Andrej Bělyj Knihy

Experimentální román ruského symbolisty nese ty znaky moderní prozaické tvorby, které jsou charakteristické i pro Proustovo a Joyceovo dílo. Postavy se záhadně vynořují z neurčitých obrysů a jednají ve svých rodinných a společenských poměrech, k jejichž fantaskně uhrančivému vylíčení byl autor inspirován Petrohradem r. 1905, nezdařeným revolučním pokusem i svým duševním stavem, vyprovokovaným nešťastnou láskou. Překladatel vzal za základ berlínské vydání z r. 1922, pro něž Belyj původní román přepracoval a zkrátil o třetinu.

První velký román předního ruského symbolisty byl poprvé vydán r. 1910. Děj se odehrává ve vesnickém a provinciálně maloměstském prostředí, kde mladý intelektuál Petr Darjalskij reprezentuje zároveň zmítající se a neutěšenou existenci tehdejší inteligence i ducha obětovaného spodníminstinktům. V knize se osvědčuje autorovo strhující prozaické umění, v němž melodická výstavba vět vyvolavá naladění atmosféry a spád příběhu se snoubí s mistrným vystižením postav.

Výbor z básnické tvorby nejvýznamnějšího představitele ruského symbolismu.

Dvě poslední básnické sbírky (Hvězda, Po rozluce) velkého ruského básníka, prozaika, literárního teoretika a filosofa (1880–1934), které přispívají k poznání jednoho z kulminačních období autorova života. Sbírky, představující autorův lyrický deník, přinášejí verše milostné,vzývající a proklínající lásku, verše věnované uměleckým přátelům verše s náměty politickými, verše meditující nad životem a časem, verše obrážející filosofické zápasy, verše přírodní lyriky apod.

Autobiografické dílo ruského básníka, prozaika a literárního teoretika, podle směru extrémního symbolisty. Umělecký a vědecký pokus zachytit vnímání dítěte. Průzkum počátků dětského vnímání sledovaný na pásmu dojmů a představ,také prvních nejistot, úzkostí a radostí z útléhodětství. Každá osoba nebo věc vstupující do děje má zde svůj „roj“ metafor a sdružených představ, motivovaný buď dětským vnímáním, slovní hříčkou, zvukovou asociací, nebo doslovným pojetím metafory.

Rozsáhlá poéma významného představitele ruského symbolismu (1880–1934), pokládaná z jeho osmi básnických sbírek za dílo nejlepší a nejtypičtější.

Andrej Belyj (1880-1934)je jednou z najpozoruhodnejších a najuniverzálnejších osobností ruskej literatúry prevej tretiny 20. storočia. V jeho rozsiahlom literárnom odkaze je zastúpená tak poézia a próza, ako aj publicistika a literárnovedná reflexia. Ako literárny teoretik Belyj zaviedol celý rad dodnes používaných literárnovedných termínov. Je napríklad autorom základnej verzologickej dichotómie rytmus/metrum, ktorú neskôr rozpracovali ruskí formalisti. Ako prozaik sa Belyj preslávil najmä experimentálnou prózou Peterburg, ktorá mu priniesla označenie ruský Joyce. Ako básnik je Belyj zaraďovaný do tzv. druhej vlny ruského symbolizmu, teda medzi ruských básnikov, ktorí vstúpili do literatúry začiatkom 20. storočia. Keďže symbolistickú poéziu nielen tvoril, ale o nej aj teoreticky uvažoval, hovorí sa o ňom i ako o ideológovi ruského básnického symbolizmu. Veľká časť jeho tvorby je ovplyvnená tzv. antropozofizmom. Belyj väčšmi ako jeho súčasníci experimentoval s jazykom a s prozodickou organizáciou básní. Vytvoril pomerne široké básnické dielo (okrem kratších básní písal aj poémy), v ktorom osobitné miesto zaujímajú tri zbierky: Zlato v azúre, Popol a Urna. Slovenský text.

Andrei Bely's Petersburg is considered one of the four greatest prose masterpieces of the 20th century. This new edition of the best-selling translation provides historical and literary context to the political, philosophical, and darkly comedic novel.

Román Strieborný holub rozpráva príbeh mladého ruského intelektuála, básnika a filológa Petra Dariaľského. Stojí pred dvomi životnými cestami, ktoré v autorovej predstave odrážajú odveké vajatanie Ruska medzi Západom a Východom. Získa lásku krásnej grófskej dievčina Kati, zasnúbi sa s ňou, a tak sa mu už črtá cesta žiarivej budúcnosti, naplnenej prepychom, európskou vzdelanosťou a kultúrou. Stane sa však niečo nečakané – Peter, obdivovateľ ľudu, ľudového života, prostonárodnej reči, vidiaci v pravoslávnej nábožnosti odkaz Byzancie a starovekej antiky, podľahne zvádzaniu primitívnej, živočíšnej dedinskej ženy Matriony. Netuší, že je členkou sekty holubov a nezvádza ho náhodou. Takto nevdojak vykročí po svojej druhej, osudnej ceste. Vôkol neho sa začne sťahovať sieť, ktorú mu sektári nastražili. Roztočenie neviditeľných koliesok ženie hrdinu do bezvýchodiskovej situácie, ktorá sa prehlbuje jeho neuvedomelosťou a naivitou.