Bohumil Hrabal Knihy

Baladická nesyžetová próza je mozaikou drobných bizarních přihod, situací, reflexí a vzpomínek. Tvoří vyprávění o životě a smrti, o radosti a smutku tvůrčí práce, o situaci člověka v krutém a krásném světě. Je konfrontací minulých časů a současnosti. 1.vydání

Tímto souborem Hrabalových povídek zahajujeme řadu autorových próz, navazujících na lyriku a existenciální texty jeho začátků. Objeví se zde tedy sbírky Perlička na dně, Pábitelé, Inzerát na dům ve kterém už nechci bydlet a Morytáty a legendy. Koncepce nového souboru Hrabalových textů vychází ze skutečnosti, že jeho Sebrané spisy (SSBH) jsou již k dispozici, a to v podobě 19 svazků, jež vydala Pražská imaginace v letech 1992–1997. Nová řada tyto Sebrané spisy nenahrazuje, ale textologicky z nich čerpá a odvolává se na ně. Jejím cílem je předložit hrabalovský „kánon“, základní a reprezentativní podobu autorova literárního odkazu a jeho recepce.

k vydání připravil Claudio Poeta a Václav Kadlec

Brožura vydaná u příležitosti stejnojmenné výstavy pořádané odborem kultury ÚMČ Praha 8 a Národním muzeem fotografie Jindřichův Hradec v prostorách ÚMČ Praha 8, tzv. bílého domu U Meteoru, k nedožitým 95. narozeninám Bohumila Hrabala. // Text kalendária sestavil Tomáš Mazal.

K vydání připravili Karel Dostál a Václav Kadlec. Přebal, vazba a grafická úprava Milan Albich.

K vydání připravili Karel Dostál a Václav Kadlec.

Vladimír Renčín, moravské víno a specifická mentalita. To jsou některé z nemnoha jistot našeho národa. Best Of Vladimír Renčín vychází při příležitosti jeho sedmdesátých narozenin a představuje výběr několika set kreseb z tisíců, které vznikaly od roku 1962. Je rozděleno do sedmi částí, které se navzájem prolínají, tak jako celé geniální renčínovské dílo. Dlabáček a jeho nerozlučný přítel, žena Marie, příroda, vesmír a samozřejmě všudypřítomný Bůh s trojúhelníkem nad hlavou se celá léta vinou naší národní minulostí i přítomností. Jsou humorným svědectvím o různých dobách a jejich proměnách, ale především o nás samotných; skutečnými dějinami národa českého, moravského a slezského.

Kniha povídek doprovázená fotografiemi Jindřicha Štreita - fotografa ze Sovince. Kniha obsahuje povídky jako Setkání, Hostina, Pábitelé atd.

Třetí svazek Hrabalova díla obsahuje autorovy nejznámější novely, tedy Taneční hodiny pro starší a pokročilé, Ostře sledované vlaky, Postřižiny, Městečko, kde se zastavil čas, Něžný barbar, Obsluhoval jsem anglického krále a Příliš hlučná samota. Koncepce nového souboru Hrabalových textů vychází ze skutečnosti, že jeho Sebrané spisy (SSBH) jsou již k dispozici, a to v podobě 19 svazků, jež vydala Pražská imaginace v letech 1992–1997. Nová řada tyto Sebrané spisy nenahrazuje, ale textologicky z nich čerpá a odvolává se na ně. Jejím cílem je předložit hrabalovský „kánon“, základní a reprezentativní podobu autorova literárního odkazu a jeho recepce.

Dílo Bohumila Hrabala (1914—1997) je dnes uznávané nejen jako jedna z dominant české prózy druhé poloviny dvacátého století, ale je známé i v evropském a světovém kontextu. Přední znalec Hrabalova díla Milan Jankovič vybral pro Českou knižnici soubor kratších autorových próz z celého rozsahu jeho prozaické tvorby od počátku padesátých let až po léta devadesátá. Těžiště svazku však spočívá v povídkách a črtách z let padesátých a šedesátých. Téměř půl století po proslulém Automatu Svět (1966) s doslovem Emanuela Frynty a kolážemi Jiřího Koláře tak vznikl další orientující výbor z Hrabalova díla, přinášející jeho živé a hodnotné kratší texty

Anekdoty a mikropovídky o rodině Nohýlovic charakterizují periferní činžákovou kulturu, hovorový jazyk, ze kterého čerpá jeho původní tvorba.

Stejně jako Postřižiny je i Krasosmutnění návratem do dětství, do světa viděného očima chlapce se školní brašnou na zádech, do světa, jehož obzor se již trochu rozšířil. 22-057-79

Kniha rozhovorů, které vedl v letech 1984-1985 s Bohumilem Hrabalem maďarský novinář László Szigeti. Formuluje zde postoje k době a světu a zároveň nechává nahlédnout do významných momentů svého lidského i uměleckého vývoje. Volně navazuje na soubor próz Život bez smokingu. 1. vydání.

