Pavel Kohout Pořadí knih

Karlu Koutnému se po ukončení kariéry kriminalisty hroutí život. Rozpadl se mu vztah s partnerkou, profesně tápe a noční můry řeší alkoholem. Ač se snaží na dráhu vyšetřovatele zapomenout, shodou okolností objeví v lese oběšenou dívku. Vyšetřování oběšené dostává na starost mladý Martin Tůma jako svůj první samostatný případ. Vše nasvědčuje tomu, že se jednalo o sebevraždu a nadřízení směrují mladíka k uzavření případu. On má ale podezření, že se jednalo o vraždu.

Ve svém čtyřiadevadesátém roce se autor několika desítek divadelních her, románů, memoárománů a filmových scénářů Pavel Kohout rozhodne pod „anonymním pseudonymem“ Pako naskočit znovu do nekončícího štafetového závodu – už se čtvrtou generací literátů a čtenářů doma i ve světě. Zvolí k tomu náročnou „svěrací kazajku“ dramatických i anekdotických monologů, které se vážou ke každému z roků jeho života, a esemeskově stručných poznámek, které doplňují každý text a současně mapují lidský, občanský, umělecký i osobní stav autora Letorostů samomluv v dané době.

Mandel v podání Pavla Kohouta = dva svazky shrnujících patnáct her, které napsal mezi lety 1957-2020 1 – 7 * Taková láska (1957) Připsáno in memoriam hercům Janě Dítětové, Josefu Vinklářovi a Valtru Taubovi, pro něž byla napsána Cesta kolem světa za 80 dní (1961) Připsáno in memoriam režiséru Václavu Lohniskému, který se vsadil, že přepis pro scénu je nemožný Dvanáct (1963) Připsáno herečce a celoživotní přítelce Marii Drahokoupilové August August, august (1967) Připsáno mé „manžetě“ Jeleně Mašínové, zvané Zet Válka ve třetím pochodí (1971) Připsáno všem, kdo se mnou prožili Pražské jaro 1968 i Chartu 77 Ubohý vrah (1973) Připsáno in memoriam herci a příteli Jiřímu Adamírovi, který „svou“ broadwayskou roli nesměl hrát Ecce Constantia! (1989) Připsáno in memoriam celoživotnímu příteli a mentoru, režisérovi Luboši Pistoriusovi 8 – 15 * Nuly (2000) Připsáno Janu Burianovi, který hru poprvé inscenoval v Plzni a znovu v moskevském MCHATu Éros (2002) Připsáno Vendule Daňhelové-Kramperové, která mé pozdě, ale včas naučila pracovat s počítačem Arturovo bolero (2003) Připsáno Viktoru Polesnému, režiséru mnoha našich scénářů Cyrano!! (2005) Připsáno mým dětem a dětem mých dětí jako moje největší divadelní láska Hašler (2013) Připsáno Petru Rychlému, že to tak úžasně dlouhá léta hrál Vítězný únor L. P. 1948 (2016) Připsáno mně samému, tehdy ještě básníkovi Katyně Lízinka (2018) In memoriam Eriku Spiessovi a Juergenu Braunschweigerovi, kteří mé hry a prózy přivedli do světa Valná hromada (2020) Vinohradskému divadlu, jehož principál Tomáš Toepfer mě nechal hru přečíst „onlajn“ prázdnému hledišti

Unikátní, vůbec první výbor z dosud nepublikovaných rozhovorů a rozhlasových relací světově uznávaného spisovatele Arnošta Lustiga z let 1953–2010 přináší nadčasové, stále platné úvahy o životě, svobodě, tvorbě i o tom, co si člověk musí za každou cenu udržet, a co naopak mít nemusí. Publikace mapuje prostřednictvím dobových publicistických textů i pozdějších Lustigových osobitých postřehů jeho novinářské literární začátky, vztah k pražskému jaru, emigraci a návrat po sametové revoluci, ale stejně tak jeho názory na výuku literatury a filmu a na jeho vlastní literární tvorbu. Kniha obsahuje odkaz na audiozáznamy s vybranými rozhlasovými relacemi včetně adaptací některých Lustigových literárních děl.

„Řeky mají přítoky, které posilují jejich proud. Romány je mají též. Objevují se v nich ucelené příběhy, které je buď přímo inspirovaly nebo obohatily. V Babičce naší paní Boženy Němcové je to příběh Viktorky. Přečetl jsem teď všechny své prózy znovu, vybral z nich pasáže, fungující po malé úpravě jako samostatné povídky či dokonce novely, a připojil k nim i svůj nejčerstvější román, byť teprve rozepsaný. Seřadil jsem všechny texty v pořadí, v jakém byly napsány, aby zrcadlily i dobu svého vzniku. Je to možná můj opus ultimus, mé poslední dílo.“ – Pavel Kohout, držitel Ceny za celoživotní dílo (2020) ankety Kniha roku

V rodinném domku v Soběslavi nalezne policie tři mrtvá těla. Jedná se o bývalé partnery a jejich půlročního vnuka. Jediný, kdo z rodiny zbývá naživu, je jejich dcera, která je nyní pravděpodobně v nebezpečí. Případ vyšetřuje zkušený podplukovník Petr Machala a policejní nováček Martin Tůma. Vyšetřování zavádí policisty do slepé uličky a do hry promlouvá také varianta, že dcera budoucí obětí není a motiv vražd byl úplně jiný, než se zdál…

Les Bor u Českých Budějovic je místo opředené mnoha tajemstvími a tragickými událostmi. Není tedy divu, že poté, co najde skupina studentů v lese zavražděného muže, vyvolá tento hrůzný čin značný rozruch. Případ dostává na starosti zkušený kriminalista Karel Koutný spolu s Janem Sojkou, který se z rodinných důvodů vrací z Prahy do rodného města. Ač byl Sojka pryč několik let, vyšetřování vraždy se ho osobně týká – oběť, vdovu i podezřelé s ním totiž spojuje společné studium na střední škole. Dříve než detektivové dokáží rozplést spletité nitky případu, zasáhne do vyšetřování nečekaná událost, která ovlivní i jejich osobní životy…

Pavel Kohout bilancuje. V roce, kdy se spisovatel dožívá významného životního jubilea, vydáváme souborně jeho paměti. Svazek obsahuje oba díly Kohoutových vzpomínek To byl můj život? na léta 1928–1979 a 1979–1992, dále text Předběžná bilance z roku 2011 a konečně autorův „dovětek“ P. S. Autor vtipným způsobem komentuje události ze svého života, vytahuje střípky paměti, které dohromady utvářejí pozoruhodný obraz dvacátého století…