Gabriel Chevallier Knihy
Gabriel Chevallier (3. května 1895, Lyon – 6. dubna 1969, Cannes) byl francouzský spisovatel.







Proslulý satirický román s námětem ze života malého jihofrancouzského vinařského městečka po 1. světové válce. Děj se odvíjí v posledních letech třetí republiky. Autorova kritika se zaměřuje hlavně dvěma směry - proti medicíně, která se v této době stává nikoli posláním, nýbržvýnosným obchodem, a také proti politickým korupčníkům, které v knize stělesňují zvonokoský starosta Pěšinka, senátor, který se dovede každé vládě skvěle přizpůsobit.
Autor v této knize zaměřuje své humorné šlehy na půvabné město Grenoble s neméně půvabným alpským okolím. Ocitáme se v obchodním prostředí a nahlížíme s autorem do zákulisí výrobny velkých zisků a rodinné slávy, s nimi ruku v ruce jdoucí chamtivosti a ješitnosti....
Obrázky ze života děvčátka, od prvních měsíců až do doby dívčích let. Autor shromáždil drobné příběhy a anekdotické zkratky v díle, z něhož plasticky vystupuje typ normální zdravé holčičky, šťastně vyrůstající v péči a lásce rodiny. Časově je dílo umístěno do let po 1. světové válce až k roku 1940, kdy dochází k národní pohromě Francie po prohrané válce s Německem.
Zvonokosy, I. a II. díl
- 2 svazky
Skandální kronika malého městečka v jihofrancouzském Beaujolais nepotřebuje doporučení. Stavba obecního záchodku, která rozeštvala celé Zvonokosy na dva nesmiřitelné tábory - Záchodobijce a Záchodomilce - se stala autorovi záminkou k nepřekonatelně šťavnaté groteskní karikatuře, v nížse s vtipem a šarmem vypořádává s francouzskými veřejnými poměry po první světové válce. Košilaté a rozpustilé Zvonokosy u nás zdomácněly díky mistrnému překladu Jaroslava Zaorálka, jehož lehkost a rozverná hravost vytvářejí dojem, že mezi čtenáři a autorem originálu není prostředníka.
Mezi další nejvýznamnější aktéry pozdějších skandálních událostí, jež propukly o posvícení a jimiž se městečko Zvonokosy stalo nejvyšším politickým tématem Francie, byl lehce primitivní farář Severin Calaba, jež se sice snažil být se všemi zadobře, pravidelně navštěvoval místní hostinec a léta spal se svou hospodyní a zároveň i kuchařkou, která nebyla nijak oslnivého vzhledu, ale farář jen toužil po ukojení svého těla, nikoliv po dosažení smyslných rozkoší.