Het stadje waar de tijd stil is blijven staan

Od této knihy jsem v podstatě nic nečekal, řekl jsem si: no, vzpomínková próza na Nymburk, něco jako postřižiny to bude. O to více mě to překvapilo. Už začátek byl velice zvláštní ale kouzelný. Pak jsem se do knihy doslova zapálil, sledoval procesy ledování a návštěvy slečen strýcem Pepinem, dále navštívení nahé manželky řezníka, až k událostem atentátu na Heydricha. Chápu poněkud matoucí titul povídky, každá kapitola značená arabským číslem se zaměřila na jiné téma, a nikdy mě to nezklamalo. Konec mě velice překvapil a dojmul, jelikož jsem si strýce Pepina velice oblíbil přes knihy a ve filmu v podání výborného Hanzlíka. Také mě dost zarazilo to prohození rolí, kdy strýc Pepin už nebyl takový ten řvoucí pábitel. Také se mi líbil symbol námořní čepice, kdy se strýcem Pepinem zmizela i ona. Něco jako pírko u Forresta Gumpa. Nádherná a hned po Králi a Hlučné samotě nejlepší próza co jsem od Hrabala četl.