Jaroslav Zaorálek Knihy

Ústřední postavou románu Dobrý člověk ještě žije je Colas Breugnon, který si vždy dokáže uchovat svůj nezdolný optimismus a humor. Ti mu pak pomáhají zdolat těžké okamžiky jeho života. Děj se odehrává v Burgundsku za vlády Ludvíka XIII. Colas měl ženu, čtyři syny, dceru Martinu a mnoho vnoučat. Nebál se práce, byl společenský, chodil na procházky a měl velmi rád víno, prostě si užíval života. Špatné věci zaháněl svým smyslem pro humor. Dokázal tak přežít i obtížná období, například když město obléhali vojáci nebo když bylo nakaženo morem a jeho manželka na něj později zemřela, ačkoli on sám se vyléčil. Navíc mu pak vypálili dům a tak bydlel nějakou dobu u své dcery. Jenže chtěl bydlet ve vlastním a osamotě, neměl však dost peněz. Stavěl tedy sám, ale při nešťastném pádu z lešení si zlomil kotník a byl tak připoután k lůžku. To vše se stalo v průběhu jediného roku – ztratil ženu, dům i peníze. I tak si ale dokázal uchovat dobrou náladu a cítil se i dost bohatý, protože pěkné vzpomínky a jeho osobitý humor mu zůstaly. Petr a Lucie je milostnou novelou. Jemně kresleným příběhem tragické lásky mladých milenců zahaleným stínem válečného utrpení a hrůzy první světové války. Oba mladí lidé žili svou bezmeznou láskou a svými romantickými sny a ve velikonočním týdnu se měli zcela oddat jeden druhému...

Na pozadí životních příběhů dvou velkých indických zasvěcenců, Rámakrišny a Vivékánandy, představuje autor nádherný, velkolepý svět moudrosti a poznání, který je přes svou vzdálenost nesmírně blízký člověku naší doby. V této velkolepé studii se Romain Rolland pokusil ukázat souvislosti mezi různými formami ducha, charakteristickými pro východní a západní způsob myšlení. Kniha, která u nás více než šedesát let nevyšla, přináší čtenáři zasvěcený pohled do mystického a činného života Indie.... celý text

Zaorálkova Lidová rčení byla poprvé vydána těsně před autorovou smrtí v roce 1947. Jaroslav Zaorálek (1896-1947) byl do té doby znám především jako překladatel, jehož rozsáhlá činnost nemá v české literatuře obdoby. Přivedl k nám moderní francouzskou literaturu, včetně autorů jako Balzak, Flaubert, Proust a Apollinaire, a překládal také z italštiny, němčiny a španělštiny. Jeho překlady, například Chevallierovy Zvonokosy, se staly populárními. Zaorálek se při překládání řídil zásadou, že překlad musí vyvolat stejné dojmy jako originál, což se mu díky jeho mistrovství v češtině podařilo. Kromě překladatelské činnosti vytvořil unikátní sbírku Lidových rčení, která obohatila českou literární tradici. Lidová rčení byla dosud vydána třikrát – poprvé v roce 1947, podruhé v roce 1963 a potřetí v roce 1996, kdy se oslavovalo 100. výročí Zaorálkova narození. Čtvrté vydání, které je rovněž reprintem prvního vydání, opět přináší jeho cenný příspěvek české kultuře.

Smrt na úvěr je obrazem autorova neutěšeného dospívání v rodině chudých pařížských živnostníků. Po jejím vydání zaburácela kritika: „fantastická epopej odpornosti a ohyzdnosti“, „nemorální obludnost“, z níž člověka „drtí hnus“. Céline ze svého drsného, ukoptěného dětství strhl obvyklou aureolu „nyvých vzpomínek na dětská léta“ a své pronikavé vidění života promítl i do úděsně upřímného jazyka. Jeho milostné scény na pomezí oplzlosti nám mohou připadat pohoršující či kruté, ovšem krutými je neudělal autor, nýbrž právě život, o němž píše. Mort a credit, vydaná roku 1936 nakladatelstvím Gallimard v Paříži, vyšla v témže roce i česky. K novému vydání připravila, ediční poznámku a vysvětlivky sestavila Anna Kareninová.

