Jaroslav Zaorálek Knihy

Ústřední postavou románu Dobrý člověk ještě žije je Colas Breugnon, který si vždy dokáže uchovat svůj nezdolný optimismus a humor. Ti mu pak pomáhají zdolat těžké okamžiky jeho života. Děj se odehrává v Burgundsku za vlády Ludvíka XIII. Colas měl ženu, čtyři syny, dceru Martinu a mnoho vnoučat. Nebál se práce, byl společenský, chodil na procházky a měl velmi rád víno, prostě si užíval života. Špatné věci zaháněl svým smyslem pro humor. Dokázal tak přežít i obtížná období, například když město obléhali vojáci nebo když bylo nakaženo morem a jeho manželka na něj později zemřela, ačkoli on sám se vyléčil. Navíc mu pak vypálili dům a tak bydlel nějakou dobu u své dcery. Jenže chtěl bydlet ve vlastním a osamotě, neměl však dost peněz. Stavěl tedy sám, ale při nešťastném pádu z lešení si zlomil kotník a byl tak připoután k lůžku. To vše se stalo v průběhu jediného roku – ztratil ženu, dům i peníze. I tak si ale dokázal uchovat dobrou náladu a cítil se i dost bohatý, protože pěkné vzpomínky a jeho osobitý humor mu zůstaly. Petr a Lucie je milostnou novelou. Jemně kresleným příběhem tragické lásky mladých milenců zahaleným stínem válečného utrpení a hrůzy první světové války. Oba mladí lidé žili svou bezmeznou láskou a svými romantickými sny a ve velikonočním týdnu se měli zcela oddat jeden druhému...

Na pozadí životních příběhů dvou velkých indických zasvěcenců, Rámakrišny a Vivékánandy, představuje autor nádherný, velkolepý svět moudrosti a poznání, který je přes svou vzdálenost nesmírně blízký člověku naší doby. V této velkolepé studii se Romain Rolland pokusil ukázat souvislosti mezi různými formami ducha, charakteristickými pro východní a západní způsob myšlení. Kniha, která u nás více než šedesát let nevyšla, přináší čtenáři zasvěcený pohled do mystického a činného života Indie....

Lidová rčení byla a jsou kulturním bohatstvím a výrazem lidové moudrosti. Některá žijí po staletí, jiná vznikla v době nedávné na základě nějaké události nebo zlidověla dobře napsaná či pronesená věta z knížky či filmu. Ať chceme či ne, provázejí nás každodenně. Večer uléháme od nedokončené práce s tím, že je ráno moudřejší večera. Ráno se probouzíme odpočatí a plní energie, připraveni vykročit nebo snad vyskočit do nového dne, protože ranní ptáče dál doskáče...

Smrt na úvěr je obrazem autorova neutěšeného dospívání v rodině chudých pařížských živnostníků. Po jejím vydání zaburácela kritika: „fantastická epopej odpornosti a ohyzdnosti“, „nemorální obludnost“, z níž člověka „drtí hnus“. Céline ze svého drsného, ukoptěného dětství strhl obvyklou aureolu „nyvých vzpomínek na dětská léta“ a své pronikavé vidění života promítl i do úděsně upřímného jazyka. Jeho milostné scény na pomezí oplzlosti nám mohou připadat pohoršující či kruté, ovšem krutými je neudělal autor, nýbrž právě život, o němž píše. Mort a credit, vydaná roku 1936 nakladatelstvím Gallimard v Paříži, vyšla v témže roce i česky. K novému vydání připravila, ediční poznámku a vysvětlivky sestavila Anna Kareninová.