Šestý svazek Sebraných spisů Bohumila Hrabala obsahuje tři větší prózy napsané v první polovině 70. let: Postřižiny (z r. 1970), Městečko, kde se zastavil čas (z března 1973) a Něžný barbar (z podzimu 1973). Všechny tři práce postihl v době jejich vzniku zákaz publikování, Postřižiny vyšly až v r. 1976, Městečko autor zcela převyprávěl a jednotlivé motivy nalezneme v Krasosmutnění (1979) a Harlekýnových milionech (1981), které jsou obsahem 10. svazku Spisů. Spolu s dalšími dvěma svazky zahrnuje tato kniha tvorbu autorova vrcholného tvůrčího období. I zde je dodržena celková koncepce Spisů, všechny texty jsou publikovány v nejpůvodnějších zachovaných variantách. K vydání připravila a ediční poznámky napsala Jiřina Zumrová. Přebal a vazbu navrhl a graficky upravil Milan Albich.

Sbírka lyriky obsahuje básně s tématem Mozartova vztahu k Praze z let 1940–1954.

Pátý svazek Sebraných spisů obsahuje texty publikované v letech 1964-1970 a spolu s předchozím svazkem dává úplný přehled o prvním publikačním období autora. Obsahuje- Taneční hodiny pro starší a pokročilé Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet Toto město je ve společné péči obyvatel Morytáty a legendy Etudy. K vydání připravili Karel Dostál, Claudio Poeta a Václav Kadlec. Přebal, vazba a grafická úprava Milan Albich.

Fotografická publikace Františka Dostála - ukazuje, že každý člověk města je individualitou, lidé se potkávají, míjí, vznikají situace nenadálé, život města Prahy a jeho lidí ve fotografiích... Devět cyklů o Praze, každý předznamenaný fotografií lucerny, obsahuje fotografie jak dávné (např. rok 1968), tak i zcela nové.

Spisovatel a doktor práv Bohumil Hrabal prošel řadou profesí: byl skladníkem, výpravčím, pojišťovacím agentem, dělníkem v hutích, baličem starého papíru. Myšlení autora spojovaného s živelným vypravěčstvím a hospodskou historkou mělo ovšem i duchovní rozměr. To, co pozorní čtenáři dosud jen tušili, potvrdil nedávný nález nahrávek Hrabalových adventních promluv na faře v Libici nad Cidlinou. Už jako sedmdesátník v nich Hrabal nejen odhaluje vzácnou citlivost k posvátnému rozměru života, ale vykládá své odmítnutí právnické kariéry a příklon k lidem na dně jako svou cestu „malého krista“. Pavel Hošek je profesorem religionistiky na Evangelické teologické fakultě UK. Soustavně se věnuje duchovnímu rozměru krásné literatury, mj. v díle Jaroslava Foglara, E. T. Setona, J. R. R. Tolkiena či C. S. Lewise.

První stránky Hrabalovy autobiografické trilogie Svatby v domě, Vita nuova a Proluky spatřily světlo světa koncem sedmdesátých let dvacátého století, tedy v době, kdy spisovatel až na výjimky nesměl ve své vlasti oficiálně publikovat (ve stejné době mimochodem vznikala další Hrabalova vrcholná díla Něžný barbar a Příliš hlučná samota). Prvního vydání se tedy všechny tři knihy dočkaly v zahraničí. Přesto se jedná o jedny z nejlepších Hrabalových próz. Celá trilogie obsahuje sumu spisovatelových životních zkušeností a vydává jasné svědectví o jeho originálním umění.... celý text

Šestý svazek komentovaných spisů Bohumila Hrabala obsahuje příležitostné texty, poznámky, předmluvy a doslovy, úvodní slova k výstavám a rozhovory psané a poskytované průběžně a publikované v údobích, kdy se jméno Bohumil Hrabal smělo objevit v tisku. První pokus seznámit čtenáře se svou publicistikou učinil autor ve svazku Domácí úkoly (Úvahy a rozhovory), připraveném v roce 1969 pro Mladou frontu. Vysazený text byl tehdy skartován a zachovala se jen část nákladu, zcizená cestou do Sběrných surovin. Druhým pokusem byly Domácí úkoly z pilnosti, jež už vyšly, ale v redakčně silně upravené podobě. V našem vydání jsou oba soubory otištěny v původní, necenzurované verzi. Doplňuje je výběr z ostatní publicistiky, nadepsaný Poletující obrazy. Svazek je Hrabalovým výmluvným intelektuálním autoportrétem, který jednak ilustruje šíři jeho zájmů – od jazyka a literatury přes výtvarné umění k filozofickým otázkám – a jednak přináší nejvýznamnější komentáře k jeho vlastní tvorbě. Není to jen doplněk Hrabalova beletristického díla, ale jeho plnohodnotná součást.

