Více o knize
Ctnosti jako uměřenost, pokora, velkomyslnost, vytrvalost, moudrost a víra byly vyhnány z umění a úvah o umění. Osvícenství, romantismus a modernismus přivedly k tomu, že opakování a cvik jsou považovány za nudné. Přesto největší evropské umění, jako Giotto, Dante a Shakespeare, vyjadřovalo mravní a náboženské ctnosti, které dávají životu řád, umění krásu a člověku charakter. Kniha se vymezuje vůči současným podobám filosofické estetiky a kritiky a ukazuje plodnost tradičních přístupů z Aristotelovy Poetiky, Etiky a Rétoriky. Důrazně dokládá, že Dante a Shakespeare čerpali z těchto zdrojů. Zkoumá zásady, které vedly k zobrazení mravní krásy a ošklivosti, a jak umění probouzelo radost a vedlo k vlastní katarze. Autor zde sdílí dlouholeté zkušenosti s výkladem aristotelské mimetické teorie umění a literatury, stejně jako s interpretací děl Danta, Shakespeara, Kierkegaarda, Chestertona, Becketta a Zahradníčka, jimž se věnoval na Masarykově univerzitě a Janáčkově akademii múzických umění.
Nákup knihy
Umění a ctnost : k teorii umělecké reprezentace, Petr Osolsobě
- Jazyk
- Rok vydání
- 2013
- product-detail.submit-box.info.binding
- (pevná)
Doručení
Platební metody
Tady nám chybí tvá recenze.
- Titul
- Umění a ctnost : k teorii umělecké reprezentace
- Jazyk
- česky
- Autoři
- Petr Osolsobě
- Rok vydání
- 2013
- Vazba
- pevná
- Počet stran
- 316
- ISBN10
- 8074850153
- ISBN13
- 9788074850158
- Série
- Štítky
- Naučná literatura, Umění & Kultura, Umění
- Hodnocení
- 5 z 5
- Anotace
- Ctnosti jako uměřenost, pokora, velkomyslnost, vytrvalost, moudrost a víra byly vyhnány z umění a úvah o umění. Osvícenství, romantismus a modernismus přivedly k tomu, že opakování a cvik jsou považovány za nudné. Přesto největší evropské umění, jako Giotto, Dante a Shakespeare, vyjadřovalo mravní a náboženské ctnosti, které dávají životu řád, umění krásu a člověku charakter. Kniha se vymezuje vůči současným podobám filosofické estetiky a kritiky a ukazuje plodnost tradičních přístupů z Aristotelovy Poetiky, Etiky a Rétoriky. Důrazně dokládá, že Dante a Shakespeare čerpali z těchto zdrojů. Zkoumá zásady, které vedly k zobrazení mravní krásy a ošklivosti, a jak umění probouzelo radost a vedlo k vlastní katarze. Autor zde sdílí dlouholeté zkušenosti s výkladem aristotelské mimetické teorie umění a literatury, stejně jako s interpretací děl Danta, Shakespeara, Kierkegaarda, Chestertona, Becketta a Zahradníčka, jimž se věnoval na Masarykově univerzitě a Janáčkově akademii múzických umění.