Po 85 letech vychází nový český překlad slavného románu, který je považován za přelomové dílo moderní světové literatury. Tento román z roku 1932, prvotina francouzského autora Louise Ferdinanda Célina, okamžitě zaujal svět a český překlad Jaroslava Zaorálka z roku 1933 byl prvním vydaným převodem do cizího jazyka, což vyvolalo literární senzaci v české kultuře. Zaorálek, uchvácený knihou neznámého autora, přistupoval k překladu s inspirací a rozvíjel její expresivnost, čímž vytvořil jedinečné české dílo, které se stalo historickou kometou v literární paměti. Nový překlad, vznikající po 86 letech, reflektuje vývoj Célinova díla a zachycuje jeho nejlidštější aspekty. Překladatelka Anna Kareninová přináší nový název, Cesta na konec noci, který odpovídá originálu a podtrhuje Célinovu vizi. Célinova próza se vyznačuje hudbou jazyka, kompozicí motivů a melodií, a mluvou rozhněvaného intelektuála. Od tohoto románu se jeho další díla stávají stále volnějšími, připomínajícími sled nedořečených vět a epizod, a přitom mistrně stylizovanými. Cesta na konec noci představuje revoluční počátek, který otevřel nové cesty pro autora i pro světovou literaturu.

Okouzlená duše je velká románová skladba spisovatele, který se zapsal již svým Janem Kryštofem mezi velké slovesné umělce dvacátého století. V Okouzlené duši, tomto velkém protějšku Jana Kryštofa, spisovatel se znamenitou účinností hledá a nalézá cestu k nové orientaci pokrokového listva po první světové válce. Je to román o ženě, která je v opravdovosti svého vášnivého srdce a lidského svědomí hnána ke vzpouře proti amorální a v konvencích ustrnulé společnosti, a která nalézá , radostně přijímajíc život, smysl svého bytí v lásce, v chápající, účastné, činorodé a bojující lásce k člověku. Vede k ní a vychovává v ní i svého syna , který si umínil sloužit společné akci mas a sdílet jejich oběti úsilí o sociální spravedlnost. Postaví se proto na stranu socialismu a Sovětského svazu. A proti brutálnímu fašismu, jemuž však nakonec padne za oběť.

Životopisný román, ve kterém se německý spisovatel zabývá z pozic humanismu rozporuplnou legendární osobností a demaskuje její mořeplavecké objevitelské úsilí jako historii paradoxů, v níž velkou úlohu hraje zlato. Obsahuje příl. k čes. vyd.: List Kryštofa Kolumba panu Gabrielu Sánchezovi, který z lat. prvotisku Christophori Colombi Epistola de insulis nuper inventis přel. Jana Nechutová. Výběr a úprava obr. materiálu: Václav Kabát.

Skandální kronika malého městečka v jihofrancouzském Beaujolais nepotřebuje doporučení. Stavba obecního záchodku, která rozeštvala celé Zvonokosy na dva nesmiřitelné tábory - Záchodobijce a Záchodomilce - se stala autorovi záminkou k nepřekonatelně šťavnaté groteskní karikatuře, v nížse s vtipem a šarmem vypořádává s francouzskými veřejnými poměry po první světové válce. Košilaté a rozpustilé Zvonokosy u nás zdomácněly díky mistrnému překladu Jaroslava Zaorálka, jehož lehkost a rozverná hravost vytvářejí dojem, že mezi čtenáři a autorem originálu není prostředníka.

Životopis významného italského renesančního spisovatele, politika a filozofa. Prezzolini líčí svěže a úsměvně příběh slavného muže, jenž zemřel odstrčen a v bídě. Máme možnost nahlédnout do Machiavelliho klukovského dětství, všimnout si jeho svědomitosti v úřadu Signorie, uvidět, že byl své Mariettě jednou věrný, ale mnohokrát spíš záletný, byl dobrým kumpánem a přítelem krásných hereček. Miluje nadevše svou rodinu, své děti, svou Itálii. Má smysl pro humor a je skvělý vypravěč. V příběhu se setkáváme s celou řadou známých osobností, jako byli papež Alexandr VI., nelegitimní otec Césara a Lukrecie Borgiů, Savonarola, florentský kardinál a později papež Kliment VII., objevuje se tu i vynálezce a malíř Leonardo da Vinci aj.