Podnázev: výbor z milostné korespondence Svazek obsahuje výbor z Hrabalových intimních a milostných reflexí, napsaných převážně v padesátých letech. Verše mapují příběh jedné nenaplněné Hrabalovy lásky, a sice jeho vztah k úřednici Jarmile Holečkové, která se také stala titulní postavou známé autorovy prózy. Své verše psal Hrabal spíše příležitostně, oslněn náhlým nápadem nebo přemožen silným citem. Některé z nich jsou zaznamenány na korespondenčním lístku, na fotografiích a podobně, ale už i v nich najde čtenář typické znaky pro spisovatelovu pozdější tvorbu, především schopnost ponořit se do dravého proudu imaginace a nechat se jím unášet.

Většina povídek, zahrnutých do výboru Chcete vidět zlatou Prahu?, vyšla poprvé před pětadvaceti lety. Knížka vychází k 75. narozeninám spisovatele, jenž od svého debutu získal proslulost vpravdě světovou. Povídky: Chete vidět zlatou Prahu? * Andělský voči * Bambini di Praga * Křtiny * Podvodníci * Kafkárna * Miláček * Jarmilka * Krásna poldi * Baron Prášil * Automat svět * Dáma s kaméliemi * Prokopnutý buben * Láska... celý text

Druhý svazek Sebraných spisů Bohumila Hrabala spolu se svazkem třetím pokrývá první vrcholné tvůrčí období autora - padesátá léta. Konkrétně obsahuje Židovský svícen texty z let 1949- 1950. V tomto kratičkém období explozivně vytvořil Hrabal základy, ze kterých v dalším období bude jako autor žít. Nejde jen o dvě vynikající poémy ze závěru svazku, které se později stanou rámcem povídkové knihy Inzerát na dům, Ve kterém už nechci bydlet, ale i o rozsáhlé prózy Kain a Utrpení starého Werthera (budou základem Ostře sledovaných vlaků a Tanečních hodin pro starší a pokročilé) a v neposlední řadě o experimentální koláž Mrtvomat, která jako metodický experiment zasáhne mnohé pozdější Hrabalovy texty (napi. nejen název Adagio lamentoso ukazuje jemné zdrojnice stejnojmenného špičkového textu z r. 1976). Přičteme-li k tomu všemu úvodní existenciální prózy, vidíme zřetelně, že právě tady, na přelomu 40. a 50. let, se narodil spisovatel Bohumil Hrabal.

První stránky Hrabalovy autobiografické trilogie Svatby v domě, Vita nuova a Proluky spatřily světlo světa koncem sedmdesátých let dvacátého století, tedy v době, kdy spisovatel až na výjimky nesměl ve své vlasti oficiálně publikovat (ve stejné době mimochodem vznikala další Hrabalova vrcholná díla Něžný barbar a Příliš hlučná samota). Prvního vydání se tedy všechny tři knihy dočkaly v zahraničí. Přesto se jedná o jedny z nejlepších Hrabalových próz. Celá trilogie obsahuje sumu spisovatelových životních zkušeností a vydává jasné svědectví o jeho originálním umění.

Třetí díl volné autobiografické trilogie Svatby v domě, Vita nuova a Proluky. Spatřily světlo světa koncem sedmdesátých let dvacátého století, tedy v době, kdy spisovatel - až na výjimky - nesměl ve své vlasti oficiálně publikovat (ve stejné době mimochodem vznikala další Hrabalova vrcholná díla Něžný barbar a Příliš hlučná samota). Prvního vydání se tedy všechny tři knihy dočkaly v zahraničí. Přesto se jedná o jedny z nejlepších Hrabalových próz. Celá trilogie obsahuje sumu spisovatelových životních zkušeností a vydává jasné svědectví o jeho originálním umění.... celý text

Sbírka raných veršů Bohumila Hrabala Ztracená ulička měla vyjít nákladem vlastním autora v roce 1948, vydání bylo znemožněno znárodněním tiskárny. Vyšla poprvé až v roce 1991. Nyní vychází podruhé ve dvojjazyčném česko-německém vydání. V němčině poprvé.

