyřicátých let do roku 1970. Současné fotografie dochovaných automobilů doplňují tovární a další historické snímky vozů Praga Aero, Praga RN, Praga V3S, Tatra 805, Tatra 138, Škoda 706, ale také zahraničních automobilů Robur Garant, Robur Kurýr LO 2500, ZIL 157 a ZIL 130. Autoři chtějí touto knížkou připomenout hasičské automobily z období 1945–1970 a současně složit poklonu těm, kteří tuto krásnou techniku stvořili, stejně jako těm, kteří ji obětavě ve vztahu k bližním obsluhovali.

K nejhezčím železničním tratím u nás jsou právem považovány ty, které byly situovány do údolí řeky Sázavy. Někdejší inženýři, stavitelé a dělníci tu odvedli dílo, na které mohli být pyšní a které dones uvádíme jako ukázky umu techniky a železničního stavitelství. Milovníci viaduktů a tunelů tu naleznou ty nejvýznamnější stavby. V letošním roce uplynulo sedm let od vydání knihy „Posázavská dráha Žďár–Německý Brod–Světlá–Kácov“. Knihou Karla Černého a Martina Navrátila „Posázavská dráha Praha–Čerčany–Kácov s odbočkami do Dobříše a Kolína“, s téměř třemi stovkami unikátních fotografií, nabízíme volné pokračování knihy z roku 2017. Tentokrát se vydáváme Posázavským pacifikem opačným směrem – z Prahy proti toku Vltavy a Sázavy. Vedle zajímavých textů mohou čtenáři vidět mnoho dosud nepublikovaných snímků z archivních zdrojů i sbírek soukromých sběratelů. Patří mezi ně zejména soubor kolorovaných fotografií z počátku 20. století ze sbírek Národního muzea v Praze.

Kniha Mezi Markem Marci a Löwem z Erlsfeldu je prvním monografickým pojednáním o obsahu výuky na pražské lékařské fakultě v době barokní, titul odkazuje ke dvěma významným českým profesorům medicíny té doby. Výklad je chronologicky rámován obnovením lékařské fakulty po bitvě na Bílé hoře a počátkem vlády císařovny Marie Terezie (1740). Čtenář se nejprve dozví, co a z jakých učebnic se v pobělohorské době v Praze studovalo, včetně širšího kontextu dobové medicíny ve srovnání s fakultami v cizině. Dále se studie detailněji zaměřila na některé aspekty lékařských teorií v díle Jana Marka Marci z Kronlandu, např. na historii počátků středoevropského očkování proti neštovicím. Součástí pojednání je i podrobný rozbor prolínání lékařských teorií s dobovou filozofií. Nechybí ani popis postupného šíření objevu krevního oběhu ve středoevropské lékařské literatuře, na němž lze dobře pozorovat, jak se v baroku medicína postupně modernizovala. Práce rehabilituje baroko tradičně vykládané jako doba „temna“, neboť ukazuje, jak se lékařská učenost onoho období v Praze originálně rozvíjela a jak vzkvétala.

Jako kabinet kuriozit může působit historie tak exaktní vědy, jakou je medicína. Lékaři 16. století doporučovali, aby strava odpovídala fyziologickému složení člověka, proto třeba cibule mohla šlechtice ohrozit. Smysl léčebných postupů osvícenských lékařů spočíval ve vyvolání projevů podobných nemoci, již bylo třeba léčit. Pouštění žilou se tak…

Obsahuje bibliografické odkazy Jubilejní publikace

Metodika pro revitalizaci, dílčí vodohospodářská opatření a podporu renaturačních procesů vodních toků

Před více než sto lety začaly na Vysočině sloužit první automobily hasičským sborům. Tyto vozy, včetně automobilových stříkaček, značně zrychlily dopravu hasičů a jejich vybavení k požárům. První hasičská automobilová stříkačka byla dodána v roce 1919 do Třebíče. Kromě prvního automobilu Fiat s nástavbou od firmy Raimund August Smekal se v regionu objevily i další vozy, jejichž úpravy na hasičské prováděly specializované firmy jako Hrček & Neugebauer, Václav Ignác Stratílek, Ing. Bohuslav Ebert a další. Po druhé světové válce získaly některé sbory dobrovolných hasičů válečné automobily, čímž vylepšily svůj vozový park. Mnoho historických hasičských automobilů z první poloviny 20. století se však nedochovalo a často chybí i fotografie. I přesto dnes najdeme ve sborech dobrovolných hasičů automobilové veterány, o které místní pečují, a další vozy v muzeích či soukromých sbírkách. Tato knížka si klade za cíl připomenout to málo, co se z hasičských automobilů zachovalo, a vzdát hold těm, kteří tuto techniku vytvořili a obětavě ji používali ve prospěch druhých.

Druhý a zároveň závěrečný svazek Biografického slovníku 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy za roky 1945-2008 završuje sérii slovníků, které zmapovaly dějiny pražské lékařské fakulty od jejího založení až po současnost. Ve srovnání s prvním dílem najde čtenář na konci tohoto svazku navíc také abecední seznam asistentů působících na 1. LF UK v uvažovaných letech a rovněž seznam variant názvů pracovišť a jejich součástí. Způsob, jakým jsme zpracovali poslední část biografického slovníku, má jistě své nedostatky; potýkali jsme se především s problémy způsobenými zpřísněnou legislativou v souvislosti s ochranou osobních údajů. Přesto doufáme, že jsme tímto projektem poskytli veřejnosti pomůcku, která bude sloužit zájemcům o české dějiny lékařství ještě po mnoho desetiletí.

V renesanci a baroku se do Evropy dostalo množství dosud nevídaných poživatin, jako byla například kukuřice, vanilka, brambory, paprika či rajčata. Mezi nápoji to byly káva, čaj a čokoláda, které začaly konkurovat dosud dominujícímu pivu a vínu. Tyto tři nealkoholické novinky nejprve vzbudily pozornost mezi cestovateli a lékaři, později se ale dostávaly ke stále širším vrstvám konzumentů, až se z nich stala na přelomu 17. a 18. století módní nezbytnost. Kniha Ze zámoří do Čech se v první části zabývá nejstaršími dějinami kofeinových nápojů v Evropě od prvních zmínek objevitelů v dobové literatuře až po polovinu 17. století. Druhá část publikace shrnuje, jak se káva, čaj a čokoláda zabydlely v našich zemích. Čtenář se například dozví, kde se našlo nejstarší kávové zrnko v Čechách, co si o čaji zaznamenal Jan Amos Komenský, či podle jakých receptů se u nás v baroku vařila čokoláda. Nahlédneme také do širších souvislostí včetně dobových představ o trávení, historie kuchařských knih, zakládání kaváren a zmínek o kofeinových nápojích v umění či literatuře.