Dějovou linku románu řazeného mezi vrcholná Gionova díla, tvoří únos dívky a následná msta nepřátelského klanu. Nemenší roli však zde hraje příroda a krajina v Provence a mytická řeka (jíž je bezpochyby Gionova milovaná Durance). Sám Giono chtěl tímto senzuálním a syrovým hymnem odkazujícím na Walta Whitmana umožnit čtenářům naslouchat "zpěvu světa a dechu jeho obyvatel". Autor dosáhl světového věhlasu titulem Muž, který sázel stromy.

Poetický, filozoficky laděný román o nacházení prostých životních hodnot. Akrobat Bobi přináší lidem náhorní plošiny radost tím, že je naučí potřebě !"zbytečně promarněného času", času stráveného procházením a sledováním přírody; činí tak prostými věcmi: výsadbou narcisů místo brambor, přivedením jelena, který je záminkou k bujaré hostině, jednoduchými a téměř zapomenutými gesty... Rodí se bratrství, zakládá "společenství". Aby však radost zůstala, musí každý dosáhnout vnitřního míru. Ale právě zde nakonec Bobiho práce narazí a v ději dochází ke zvratu. V poetickém románu Jean Giono opěvuje život blízký zemi, slávu polí a lesů i moudrost pastýřů. Nakladatelská anotace.

Román s pikareskními prvky líčící osudy prostého člověka v dramatu třicetileté války. Je to barvitý dokumentární obraz doby, v němž autor - sám voják třicetileté války - s humorem, ironií a smyslem pro realismus vypráví o dobrodružstvích, která zažil, a době válečných hrůz, přičemž čtenáři se jeví tento vypravěč-hrdina jako taškář i moralista, křesťan i cynik, poustevník i záletník, prosťáček i chlapík všemi mastmi mazaný.

Ústřední postavou tohoto románu je Colas Breugnon, který si vždy dokáže uchovat svůj nezdolný optimismus a humor. Ti mu pak pomáhají zdolat těžké okamžiky jeho života. Děj se odehrává v Burgundsku za vlády Ludvíka XIII. Colas měl ženu, čtyři syny, dceru Martinu a mnoho vnoučat. Nebál sepráce, byl společenský, chodil na procházky a měl velmi rád víno, prostě si užíval života. Špatné věci zaháněl svým smyslem pro humor. Dokázal tak přežít i obtížná období, například když město obléhali vojáci nebo když bylo nakaženo morem a jeho manželka na něj později zemřela, ačkoli on sám se vyléčil. Navíc mu pak vypálili dům a tak bydlel nějakou dobu u své dcery. Jenže chtěl bydlet ve vlastním a osamotě, neměl však dost peněz. Stavěl tedy sám, ale při nešťastném pádu z lešení si zlomil kotník a byl tak připoután k lůžku. To vše se stalo v průběhu jediného roku – ztratil ženu, dům i peníze. I tak si ale dokázal uchovat dobrou náladu a cítil se i dost bohatý, protože pěkné vzpomínky a jeho osobitý humor mu zůstaly. Edice Máj,svzek 27

Skandální kronika malého městečka v jihofrancouzském Beaujolais nepotřebuje doporučení. Stavba obecního záchodku, která rozeštvala celé Zvonokosy na dva nesmiřitelné tábory – Záchodobijce a Záchodomilce – se stala autorovi záminkou k nepřekonatelně šťavnaté groteskní karikatuře, v níž se s vtipem a šarmem vypořádává s francouzskými veřejnými poměry po první světové válce. Košilaté a rozpustilé Zvonokosy u nás zdomácněly díky mistrnému překladu Jaroslava Zaorálka, jehož lehkost a rozverná hravost vytvářejí dojem, že mezi čtenáři a autorem originálu není prostředníka. Edice Klub čtenářů, svazek 465.