Po 85 letech vychází nový český překlad slavného románu, který je považován za přelomové dílo moderní světové literatury. Tento román z roku 1932, prvotina francouzského autora Louise Ferdinanda Célina, okamžitě zaujal svět a český překlad Jaroslava Zaorálka z roku 1933 byl prvním vydaným převodem do cizího jazyka, což vyvolalo literární senzaci v české kultuře. Zaorálek, uchvácený knihou neznámého autora, přistupoval k překladu s inspirací a rozvíjel její expresivnost, čímž vytvořil jedinečné české dílo, které se stalo historickou kometou v literární paměti. Nový překlad, vznikající po 86 letech, reflektuje vývoj Célinova díla a zachycuje jeho nejlidštější aspekty. Překladatelka Anna Kareninová přináší nový název, Cesta na konec noci, který odpovídá originálu a podtrhuje Célinovu vizi. Célinova próza se vyznačuje hudbou jazyka, kompozicí motivů a melodií, a mluvou rozhněvaného intelektuála. Od tohoto románu se jeho další díla stávají stále volnějšími, připomínajícími sled nedořečených vět a epizod, a přitom mistrně stylizovanými. Cesta na konec noci představuje revoluční počátek, který otevřel nové cesty pro autora i pro světovou literaturu.

Okouzlená duše je velká románová skladba spisovatele, který se zapsal již svým Janem Kryštofem mezi velké slovesné umělce dvacátého století. V Okouzlené duši, tomto velkém protějšku Jana Kryštofa, spisovatel se znamenitou účinností hledá a nalézá cestu k nové orientaci pokrokového listva po první světové válce. Je to román o ženě, která je v opravdovosti svého vášnivého srdce a lidského svědomí hnána ke vzpouře proti amorální a v konvencích ustrnulé společnosti, a která nalézá , radostně přijímajíc život, smysl svého bytí v lásce, v chápající, účastné, činorodé a bojující lásce k člověku. Vede k ní a vychovává v ní i svého syna , který si umínil sloužit společné akci mas a sdílet jejich oběti úsilí o sociální spravedlnost. Postaví se proto na stranu socialismu a Sovětského svazu. A proti brutálnímu fašismu, jemuž však nakonec padne za oběť.

Životopisný román, ve kterém se německý spisovatel zabývá z pozic humanismu rozporuplnou legendární osobností a demaskuje její mořeplavecké objevitelské úsilí jako historii paradoxů, v níž velkou úlohu hraje zlato. Obsahuje příl. k čes. vyd.: List Kryštofa Kolumba panu Gabrielu Sánchezovi, který z lat. prvotisku Christophori Colombi Epistola de insulis nuper inventis přel. Jana Nechutová. Výběr a úprava obr. materiálu: Václav Kabát.

Skandální kronika malého městečka v jihofrancouzském Beaujolais nepotřebuje doporučení. Stavba obecního záchodku, která rozeštvala celé Zvonokosy na dva nesmiřitelné tábory - Záchodobijce a Záchodomilce - se stala autorovi záminkou k nepřekonatelně šťavnaté groteskní karikatuře, v nížse s vtipem a šarmem vypořádává s francouzskými veřejnými poměry po první světové válce. Košilaté a rozpustilé Zvonokosy u nás zdomácněly díky mistrnému překladu Jaroslava Zaorálka, jehož lehkost a rozverná hravost vytvářejí dojem, že mezi čtenáři a autorem originálu není prostředníka.

Životopis významného italského renesančního spisovatele, politika a filozofa. Prezzolini líčí svěže a úsměvně příběh slavného muže, jenž zemřel odstrčen a v bídě. Máme možnost nahlédnout do Machiavelliho klukovského dětství, všimnout si jeho svědomitosti v úřadu Signorie, uvidět, že byl své Mariettě jednou věrný, ale mnohokrát spíš záletný, byl dobrým kumpánem a přítelem krásných hereček. Miluje nadevše svou rodinu, své děti, svou Itálii. Má smysl pro humor a je skvělý vypravěč. V příběhu se setkáváme s celou řadou známých osobností, jako byli papež Alexandr VI., nelegitimní otec Césara a Lukrecie Borgiů, Savonarola, florentský kardinál a později papež Kliment VII., objevuje se tu i vynálezce a malíř Leonardo da Vinci aj.

Dějovou linku románu řazeného mezi vrcholná Gionova díla, tvoří únos dívky a následná msta nepřátelského klanu. Nemenší roli roli však zde hraje příroda a krajina v Provence a mytická řeka (jíž je bezpochyby Gionova milovaná Durance). Sám Giono chtěl tímto senzuálním a syrovým hymnem odkazujícím na Walta Whitmana umožnit čtenářům naslouchat "zpěvu světa a dechu jeho obvatel".

