Tadeusz Konwicki Pořadí knih

Příběh osudové epizody v životě autorovy babičky Heleny Konwické, zasazený na litevský venkov období ruských represí po povstání z r. 1863, patří k nejlepším dílům známého polského prozaika. Konwickému se v něm podařilo skloubit tragické milostné vzplanutí třicetileté hrdinky k židovskému mladíku Eliášovi s mistrným vystižením dobové únavy a sugestivními popisy divokého přírodního rámce celého příběhu. Autorova imaginativní rekonstrukce osudů kraje vlastního dětství a ženy, kterou sám nepoznal a již se snaží dostihnout „přes prostor předtuchy, přes jezera tužeb, přes hustou mlhu nejistoty“, zůstává ve čtenářově paměti jako živý obraz dávno minulého, a přece znepokojivě hmatatelného světa.

Hrdinou je stárnoucí umělec, který byl vybrán disentem za první zápalnou oběť, která má vyburcovat spoluobčany z letargie. Budoucí sebevrah bloudí s kanystrem po Varšavě, setkává se s řadou panoptikálních postav i s tajemnou dívkou Naděždou. Román připomíná Orwellovo 1984, je však více poznamenán autorovou životní praxí a zkušenostmi s totalitou.

Český překlad románu Černá kronika lásky má pohnutý osud. V roce 1978 měla kniha vyjít v nakladatelství Odeon. Byla již vytištěna a svázána, ale do prodejen se už nedostala: celý náklad až na pár zázrakem zachovaných výtisků byl odvezen do stoupy a zničen. Nejspíš při tom nešlo ani tak o ideologickou závadnost textu. Vždyť kniha je baladickým románem o prvním velkém vzplanutí studenta Witoldu k dívce Alině, románem o dospívání, o lásce, jež se brání nepochopení i zevšednění a její děj se odehrává bezprostředně před vypuknutím druhé světové války v krajině autorova dětství, v malém městečku nedaleko Vilna v předválečné Litvě. Avšak komunistický režim nejspíš represivně zareagoval na jiný autorův text, ostře protirežimně vyhraněnou Malou apokalypsu, publikovanou téhož roku v Polsku v neoficiálních samizdatových nakladatelstvích. A snad ke zkáze chystané knížky přispěla i ideologická nepohodlnost její překladatelky Heleny Stachové. Ta si pak na první stránku svého zachráněného výtisku zapsala: „Celý náklad tohoto vydání byl zničen na příkaz Jana Pilaře.“

Román polského spisovatele, v němž se mísí svět skutečný se světem nadpřirozeným a v němž jsou pomocí symbolu zachyceny reálné konflikty skutečnosti. V příběhu hlavního hrdiny, pokusivšího se o sebevraždu a v horečném snu pak prožívajícího a hodnotícího události svého života, nenapsal autor podle soudu polské kritiky jen zajímavý psychologický román, ale i otevřené účtování generace, která se aktivně účastnila války a zažila nesmírné peripetie politické, morální i osobní.