Mládí je jiný světadíl a jiná je i kniha, kterou si vysnil dvacetiletý autor. Jeho intuitivní, vytušený román o ztrátě nevinnosti, hledání ztraceného ráje a útěku před štěstím se vymyká žánrům. Je to romantický příběh pramenící ve fantazii, dokonce možná pohádka s realistickými prvky… Čtenáře fascinuje právě díky svému podivně hybridnímu charakteru. Je to kniha, pod jejímž vlivem vznikl Fitzgeraldův Velký Gatsby. Děj tohoto románu zasahuje do malého města v srdci Francie a do Paříže, ale celý příběh bližšímu určení v místě a času odolává. Je všude a nikde, přichází odnikud a vede nikam. Bez ohledu na to, jak jasně, přesně a určitě vidíme skutečnost, uvědomíme si později, že to, co jsme měli před očima, byla pouhá ozvěna představ, které už dlouho sníme. Je to také kniha o stmívání. Kdykoli je zde radostná nálada, cítíme zároveň, že dějiště brzy zahalí temnota. Ale co je zvláštní – než dočteme do konce, zapomněli jsme už, jak tvrdými a krutými místy jsme ve vyprávění prošli a jak temné pasáže v něm jsou. Sal Paradise, hrdina Kerouacova románu Na cestě, si na tři roky trvající cestu po Americe vzal jedinou knihu, právě tuhle. Ukradl ji v Hollywoodu u knižního stánku a v autobuse do St. Louis ji bere do ruky.

Klasický renesanční spis, jenž je považován za jedno z prvních a zároveň jedno z nejvýznamnějších politologických pojednání o moderním způsobu vládnutí. Čtivé dílo vzniklo v období restaurace vlády Medicejských na florentském dvoře r. 1513. Autorem, bývalým sekretářem ministerstva zahraničních věcí, je adresováno však již zesnulému Lorenzu Medicejskému. Hlavní osou dvaceti šesti kapitol jsou příklady z antických a římských dějin, pomocí nichž je postupně eklekticky obhajován osvícený vladař, řídící se zásadami logiky a zdravého rozumu. Spiskem rovněž prosvítají zárodky nacionalistických tendencí. V tomto překladu 4. vydání, v nakl. XYZ 1. vydání.

Milostná novela, jemně kreslený příběh tragické lásky mladých milenců zahalený stínem válečného utrpení a hrůzy první světové války. Oba mladí lidé žili svou bezmeznou láskou a svými romantickými sny a ve velikonočním týdnu se měli zcela oddat jeden druhému...

Příběh neodolatelné saracénské dívky, kterou lidé pokládají za démonické ztělesnění ženské smyslnosti a nemilosrdně ji soudí. Povídka není jen mistrnou napodobeninou starého literárního žánru, ale i zdařilým dovršením vývoje, sahajícího svými kořeny až do antické literatury.

Kniha obsahuje čtyři flanderské legendy, které jsou oslavou starého vlámského života.

Výbor stěžejních novel romantika, vlastního tvůrce nové franc. novely (obs.: Tamango, Mateo Falcone, Kronika vlády Karla IX., Vidění Karla XI., Etruská váza, Dvojí omyl, Duše v očistci, Partie triktraku, Colomba, Listy ze Španělska, Lokis), podává obraz dokonalého stylisty a rozeného vypravěče příběhů a dobrodružství vášnivých postav, tu vzatých z historie, tu z doby současné. Sám autor vyznával, že usiluje "o pravdivé vyobrazení mravů i povah své doby" a byl dojisté míry předchůdcem realismu, kontrastujícího s mnohomluvností ostatního romantic. pokolení.