Poetický, filozoficky laděný román o nacházení prostých životních hodnot. Akrobat Bobi přináší lidem náhorní plošiny radost tím, že je naučí potřebě !"zbytečně promarněného času", času stráveného procházením a sledováním přírody; činí tak prostými věcmi: výsadbou narcisů místo brambor, přivedením jelena, který je záminkou k bujaré hostině, jednoduchými a téměř zapomenutými gesty... Rodí se bratrství, zakládá "společenství". Aby však radost zůstala, musí každý dosáhnout vnitřního míru. Ale právě zde nakonec Bobiho práce narazí a v ději dochází ke zvratu. V poetickém románu Jean Giono opěvuje život blízký zemi, slávu polí a lesů i moudrost pastýřů. Nakladatelská anotace.

Román s pikareskními prvky líčící osudy prostého člověka v dramatu třicetileté války. Je to barvitý dokumentární obraz doby, v němž autor - sám voják třicetileté války - s humorem, ironií a smyslem pro realismus vypráví o dobrodružstvích, která zažil, a době válečných hrůz, přičemž čtenáři se jeví tento vypravěč-hrdina jako taškář i moralista, křesťan i cynik, poustevník i záletník, prosťáček i chlapík všemi mastmi mazaný.

Svérázný kratší historický román, který se odehrává za vlády Ludvíka XIII. v autorově rodném Burgundsku. Jeho ústřední postavou je prostý člověk stárnoucí truhlář a řezbář Colas Breugnon, který miluje svou práci, dobré jídlo a pití, rád si zažertuje s pěknou ženou, zároveň však dokáže bránit život a svobodu proti jejich nepřátelům. Colas prožije tragický rok; zemře mu žena, vyhoří a přijde o většinu svých uměleckých prací, nakazí se morem a nakonec si zlomí nohu. Přesto stále miluje po galsku život a také jej učí milovat ostatní. Svou snahou být prospěšný svému okolí dokládá, že skutečně „dobrý člověk ještě žije“. Colas má dar barvité fantazie a živého slova, jeho vyprávění je proloženo výrazy burgundskéhou kraje, mnoha příslovími a pořekadly. Všechny příběhy v knize čerpají ze života prostých lidí, oslavují jejich důvtip, tvořivost a smysl pro humor, jsou přehlídkou francouzského folklóru. Román je knihou radosti a životního optimismu všemu navzdory.

Skandální kronika malého městečka v jihofrancouzském Beaujolais nepotřebuje doporučení. Stavba obecního záchodku, která rozeštvala celé Zvonokosy na dva nesmiřitelné tábory - Záchodobijce a Záchodomilce - se stala autorovi záminkou k nepřekonatelně šťavnaté groteskní karikatuře, v níž se s vtipem a šarmem vypořádává s francouzskými veřejnými poměry po první světové válce. Košilaté a rozpustilé Zvonokosy u nás zdomácněly díky mistrnému překladu Jaroslava Zaorálka, jehož lehkost a rozverná hravost vytvářejí dojem, že mezi čtenáři a autorem originálu není prostředníka.

Vladař je klíčovým Machiavelliho dílem, napsaným v roce 1513 a vydaným až po jeho smrti v roce 1532. Autor se zaměřuje na sjednocení Itálie a na ideál silného státu, který má spravovat moudrý vládce, jenž neváhá použít jakékoli prostředky pro blaho země, ať už formou republiky nebo autokracie. Jako vzor mu posloužil Cesare Borgia, neúprosně usilující o moc. Machiavelli zavádí koncept dvojí morálky – soukromé a morálky moci – což vedlo k jeho označení za cynika. Ve skutečnosti však představuje zlom v pojetí vládnutí, kde vládce není služebníkem Božím, ale státu, což je termín, který Machiavelli poprvé použil. Tento útlý spis o 26 kapitolách obsahuje zásadní politické úvahy a mechanismy moci, které ovlivnily další teoretiky. I když se Machiavelli málo věnuje hospodářství, jeho myšlenka, že dobrý vládce má zajistit, aby se lidé nebáli zvelebovat majetek, zůstává aktuální. Dále zdůrazňuje, že lidé jsou prostomyslní a snadno se dají oklamat. Celým dílem se vine myšlenka, že člověk by měl spoléhat pouze na své síly.

