Andrej Bělyj Životopis
Andrej Bělý byl klíčovou postavou ruského symbolismu, jehož díla se vyznačují mystikou a hudební prózou. Jeho styl, plný zvukových efektů evokujících barvy, ovlivnil celou generaci ruských spisovatelů i hudebníků. Bělého romány, zejména mistrovské dílo Petrohrad, zkoumají složité psychologické stavy v bouřlivých historických obdobích. Jeho inovativní přístup k literatuře jej staví po bok nejvýznamnějších moderních autorů.
Andrej Bělyj (Андрей Белый, Andrei Bely), vlastním jménem Boris Nikolajevič Bugajev (Борис Николаевич Бугаев) (26.10.1880 — 8.1.1934) byl ruský spisovatel-mystik, básník, literární teoretik, spolu s A. A. Blokem tvůrce ruského literárního symbolismu.
Andrej Bělyj se narodil ve vysoce kulturní šlechtické rodině. Jeho otec byl známý matematik, univerzitní profesor, matka klavíristka. Bělyj vystudoval přírodní vědy, ale souběžně se seznámil s filozofií I. Kanta, A. Schopenhauera a F. Nietzscheho, později s okultními vědami a antroposofií.
Zájem o východní filozofie vedl Bělyjeva k cestám do Itálie,Tuniska, Egypta a Palestiny. Roky 1912–16 pobýval většinou mimo Rusko, v roce 1916 se musel vrátit domů. O této životní epizodě svědčí Podivínovy zápisky z roku 1922.
Andrej Bělyj přispíval k tvorbě symbolistické teorie, působil jako redaktor symbolistického literárního a literárně-kritického měsíčníku Váhy.