Pod názvem Tři novely vycházejí společně tři Hrabalovy prózy, jež jsou výrazem jednotlivých fází jeho tvůrčího vývoje. Představují autora nejen v jeho charakteristických zvláštnostech a odlišnostech, ale i v jeho celistvosti. Jako první jsou ve svazku zařazeny Ostře sledované vlaky, které hned po prvním vydání nadchly a překvapily literární veřejnost a jejichž filmové zpracování bylo vyznamenáno Oscarem. Další prózou souboru jsou Taneční hodiny pro starší a pokročilé. Je to novelka o jedné větě plynoucí uvolněným asociativním tokem. Autor v ní s radostnou svěžestí, originalitou a neutuchajícím pábitelstvím zachycuje kouzlo vypravěčství strýce Pepina. Jako třetí a závěrečná je uvedena próza Obsluhoval jsem anglického krále. Tento text je nanejvýš osobitou výpovědí o člověku a životě, výpovědí ojedinělou pojetím i tvarem v kontextu české beletrie i v kontextu tvorby Hrabalovy.

Domácí úkoly z pilnosti se tak trochu vymykají z Hrabalovy prozaické tvorby,stojí jaksi na jejím okraji. Je to do jisté míry koláž z jeho esejů, poznámek, rozhovorů, interviewů, medailonků o výtvarnících, statí a článků, drobných lyrických i filozofických miniatur, které ve svém souhrnu ukazují šíři Hrabalových zájmů, přesahující dalece oblast literatury. 1.vydání

Výběr z autorovy povídkové tvorby: Perlička na dně, Pábitelé, Slavnosti sněženek a další. Jsou zde zastoupeny ukázky ze sbírek: Perlička na dně, Pábitelé, Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet, Slavnosti sněženek, Domácí úkoly z pilnosti a Život bez smokingu. Výbor uspořádal Vítězslav Rzounek

Obsahuje: • Postřižiny • Krasosmutnění • Harlekýnovy milióny

První svazek komentovaných Spisů Bohumila Hrabala shrnuje autorovu poezii, a to ony texty, které se k tomuto označení přihlašují i formálně. Bohumil Hrabal příliš poezii a prózu nerozlišoval, podle potřeby převáděl starší básně do prózy či texty psané volným veršem přepisoval jako prózu. Přesto jsou v posloupnosti jeho tvorby patrná tři básnická období. První, juvenilní, zahrnuje tvorbu z let 1937–1948. V této fázi jde o jemné lyrické transpozice impresí a obrazů, psané v „neopoetistickém“ klíči a ovlivněné Ungarettim. Druhé období souvisí s Hrabalovým odchodem z Nymburka, s prací obchodního zástupce, s brigádou v kladenských hutích a především s převratnou dobou po převratu 1948. Z lokálního básníka se tu stal básník experimentující, zaznamenávající mozaiku obrazů bez potřeby nějaké syntézy, z lyrických básninek se stávají třeskutá svědectví. Svazek doplňují lyricko-epické existencialistické prózy z let 1949–1956: próza Kain, soubor povídek Židovský svícen, Utrpení starého Werthera a další texty.

Čtvrtý svazek Hrabalových Spisů přináší autorovu povídkovou tvorbu z časů normalizace a obsahuje soubory Slavnosti sněženek, Krasosmutnění, Harlekýnovy miliony a všechny zásadní krátké prozaické texty 70. let. I přes cenzurní tlak se Hrabal projevuje jako výsostný stylista a strhující vypravěč, který nás ve vzpomínkách zavádí do okolí Nymburku a Kerska. I tentokrát jsou Hrabalovy texty doprovázeny komentářem editorů Spisů – Václava Kadlece a Jiřího Pelána.

Tuto knížku lze považovat za satirické, křivé a zvětšující zrcadlo pražské ironie a černého humoru. Je ji však možné považovat i za dokument o tom, nakolik se podařilo stavitelům a dělnickýcm rukám obnovit půvab velkoměsta v prapůvodní kráse.

Domácí úkoly se vymykají z Hrabalovy prozaické tvorby, stojí na jejím okraji. Koláž z autorových esejů, poznámek, rozhovorů, medailonků o výtvarnících, statí a článků, drobných lyrických i filozofických miniatur, které ukazují šíři Hrabalových zájmů, dalece přesahující oblast literatury. Jde o reprint prvního vydání, které muselo být z důvodu autorova publikačního zákazu okamžitě po vytištění skartováno a jehož se dochovalo jen několik kusů. Doslov Karol Sidon

První stránky Hrabalovy autobiografické trilogie Svatby v domě, Vita nuova a Proluky spatřily světlo světa koncem sedmdesátých let 20. století, tedy v době, kdy spisovatel až na výjimky nesměl ve své vlasti oficiálně publikovat (ve stejné době mimochodem vznikala další Hrabalova vrcholná díla Něžný barbar a Příliš hlučná samota). Prvního vydání se tedy všechny tři knihy dočkaly v zahraničí. Přesto se jedná o jedny z nejlepších Hrabalových próz. Celá trilogie obsahuje sumu spisovatelových životních zkušeností a vydává jasné svědectví o jeho originálním umění.