Celé jedno století uplynulo od událostí první světové války, které tvoří pozadí nejznámějšího díla Romaina Rollanda, nositele Nobelovy ceny za literaturu, novely Petr a Lucie. V mistrně vykreslené atmosféře města, přírody, světla a tmy, válečného rachotu i ticha sní svůj křehký sen o lásce nesmířlivý, trochu zhýčkaný mladík, procházející nelehkým obdobím dospívání, a života znalejší dívka, která však umí bezmezně milovat. Spíš než jako literární postavy působí jako skute ční lidé, s nimiž dýcháte i přicházíte o dech - a nejen proto, že jejich příběh se stejně tak může odehrát i dnes.

aneb Běs sviňavý ženský. Mistrovské vyprávění o historii odsouzení krásné saracénské dívky má sociálně historické pozadí a skvěle charakterizuje paradigma středověku. Strašidelná historie napsaná k příkladné výstraze proti hříšným tělesným choutkám o bujné mouřenínce, která byla v patnácti letech pokřtěna, dána do kláštera, odkud uprchla po čase v mnišském převlečení. Její zachránce ji štědře zasvětil do tajů a blažeností Kupidových...

Kniha obsahuje čtyři flanderské legendy, které jsou oslavou starého vlámského života.

Výbor stěžejních novel romantika, vlastního tvůrce nové franc. novely (obs.: Tamango, Mateo Falcone, Kronika vlády Karla IX., Vidění Karla XI., Etruská váza, Dvojí omyl, Duše v očistci, Partie triktraku, Colomba, Listy ze Španělska, Lokis), podává obraz dokonalého stylisty a rozeného vypravěče příběhů a dobrodružství vášnivých postav, tu vzatých z historie, tu z doby současné. Sám autor vyznával, že usiluje "o pravdivé vyobrazení mravů i povah své doby" a byl dojisté míry předchůdcem realismu, kontrastujícího s mnohomluvností ostatního romantic. pokolení.

Po všech stránkách je Zoloe jen slabý odvar toho, co Markýz de Sade ztvárnil ve dvou svých nejlepších dílech – 120 dnech sodomy a Juliettě. Použitý literární styl i stavba děje hovoří s největší pravděpodobností o podvrhu, ale autorství Zoloe se již asi "nezbaví"… Ať je již autorem kdokoliv, vyvolala po svém vydání v červenci 1800 množství skandálů, což bylo asi i jediným smyslem, proč bylo dílko sepsáno.

Ústřed. osou Matky a syna je odpor proti válce. A tento odpor je ještě dnes základem všech mých sociálních myšlenek, právě tak jako je základem všech myšlenek našich sociálních přátel." Tento díl, mající podtitul Matka a syn, líčí osudy Aťčiny a Markovy za 1. svět. války.

Životopisný román z pera holandského popularizátora umění zachycuje na pozadí holandské společnosti 17. století dramatické životní osudy jednoho z největších malířů všech dob, člověka, který okusil opojnost slávy, bohatství aštěstí i hořkost neporozumění, bídy a zoufalství. Románje doplněn řadou reprodukcí obrazů, leptů a kreseb, k nimž se vztahují příběhy románu.

S uměleckou i lidskou opravdovostí vyslovuje zde autor své nejhlubší osobní přesvědčení o účelu a smyslu každé tvůčí práce, o odpovědnosti umělce, o nezbytnosti bolesti při vzniku uměleckého díla a o umělcově tvůrčí radosti. Hlavní postavou je hudební skladatel Eduard Bruckmeier a jeho tichá obětavá žena Anna.

Legendární román, podle kterého bylo pojmenováno záškodnické hnutí nacistů. Děj románu se odehrává na německém venkově v dobách třicetileté války a popisuje vpád a drancování krajiny putujícími vojsky, převážně švédskými. Hlavní postavou je zde sedlák Harm Wulf z Luneborských vřesovišt, který pod tíhou dějinných událostí organizuje vesnickou domobranu, která se postaví těmto elementům na odpor a pomocí záškodnické taktiky se úspěšně dokáže sama bránit početně silnějšímu nepříteli.

Okouzlená duše je velká románová skladba spisovatele, který se zapsal již svým Janem Kryštofem mezi velké slovesné umělce dvacátého století. V Okouzlené duši , tomto velkém protějšku Jana Kryštofa, spisovatel se znamenitou účinností hledá a nalézá cestu k nové orientaci pokrokovéholistva po první světové válce. Je to román o ženě, která je v opravdovosti svého vášnivého srdce a lidského svědomí hnána ke vzpouře proti amorální a v konvencích ustrnulé společnosti, a která nalézá , radostně přijímajíc život, smysl svého bytí v lásce, v chápající, účastné, činorodé a bojující lásce k člověku. Vede k ní a vychovává v ní i svého syna , který si umínil sloužit společné akci mas a sdílet jejich oběti úsilí o sociální spravedlnost. Postaví se proto na stranu socialismu a Sovětského svazu. A proti brutálnímu fašismu, jemuž však nakonec padne za oběť.