Po všech stránkách je Zoloe jen slabý odvar toho, co Markýz de Sade ztvárnil ve dvou svých nejlepších dílech – 120 dnech sodomy a Juliettě. Použitý literární styl i stavba děje hovoří s největší pravděpodobností o podvrhu, ale autorství Zoloe se již asi "nezbaví"… Ať je již autorem kdokoliv, vyvolala po svém vydání v červenci 1800 množství skandálů, což bylo asi i jediným smyslem, proč bylo dílko sepsáno.

Ústřed. osou Matky a syna je odpor proti válce. A tento odpor je ještě dnes základem všech mých sociálních myšlenek, právě tak jako je základem všech myšlenek našich sociálních přátel." Tento díl, mající podtitul Matka a syn, líčí osudy Aťčiny a Markovy za 1. svět. války.

Podtitul: Tragédie prvního moderního člověka Životopisný román, zachycující osud holandského malíře Rembrandta. Životopisný román z pera holandského popularizátora umění zachycuje na pozadí holandské společnosti 17. století dramatické životní osudy jednoho z největších malířůvšech dob, člověka, který okusil opojnost slávy, bohatství aštěstí i hořkost neporozumění, bídy a zoufalství. Román je doplněn řadou reprodukcí obrazů, leptů a kreseb, k nimž se vztahují příběhy románu.

S uměleckou i lidskou opravdovostí vyslovuje zde autor své nejhlubší osobní přesvědčení o účelu a smyslu každé tvůčí práce, o odpovědnosti umělce, o nezbytnosti bolesti při vzniku uměleckého díla a o umělcově tvůrčí radosti. Hlavní postavou je hudební skladatel Eduard Bruckmeier a jeho tichá obětavá žena Anna.

Legendární román, podle kterého bylo pojmenováno záškodnické hnutí nacistů. Děj románu se odehrává na německém venkově v dobách třicetileté války a popisuje vpád a drancování krajiny putujícími vojsky, převážně švédskými. Hlavní postavou je zde sedlák Harm Wulf z Luneborských vřesovišt, který pod tíhou dějinných událostí organizuje vesnickou domobranu, která se postaví těmto elementům na odpor a pomocí záškodnické taktiky se úspěšně dokáže sama bránit početně silnějšímu nepříteli.

Svazek, vycházející ke 100. výročí umrtí belgického spisovatele, obsahuje Flanderské legendy, v nichž vytvořil obraz, jak žili, mluvili a uvažovali Vlámové za starých časů, a román Svatební cesta, jehož děj se odehrává v autorově současnosti a v němž vystupuje proti silám a předsudkům, jež bránily svobodnému rozvoji přirozených lidských citů.

Esej, překlad Marie Kalašová, titulní kresbu do linolea vyryl Josef Čapek.

Meditace španělského filozofa na téma smyslu lidského života, umění a náboženství.

V Čechách vyšla v tomto překladu J. Zaorálka poprvé 1938 (v nakladatelství Družstevní práce). Pokračování "Basilejských zvonů" a součást cyklu Skutečný svět. Autor v něm zachycuje prostředí jihofrancouzského městečka i Paříže rok před 1. svět. válkou. Staví v něm do protikladuosud dvou bratrů z buržoasní rodiny - Edmunda a Armanda Barbentana. Edmund chladný počtář, moderní hrdina dává přednost kariéře a mravně upadá, kdežto druhý bratr Armand s duší vnímavou a filozofickou se se svou třídou rozchází. Román představuje i mnoho jiných postav např. starostu Barbentana a jeho styky s předními politiky, pařížskou hernu a její podsvětí, ale i dělnické zástupy manifestující proti první světové válce, kterou chystají kosmopolitní bankéři a kšeftaři s kanóny.