Druhý díl Hrabalových memoárů z let 1982–85. Barvitý monolog, plynoucí bez interpunkce, portrétuje autora i dobu, přináší staré i nové historky v nichž se čtenář setkává s malířem Vladimírem Boudníkem a jeho ženou Teklou, Egonem Bondym, panem Maryskem a básníky skupiny 42. Vita nuova je experimentální text, v němž se jednotlivé motivy řadí do rytmického proudu obrazů, promítaných epidiaskopem malíře Vladimíra Boudníka.... celý text

V druhém dílu trilogie (Svatby v domě, Vita Nuova, Proluky), který se odehrává v 50. letech 20. století, hrají hlavní roli Hrabalovi přátelé, například grafik Vladimír Boudník, jejich tvorba a milostné eskapády. Vypravěčem příběhů je Hrabalova manželka Eliška.

Texty z let 1989-1991, které byly postupně publikovány ve třech souborech: Listopadový uragán (Tvorba 1990), Ponorné říčky (Pražská imaginace 1991) a Růžový kavalír (Pražská imaginace 1991).

K vydání připravila Milada Chlíbcová. Přebal, grafická úprava a vazba Milan Albich.

Povídky z Hrabalova oblíbeného Kerska. S typicky hrabalovskou úsměvnou poetikou popisované postavičky a osudy obyčejných lidí. 1.vydání

Vzpomínkový i esejisticky meditativní „pedagogický“ text o Libni padesátých let a především o Hrabalově příteli, malíři a grafikovi Vladimíru Boudníkovi (1924–1968). Na hrázi Věčnosti, v domě na libeňské periferii, plyne život svým vlastním tempem. Doktor (přezdívka Bohumila Hrabala), grafik Vladimír Boudník a filozof Egon Bondy vedou svérázné diskuse o pravé podstatě umění a odmítají brát na zřetel reálný čas. Podle knihy byl natočen stejnojmenný film s Bolkem Polívkou, Arnoštem Goldflamem a Jiřím Menzelem v hlavních rolích.

Příliš hlučná samota je především retrospektivním portrétem typické postavy autorovy generace, samorostlého a samotářského hloubavce Haňti, zaměstnaného snad odmalička v pražské sběrně starého papíru. Zde, na sociálním a politickém dnu společnosti, si hrdina tváří v tvář historickým posunům ve vědomí duchovních a kulturních hodnot osvojil svobodomyslnou vitální filozofii, stejně vydatně křtěnou myšlenkami Lao-c´e, Kanta, Nietzscheho či Camuse jako skrápěnou mokem z libeňských hospůdek. Než čas kvapí a kvílí, a v názorech starého Haňti se ukládá poznání, že léta a lidé nebývají humánní a že mnoho z toho, co spatřuje kolem sebe, není nepodobno bitvám krysích klanů.

Sbírka esejů a textů vybraných ze "Sebraných spisů Bohumila Hrabala", svazků 13. a 14. Kritické edice Václava Kadlece s ilustracemi Lukáše Kudrny.

Soubor aktuálních textů, jimiž autor reagoval na atmosféru událostí roku 1989.

ČB fotografie, úvodní text Bohumil Hrabal, průvodní text anglicky, česky, francouzsky, italsky, německy, španělsky. Výborný stav.

Je kronikou r. 1992 a navazuje na Růžového kavalíra. v závěru je poprvé publikován Naivní fuga - sestřih autentických soudních podání dělníka F. Kořínka ve věci jeho stárobního důchodu za 70. let.

Mnohaletý autorův zájem o dílo Bohumila Hrabala vydal plod v knize, která patří k tomu nejdůležitějšímu, co bylo o Hrabalovi napsáno. Je soustředěna výhradně na Hrabalovo dílo, které sleduje od raných próz, přes texty z let šedesátých, vrcholná díla let sedmdesátých až po Hrabala pozdního. Přesná analýza spisovatelských postupů, pronikání k těm nejjemnějším odstínům Hrabalovy práce se slovem.

Svazek obsahuje především prózy napsané v první polovině osmdesátých let, doplněné texty sebereflexivního charakteru z dřívější doby. Sestavil a ediční poznámku napsal Karel Dostál. 2. vydání.

Povídky známých autorů Karla Čapka, Bohumila Hrabala, Jana Wericha a Petra Cincibucha, kdy děj všech povídek se točí kolem aut.

Výběr z díla génia české krátké prózy. Jádro tohoto pásma tvoří čtyři vybrané povídky z knihy Pábitelé: Automat Svět, Dáma s kaméliemi, Diamantové očko, Chcete vidět zlatou Prahu?. Kniha, jejíž poetika staví na rozhovoru, zvláště na hospodské rozprávce. Prostí lidé, na první pohled nijak zajímaví, vyprávějí své zážitky, přehánějí, improvizují, baví se vymýšlením a vzpomínáním, prostě „pábí“.