Svazek, vycházející ke 100. výročí umrtí belgického spisovatele, obsahuje Flanderské legendy, v nichž vytvořil obraz, jak žili, mluvili a uvažovali Vlámové za starých časů, a román Svatební cesta, jehož děj se odehrává v autorově současnosti a v němž vystupuje proti silám a předsudkům, jež bránily svobodnému rozvoji přirozených lidských citů.

Esej, překlad Marie Kalašová, titulní kresbu do linolea vyryl Josef Čapek.

Meditace španělského filozofa na téma smyslu lidského života, umění a náboženství.

V Čechách vyšla v tomto překladu J. Zaorálka poprvé 1938 (v nakladatelství Družstevní práce). Pokračování "Basilejských zvonů" a součást cyklu Skutečný svět. Autor v něm zachycuje prostředí jihofrancouzského městečka i Paříže rok před 1. svět. válkou. Staví v něm do protikladuosud dvou bratrů z buržoasní rodiny - Edmunda a Armanda Barbentana. Edmund chladný počtář, moderní hrdina dává přednost kariéře a mravně upadá, kdežto druhý bratr Armand s duší vnímavou a filozofickou se se svou třídou rozchází. Román představuje i mnoho jiných postav např. starostu Barbentana a jeho styky s předními politiky, pařížskou hernu a její podsvětí, ale i dělnické zástupy manifestující proti první světové válce, kterou chystají kosmopolitní bankéři a kšeftaři s kanóny.

Román je čtvrtým oddílem velkého protiválečného cyklu, přestavovaného knihami "Mladá žena z r. 1914", "Výchova před Verdunem", "Spor o seržanta Gríšu", v němž autor podal obraz německé společnosti a armády v průběhu I. svět. války. V tomto svazku autor zachycuje poslední období světové války na východní frontě-zejména průběh r. 1918, kdy německá vojska využila zeslabeného revolučního Ruska a obsadila Ukrajinu, Bílou Rus a pobaltské země, kde všude nastolila své vlády. Do této doby a tohoto prostředí je zasazen příběh mladého, statečného a přímého německého důstojníka hejtmana Winfrieda. Svým příchodem do Vrchního velitelství východní fronty se dostal přímo do ohniska intrik a sporů saských a bavorských princů o litevský trůn. Zásluhou snoubenky Barbary a její přítelkyně Žofie, ošetřovatelka vojenského lazaretu, které se ho snaží přimět, aby službu pruskému dvoru zaměnil za službu německému národu, konečně také po útrapách, které zažil, když byl omylem zatčen a zařazen do pracovního tábora, poznával pomalu nezákonitosti a násilí, skryté pod zevním zdáním práva.

Proslulý román jednoho z předních francouzských spisovatelů 18. století, blížící se provedením již realistickému románu a pokračující v tradici románů pikareskních, je sytým obrazem francouzské společnosti, přeneseným v ději do Španělska. Jeho hrdinou je syn podkoního a komorné. Tenzažívá bezpočetná pestrá dobrodružství na své cestě životem, než dík své inteligenci a obratnosti pronikne do vyšší společnosti. Tam se stane ministrovým oblíbencem, a když jeho ochránce padne, Gil Blas, již zmoudřelý a ovládající svůj egoismus a ctižádost, odchází na venkov, po druhé se žení a v klidu končí svůj život. Nejrůznější prostředí, od zlodějského a vězeňského až po místa nejvyšší, soukromí, venkov, život dvorský, doba vlády regenta - to vše je zachyceno v barvitém románě neseném snahou po pravdivém vystižení mravního úpadku společnosti.

Nadsamec, zde je prostřednictvím hlavního hrdiny parodicky nahlíženo na uctívání kultu síly a „nadlidství“. Jarry v Nadsamci předběhl svou dobu o desítky let. Vytvořil předobraz všech supermanů dnešních dnů, a navíc dokázal tento moderní mýtus hloubkou svého pohledu jasnozřivě perziflovat. Messalina, manželka římského císaře Claudia, zde zosobňuje ženskou prostopášnost a sexuální nenasytnost

Beletristické podání života slavné osobnosti německého středověkého malířství - Matthiase Grünewalda. Autor oživuje malířův lidský úděl na základě nemnoha zachovaných obrazů a jediného písemného dokumentu. Zaměřuje se na prvek, který byl v Grünewaldově životě i tvorbě nejrozsáhlejší - na jeho vtah k církvi a náboženství, ale hlavně na malířovo sepětí s německou reformací. Román, třebaže je částečně fikcí a nemůže tedy ani pro laiky být vodítkem, je mistrovským dílem, jehož kvality ještě zdůrazňuje překlad J. Zaorálka.