Román je čtvrtým oddílem velkého protiválečného cyklu, přestavovaného knihami "Mladá žena z r. 1914", "Výchova před Verdunem", "Spor o seržanta Gríšu", v němž autor podal obraz německé společnosti a armády v průběhu I. svět. války. V tomto svazku autor zachycuje poslední období světové války na východní frontě-zejména průběh r. 1918, kdy německá vojska využila zeslabeného revolučního Ruska a obsadila Ukrajinu, Bílou Rus a pobaltské země, kde všude nastolila své vlády. Do této doby a tohoto prostředí je zasazen příběh mladého, statečného a přímého německého důstojníka hejtmana Winfrieda. Svým příchodem do Vrchního velitelství východní fronty se dostal přímo do ohniska intrik a sporů saských a bavorských princů o litevský trůn. Zásluhou snoubenky Barbary a její přítelkyně Žofie, ošetřovatelka vojenského lazaretu, které se ho snaží přimět, aby službu pruskému dvoru zaměnil za službu německému národu, konečně také po útrapách, které zažil, když byl omylem zatčen a zařazen do pracovního tábora, poznával pomalu nezákonitosti a násilí, skryté pod zevním zdáním práva.

Proslulý román jednoho z předních francouzských spisovatelů 18. století, blížící se provedením již realistickému románu a pokračující v tradici románů pikareskních, je sytým obrazem francouzské společnosti, přeneseným v ději do Španělska. Jeho hrdinou je syn podkoního a komorné. Tenzažívá bezpočetná pestrá dobrodružství na své cestě životem, než dík své inteligenci a obratnosti pronikne do vyšší společnosti. Tam se stane ministrovým oblíbencem, a když jeho ochránce padne, Gil Blas, již zmoudřelý a ovládající svůj egoismus a ctižádost, odchází na venkov, po druhé se žení a v klidu končí svůj život. Nejrůznější prostředí, od zlodějského a vězeňského až po místa nejvyšší, soukromí, venkov, život dvorský, doba vlády regenta - to vše je zachyceno v barvitém románě neseném snahou po pravdivém vystižení mravního úpadku společnosti.

Nadsamec, zde je prostřednictvím hlavního hrdiny parodicky nahlíženo na uctívání kultu síly a „nadlidství“. Jarry v Nadsamci předběhl svou dobu o desítky let. Vytvořil předobraz všech supermanů dnešních dnů, a navíc dokázal tento moderní mýtus hloubkou svého pohledu jasnozřivě perziflovat. Messalina, manželka římského císaře Claudia, zde zosobňuje ženskou prostopášnost a sexuální nenasytnost

Beletristické podání života slavné osobnosti německého středověkého malířství - Matthiase Grünewalda. Autor oživuje malířův lidský úděl na základě nemnoha zachovaných obrazů a jediného písemného dokumentu. Zaměřuje se na prvek, který byl v Grünewaldově životě i tvorbě nejrozsáhlejší - na jeho vtah k církvi a náboženství, ale hlavně na malířovo sepětí s německou reformací. Román, třebaže je částečně fikcí a nemůže tedy ani pro laiky být vodítkem, je mistrovským dílem, jehož kvality ještě zdůrazňuje překlad J. Zaorálka.

Okouzlená duše je velká románová skladba spisovatele, který se zapsal již svým Janem Kryštofem mezi velké slovesné umělce dvacátého století. V Okouzlené duši , tomto velkém protějšku Jana Kryštofa, spisovatel se znamenitou účinností hledá a nalézá cestu k nové orientaci pokrokovéholistva po první světové válce. Je to román o ženě, která je v opravdovosti svého vášnivého srdce a lidského svědomí hnána ke vzpouře proti amorální a v konvencích ustrnulé společnosti, a která nalézá , radostně přijímajíc život, smysl svého bytí v lásce, v chápající, účastné, činorodé a bojující lásce k člověku. Vede k ní a vychovává v ní i svého syna , který si umínil sloužit společné akci mas a sdílet jejich oběti úsilí o sociální spravedlnost. Postaví se proto na stranu socialismu a Sovětského svazu. A proti brutálnímu fašismu, jemuž však nakonec padne za oběť.