Autor se zde představuje jako lokální básník malého českého městečka, které vidí ve všech dobových souvislostech, i když často v sentimentální poloze. Jeho poezie nemá vyhraněný charakter, ale obsahuje různé prvky čes. moderní poezie: poetismus, surrealismus či civilismus. K obsahu svých raných veršů se autor vrátil ve známé próze, kde se zastavil čas.

Soubor próz soustřeďuje většinou dosud nepublikované autorovy texty z let 1949-1989.

Známý haškolog Radko Pytlík vzpomíná na letité schůzky s Bohumilem Hrabalem, jimž se říkalo "hospodská Sorbonna". Jeden z nejvzdělanějších evropských duchů vedl v hospodách debaty o umění, filozofii a literatuře a nastoloval zde otázky, jež jsou aktuální i dnes. Citáty z knihy: Svět je pořád tak krásný... Ne že by byl, ale já ho tak vidím... Ovanula nás pachuť imbecility... Co dělat, když dnes bez trhliny v mozku nelze žít... Po třech pivech idiot, po deseti pivech génius...

Třináctý svazek Sebraných spisů Bohumila Hrabala obsahuje texty z let 1989-1991, které byly postupně publikovány ve třech souborech: Listopadový uragán (Tvorba 1990), Ponorné říčky (Pražská imaginace 1991) a Růžový kavalír ( Pražská imaginace 1991). Všechna tři vydání vznikala stejným způsobem: autorův prvopis byl co nejrychleji přepsán a vydán v nákladu cca 40 sešitků pro potřeby autora a přátel. V těchto pracovních sešitech se pak prováděly další opravy a po čase byly texty uspořádány chronologicky do knižní podoby. V tomto svazku se vychází z výše zmíněných vydání, ale je vždy přihlédnuto k původním strojopisům. V některých textech jsou proto i značné změny oproti předchozím vydáním. K vydání připravili Karel Dostál a Václav Kadlec. Přebal a vazbu narhl a graficky upravil Milan Albich.

Bohumil Hrabal místo úvodu své knížky napsal: Nejen v rodině a blízkém i vzdáleném příbuzenstvu, ale legendu si vytváří každý člověk sám o sobě. Tak každý člověk může vyprávěti celou sadu legend, aby šťávou imaginace a milostné lži dotáhl a vnitřně zaokrouhlil a scelil jistý příběh, který překračuje svou existenci a směřuje k transcendenci. Svatební a pohřební hostiny jsou vhodným místem k ústní tradici rodinných legend. Avšak hlavním místem, kde se legendy vyrábějí a vnitřně zaokrouhlují a scelují, jsou hospody se štamgasty, kteří během několika let a desetiletí dovedou vyprávět legendy o přítomných a nepřítomných, nebo dokonce i o neexistujících lidech, ve smyslu stupňování a přehodnocování, jak se děje ve ferblu a mariáši, kdy vždy ten, kdo vypráví, musí být přetrumfnut tím, kdo vyprávět se chystá. Tak při pivě se lze dovědět neslýchané legendy nejen po stránce obsahu, ale i formy a jejího narůstání, obzvláště když jako účastníci máme možnost být svědky prvních záchytných bodů skutečnosti, na které pracuje pak kolektivní imaginace tak dlouho, až vznikne legenda, k níž se už nedá nic přiat, nic ubrat, útvar, který je zaokrouhlen a vnitřně scelen jak artefakt, jak anekdota, jak portrét. Lze se domnívati, že na světě je minimálně tolik legend, kolik je lidí.

Bibliofilské vydání příběhu o nespoutané mladé ženě správce pivovaru ve středočeském městečku na počátku 20. let 20. století.

Novela, popisující život v 50. letech minulého století v hutích kladenské Poldovky, kde se potkávali dělníci a dělnice z povolání, vězni či dělníci dosazení z politických důvodů. Na pozadí sledujeme příběh svačinářky Jarmilky, která je v jiném stavu s dělníkem z vedlejší vesnice. Je to příběh křehké dívky, kterou však prostředí továren zdrsnělo. Dívka zatouží po důstojných právech stejně tak jako všichni ve společnosti. Jedná se o syrový příběh o hledání vnitřní svobody v totální nesvobodě. Děj této rozsáhlé povídky se odehrává jako několik dalších Hrabalových próz v kladenských hutích. zdroj: http://naposlech.cz/audiokniha/recenze/jarmilka

Kniha obsahuje Hrabalovy původní realistické texty z padesátých let, které vypovídají o životních zkušenostech z nejrůznějších profesí a jsou neseny úctou k člověku. V knize rozvíjí autor v pohledu do lidského mikrosvěta, kde každá všední událost je malým zázrakem, plně svou mimořádnou vypravěčskou invenci. Svět tzv. malého člověka se střetává s odlišným světem společenských proměn, politiky a dějinných událostí a z tohoto střetnutí vychází Hrabalův hrdina většinou poražený, ale zachovávající si důstojnost.

