Zvonokosy

Více o knize

Román Zvonokosy je dnes považován za klasiku satirické prózy – dočkal se mnoha vydání, řady divadelních i filmových adaptací. Děj skandální kroniky malého městečka v jihofrancouzském Beaujolais se točí kolem zdánlivě okrajové záležitosti – vybudování obecního pisoáru. Ukázka z textu: Jaro bylo toho roku neobyčejně vlahé, neobyčejně předčasné a plné květů. Zdravý pot na prsou i na zádech začal brzy vlhčit košile a muži začali již v květnu pít letním tempem, a to je ve Zvonokosech tempo tak parádní, že si je slabí, pobledlí pijáci z měst vůbec nedovedou ani představit. A tyto skvělé výkony hrdel měly v mužských organismech za následek velmi čilou činnost ledvin, z níž vyplývalo šimravé rozšíření močových měchýřů, dožadujících se častého vyprazdňování. Záchodek se tedy pro svou příhodnou polohu v blízkosti Macarátovy hospody těšil veliké oblibě. Potřeby pijáků by ovšem byly došly ukojení také ve dvorku za hostincem, ale byl to dvorek tmavý, zapáchající a nečistý, zkrátka neveselý. Člověk tam byl jako za trest, musil se tam pohybovat tápavě a vždycky si tam zaneřádil boty. Stejně rychle a pohodlněji se člověk dostal na druhou stranu ulice. A ještě několik jiných výhod měla tato druhá metoda: člověk si trochu protáhl údy, měl tam příjemný pocit novosti a také příležitosti omrknout si cestou Juditu Čuprovou, neboť pohled na ni byl vždycky osvěžující a její bezvadné tvary příjemně zaměstnávaly obraznost.