Jaroslav Zaorálek Pořadí knih

Autor se ve svém díle zamýšlí nad tím, čím je člověk jako občan ve státě. Podle Machiavelliho řídí člověk své činy logickými a rozumovými kritérii, nikoli morálními. Klíčovou osobou ve státě je panovník, jehož ideálním cílem je chvályhodný cíl, přičemž způsob dosažení cíle může být jakýkoliv. Machiavelli se zaměřuje na vládu v knížectvích, která dělí na dědičná a nově dobytá. V dědičných státech je panovníkovi snazší vládnout, protože navazuje na tradice svých předků, což mu získává oblibu mezi lidmi. Smíšená knížectví čelí problémům, pokud mají rozdílnou kulturu či jazyk. Machiavelli navrhuje různé způsoby řešení, jako například přesídlení obyvatel. Panovník musí být prozíravý a buď zahrnout protivníky laskavostmi, nebo je zničit. Může se stát panovníkem i z vůle občanů, přičemž existují tři formy správy: knížectví, svoboda a anarchie. V krizových časech je lepší se utkat v otevřeném boji, pokud to okolnosti dovolí. Machiavelli také zvažuje roli osudu v lidském životě, přičemž tvrdí, že úspěch závisí z poloviny na osudu a z poloviny na lidské iniciativě. Úspěšný je ten, kdo se přizpůsobí podmínkám. Autor věnoval své dílo Lorenzovi Medicejskému.

Dějovou linku románu řazeného mezi vrcholná Gionova díla, tvoří únos dívky a následná msta nepřátelského klanu. Nemenší roli však zde hraje příroda a krajina v Provence a mytická řeka (jíž je bezpochyby Gionova milovaná Durance). Sám Giono chtěl tímto senzuálním a syrovým hymnem odkazujícím na Walta Whitmana umožnit čtenářům naslouchat "zpěvu světa a dechu jeho obyvatel". Autor dosáhl světového věhlasu titulem Muž, který sázel stromy.

Po všech stránkách je Zoloe jen slabý odvar toho, co Markýz de Sade ztvárnil ve dvou svých nejlepších dílech – 120 dnech sodomy a Juliettě. Použitý literární styl i stavba děje hovoří s největší pravděpodobností o podvrhu, ale autorství Zoloe se již asi "nezbaví"… Ať je již autorem kdokoliv, vyvolala po svém vydání v červenci 1800 množství skandálů, což bylo asi i jediným smyslem, proč bylo dílko sepsáno.

Ústřední postavou románu Dobrý člověk ještě žije je Colas Breugnon, který si vždy dokáže uchovat svůj nezdolný optimismus a humor. Ti mu pak pomáhají zdolat těžké okamžiky jeho života. Děj se odehrává v Burgundsku za vlády Ludvíka XIII. Colas měl ženu, čtyři syny, dceru Martinu a mnoho vnoučat. Nebál se práce, byl společenský, chodil na procházky a měl velmi rád víno, prostě si užíval života. Špatné věci zaháněl svým smyslem pro humor. Dokázal tak přežít i obtížná období, například když město obléhali vojáci nebo když bylo nakaženo morem a jeho manželka na něj později zemřela, ačkoli on sám se vyléčil. Navíc mu pak vypálili dům a tak bydlel nějakou dobu u své dcery. Jenže chtěl bydlet ve vlastním a osamotě, neměl však dost peněz. Stavěl tedy sám, ale při nešťastném pádu z lešení si zlomil kotník a byl tak připoután k lůžku. To vše se stalo v průběhu jediného roku – ztratil ženu, dům i peníze. I tak si ale dokázal uchovat dobrou náladu a cítil se i dost bohatý, protože pěkné vzpomínky a jeho osobitý humor mu zůstaly. Petr a Lucie je milostnou novelou. Jemně kresleným příběhem tragické lásky mladých milenců zahaleným stínem válečného utrpení a hrůzy první světové války. Oba mladí lidé žili svou bezmeznou láskou a svými romantickými sny a ve velikonočním týdnu se měli zcela oddat jeden druhému...

Smrt na úvěr je obrazem autorova neutěšeného dospívání v rodině chudých pařížských živnostníků. Po jejím vydání zaburácela kritika: „fantastická epopej odpornosti a ohyzdnosti“, „nemorální obludnost“, z níž člověka „drtí hnus“. Céline ze svého drsného, ukoptěného dětství strhl obvyklou aureolu „nyvých vzpomínek na dětská léta“ a své pronikavé vidění života promítl i do úděsně upřímného jazyka. Jeho milostné scény na pomezí oplzlosti nám mohou připadat pohoršující či kruté, ovšem krutými je neudělal autor, nýbrž právě život, o němž píše. Mort a credit, vydaná roku 1936 nakladatelstvím Gallimard v Paříži, vyšla v témže roce i česky. K novému vydání připravila, ediční poznámku a vysvětlivky sestavila Anna Kareninová.

Životopis významného italského renesančního spisovatele, politika a filozofa. Prezzolini líčí svěže a úsměvně příběh slavného muže, jenž zemřel odstrčen a v bídě. Máme možnost nahlédnout do Machiavelliho klukovského dětství, všimnout si jeho svědomitosti v úřadu Signorie, uvidět, že byl své Mariettě jednou věrný, ale mnohokrát spíš záletný, byl dobrým kumpánem a přítelem krásných hereček. Miluje nadevše svou rodinu, své děti, svou Itálii. Má smysl pro humor a je skvělý vypravěč. V příběhu se setkáváme s celou řadou známých osobností, jako byli papež Alexandr VI., nelegitimní otec Césara a Lukrecie Borgiů, Savonarola, florentský kardinál a později papež Kliment VII., objevuje se tu i vynálezce a malíř Leonardo da Vinci aj.

Na pozadí životních příběhů dvou velkých indických zasvěcenců, Rámakrišny a Vivékánandy, představuje autor nádherný, velkolepý svět moudrosti a poznání, který je přes svou vzdálenost nesmírně blízký člověku naší doby. V této velkolepé studii se Romain Rolland pokusil ukázat souvislosti mezi různými formami ducha, charakteristickými pro východní a západní způsob myšlení. Kniha, která u nás více než šedesát let nevyšla, přináší čtenáři zasvěcený pohled do mystického a činného života Indie.... celý text

Autobiografický román francouzského lékaře zachycuje jeho zkušenosti z 1. světové války a poznatky z doby, kdy pracoval jako lékař mezi chudinou na periferii. Zážitky z absurdní atmosféry první světové války vylíčil autor syrově, s cynickou pózou rozcitlivělé duše.

Svazek, vycházející ke 100. výročí umrtí belgického spisovatele, obsahuje Flanderské legendy, v nichž vytvořil obraz, jak žili, mluvili a uvažovali Vlámové za starých časů, a román Svatební cesta, jehož děj se odehrává v autorově současnosti a v němž vystupuje proti silám a předsudkům, jež bránily svobodnému rozvoji přirozených lidských citů.