Nástup pábitelů. Prostí lidé, na první pohled nijak zajímaví, vyprávějí své zážitky, přehánějí, improvizují, baví se vymýšlením a vzpomínáním, prostě „pábí“. Hovorovým jazykem se spoustou slangových výrazů zachycuje autor život z často „odvrácené strany“ a v lidech z takzvaného společenského dna nachází onu pověstnou „perličku na dně“ a proniká tak k pravému, i když v hrubé skořápce ukrytému jádru lidí. Svěžím a objevným vyprávěním dokáže Hrabal přenést vzrušení z nevyčerpatelnosti a krásy života i na čtenáře.

Celý příběh se točí okolo Maryši, manželky Francina, který je správcem pivovaru. Je velmi krásná mladá energická žena, která když si něco usmyslí, tak to prostě udělá. Obvykle vezme své kolo a projíždí se po městě - její dlouhé vlasy za ní vždy krásně vlají. Nejen muži ale dokonce i ženy se za ní otáčí a můžou na ní nechat oči. Vlastní čtyři prasata. Zabíjačku má Maryša opravdu ráda a nenechá si ji nikým zkazit, a proto nedá dopustit na oblíbeného řezníka, pana Myclíka. Nakonec pozve na zabíjačku celou správní radu, (doktor Gruntorád a kominický mistr pan de Giorgi) všichni členové odcházejí domů až pozdě večer a libují si, až na Francina, který zabíjačku nesnáší - raději pije bílou kávu a přikusuje suchý chleba (ostatně to je jeho nejoblíbenější jídlo). Jednoho dne přijede Francinův bratr Pepin, který je roztržitý, co si myslí, řekne na rovinu, nemluví, ale křičí a je trochu blázen, povoláním švec...

Soubor Rukověť pábitelského učně obsahuje povídkovou tvorbu Bohumila Hrabala ze 70. let 20. století. Vesměs jde o texty psané v Kersku a Kerskem inspirované. Část povídek vyšla na jaře 1978 v nakladatelství Československý spisovatel pod názvem Slavnosti sněženek, stejný titul měl i pozdější film Jiřího Menzela (1983), kde Hrabal spolupracoval na scénáři. Kniha pak několikrát vyšla a dále vychází v redakční úpravě 1. vydání. V tomto našem souboru obnovujeme původní autorův záměr, v 70. letech cenzurovaný. Vracíme tehdy vynechané povídky a přidáváme prózu Družička. Textovým východiskem je 8. svazek Sebraných spisů Bohumila Hrabala (Pražská imaginace, 1993), odkud také přebíráme název.

Šest kratších próz, které patří k raným autorovým textům. Texty vznikaly v letech 1949 – 1952, některé vyšly samostatně soukromým nákladem, ve strojopisu nebo později přepracovány v jiných Hrabalových knížkách (povídka Kain jako Legenda o Kainovi v Morytátech a legendách, poté jako součást Ostře sledovaných vlaků). Inspiračním zdrojem literárního mistrovství je tu autorův legendární strýc Pepin – buď vystupuje v roli vypravěče (Utrpení starého Werthera), nebo jako hlavní postava příběhu (Lednová povídka), případně mu je celý text věnován (Schizofrenické evangelium); název textu závěrečného zní Protokol aneb Příspěvek k renesanci, sepsaný s mým strýcem Josefem. Publikaci k vydání podle původních originálních textů připravil a ediční poznámku napsal Václav Kadlec.

Městečko, kde se zastavil čas je jedna z nejpůvabnějších a nejhodnotnějších Hrabalových próz, žánrově zařaditelná nejspíš jako novela. Poprvé vyšla v roce 1978 pod názvem Městečko, ve kterém se zastavil čas v exilovém nakladatelství Comenius v Innsbrucku. Jde v podstatě o zbeletrizovanou historii dvacátého století jak se promítala do událostí v nymburském pivovaře, kde byl Hrabalův otec správcem a kde spisovatel prožil podstatnou část dětství. Protagonisty textu jsou opět bratři Francin a Pepin, čtenářům tak dobře známí například z Postřižin, jež ostatně mají v tomto textu původ. Celá knížka je tak trochu autorovým nostalgickým povzdechem nad \"koncem starých časů\". Popis života v idylických dvacátých a třicátých letech dvacátého století je vystřídán popisem časů poúnorových, kdy se komunistický režim pochopitelně negativně podepíše i na životě.

