Tadeusz Konwicki Životopis
22. červen 1926 – 7. leden 2015
Tadeusz Konwicki byl vlivným polským prozaikem, scenáristou a filmovým režisérem, který položil základy 'autorského kina' v Polsku. Jeho dílo je hluboce prodchnuto pocitem viny, úzkosti a bezmoci tváří v tvář represivní společnosti, což je silně ovlivněno jeho válečnými zážitky. V pozdějších dílech Konwicki konfrontoval společenské kataklyzmata Polska, přičemž jeho psaní často odráželo hořký humor a lyrickou reflexi. Jeho romány jsou uznávány pro svůj psychologický vhled a znepokojivou sílu, což z něj činí klíčovou postavu polské poválečné literatury.
Tadeusz Konwicki (* 22.7.1926) pochází z prostředí litevského venkova. Za války byl členem oddílu Zemské armády, po válce působil po studiích polonistiky jako novinář, později též jako filmový scénárista a režisér. S válečnými zkušenostmi své generace se pokusil zásadně vyrovnat už v prvotině Třasoviska (Rojsty, 1948), jež však mohla vyjít až roku 1956. Výrazem autorovy snahy překonat tendenčnost předcházejících budovatelských próz z první poloviny 50. let byl román Z obleženého města (Z oblężonego miasta, 1956), předznamenávající rovněž pozdější volný cyklus próz z litevského prostředí tvořený romány Díra v nebi (Dziura w niebie, 1959), Zvěročlověkoupír (Zwierzoczłekoupiór, 1969) či Černá kronika lásky (Kronika wypadków miłosnych, 1974). Současné látce se s rostoucí kritičností souběžně věnoval v románu Němý snář (Sennik współczesny, 1963), Nanebevstoupení (Wniebostąpienie, 1967) a Nic, anebo nic (Nic albo nic, 1967). V 70. a 80. letech vydal v nezávislém „druhém oběhu" groteskně laděné romány Polský komplex (Kompleks polski, 1977), Malá apokalypsa (Mała Apokalipsa, 1979) a Podzemní řeka, ptáci podzemní (Rzeka podziemna, podziemne ptaki, 1984), reflektující dobovou politickou situaci, a sérii volně komponovaných deníkových textů, na něž zčásti navázal i posledními díly z 90. let. Samostatnou kapitolu Konwického díla tvoří filmová tvorba, jíž se dostalo řady domácích i zahraničních ocenění.