Gradiva / Blud a sny v Gradivě Wilhelma Jensena

Slavná novela z roku 1902 vypráví příběh mladého archeologa Norberta Hanolda, jehož bludné představy a sugestivní sny vedou do Itálie, kde pátrá po tajemné dívce z antického reliéfu, kterou nazve Gradiva. Setkání v troskách Pompejí v žáru poledního slunce vyvolává pochybnosti o realitě a snech. Je Gradiva skutečná, nebo jen přelud? Hanoldova italská výprava se stává poutí do temných zákoutí jeho duše a návratem k sobě samému. Dílo inspirovalo řadu literárních a výtvarných autorů, jako byli André Breton, André Masson a Salvador Dalí, a zaujalo i Sigmunda Freuda, který mu věnoval samostatnou studii. Freud tvrdí, že básníci a spisovatelé mají cenné povědomí o věcech mezi nebem a zemí, které školní moudrost nedokáže postihnout. V analýze Blud a sny v Gradivě z roku 1907 Freud popisuje rozvoj a terapii bludu, přičemž Hanolda považuje za pacienta trpícího neurózou, na němž Gradiva, alias Zoë, provádí psychoanalytickou léčbu. Hanoldovy sny jsou podle Freuda vytěsněnými erotickými touhami, na něž aplikuje metodu známou z Výkladu snů.