Příběh Miloše Hrmy, který se na začátku slavného Hrabalova románu pokusí o sebevraždu, protože „zvadne jak lilium“ při prvním pokusu o styk se svou milovanou Mášou. Miloše zachrání zedník, který zrovna pracuje opodál. Miloš Hrma pracuje na nádraží se svým vzorem – nádražákem Hubičkou – a systematicky sabotují ostře sledované vlaky (hlavně s municí). Ke konci roku 1945 se rozhodnou vyhodit jeden z vlaků do vzduchu. Miloš se úkolu ujme. Akce se zdaří a vlak vybuchne, ale Miloše je smrtelně zraněn. Hrabalův román Ostře sledované vlaky je znám také díky stejnojmennému filmu Jiřího Menzela. Režisérův celovečerní debut byl roku 1966 oceněn jako nejlepší zahraniční film a získal Oscara. 5. vydání.

V Perličce na dně, povídkové sbírce z roku 1963, jež je autorovým knižním debutem, se poprvé setkáváme s tématem, jež bude v různých podobách prolínat celou Hrabalovou tvorbou. Jsou jím "pábitelé", lidé s nejrůznějšími osudy, které spojuje chuť - ba přímo nutkavá potřeba - vyprávět, touha vykřesat z banálních historek kouzelnou jiskru, v níž zahlédneme zárodky nového moderního mýtu. V celkem jedenácti povídkách se seznámíme s množstvím postav a jejich osudy. Osloví nás nejen jadrnou řeší a někdy až komickým jednáním, ale i naivně chápavým přístupem ke světu. Také ve slavné novele Ostře sledované vlaky (1965), odehrávající se na malém nádraží za protektorátních časů, na nás čekají zdánlivě groteskní hrdinové, kteří v rozhodujícím okamžiku ukážou svou lidskost.... celý text

Knížka sedmi povídek (Kafkárna, Divní lidé, Anděl, Ingot a ingoti, Zrada zrcadel, Prokopnutý buben, Krásná Poldi), o níž říká autor sám, že "je konstatováním jisté situace, která se nazývá 'obdobím kultu osobnosti'". Zdůrazňuje, že v ní nelze hledat jen odsouzení, neboť připomíná i lidi, kteří "se neodcizili základnímu domovnímu řádu lidského bydlení a kteří už byli hrdinové tím, že nepropadli sémantickému zmatku, ale nazývali věci audálosti správnými jmény a znaky".

Tyto dva básnické eposy vyvolaly v době časopiseckého zveřejnění literární skandál – autor i redakce byli zahrnuti pohoršenými reakcemi čtenářů, šokovaných textem básní a jejich údajnou obscenitou. Když vyšly na sklonku 60. let knižně ve svazku Poupata, šly do stoupy. Teprve o téměř dvacet let později se tyto vrcholné básnické skladby z přelomu 40. a 50. let dostaly do rukou čtenářů. Básně nabité reáliemi kladenských hutí, překypující životem i autorovou básnickou imaginací, jsou proudem strhujících básnických obrazů krutosti, ošklivosti i vznešenosti lidského údělu v polovině našeho rozporuplného století.

Volně koncipovaný soubor próz o životě, lidech i zvířatech, o autorově mládí, jeho literárních vzorech a láskách... 22-055-86

Setkáváme se zde s postavami známými z předchozích knih Postřižiny a Krasosmutnění, tentokrát ale mnohem staršími, ve zcela jiném světě, v domově důchodců, ve světě na který se díváme především očima maminky a spolu s ní se i vracíme ve vzpomínkách na místa mladších let, do městečka, do pivovaru, k historkám podávaným se stejnou živostí ale nahlíženým spektrem životních poznatků. 1.vydání

Příběh novely je naprosto nepodstatný, stejně jako samotná pointa. Tento monolog víceméně sám se sebou vede zestárlý strýc Pepin, který se snaží vzpomínat na ztracené mládí, poučit a především zaujmout mladou slečnu Kamilu... Jinak je onen monolog slepenicí nejrůznějších momentů asituací z Pepinova života - stařec vypráví o Janu Husovi, svatém Václavu, svých nápadnicích a milenkách, básníku Bondym, ale uvažuje i nad tím, který druh piva je nejlepší nebo jestli se nežilo za Rakouska lépe. Důležitým zdrojem vypravěčovy "životní moudrosti" je snář Anny Novákové. Pepin zná zpaměti nepřeberné množství nejrůznějších snů, které se nějakým způsobem váží k milostnému životu dané osoby a vždy díky těmto znalostem dokáže některou dívku naprosto pobláznit nebo naopak, pokud se mu nelíbila, odehnat. Dalším důležitým mezníkem je pro staříka Pohlavní zdravověda páně Batisty, na kterou se také často odvolává.

Třetí kniha stylizovaných dopisů adresovaných americké bohemistce April Dubence Clifford. Beletrizující popis událostí kolem spisovatele v polistopadové době. Obsahuje i rozhovory s autorem.