Jaromíra Hüttlová

PhDr. Jaromíra Hüttlová, o druhém sňatku Hüttlová-Rybková (11. listopadu 1893 Tábor - 21. října 1964 Praha) byla česká středoškolská pedagožka, spisovatelka a překladatelka z němčiny a francouzštiny. Autorka knih a románů převážně pro mládež, dcera spisovatele T. E. Tisovského. Je známá především jako spisovatelka - autorka povídek a románů pro mládež; napsala více jak 40 knih a 8 povídek, některé také pod pseudonymy Anna Štětková, B. Dubská, Jarmila Svobodová a Dr. J. H.

Narodila se v rodině státního úředníka Zemského finančního ředitelství Tobiáše Eliáše a Rosalie. Vyrůstala s dvěma bratry a sestrou, v roce 1899 se rodina přestěhovala do Prahy. Po maturite na Akademickém gymnáziu (1912) ve studiu pokračovala na Filozofické fakultě pražské německé univerzity – latinu a němčinu, aby perfektně zvládla jazyk. Za rok po sňatku s německým praporčíkem PhDr. Willym Hüttlem, v roce získala doktorát (1917, PhDr.) a dále studovala oba jazyky na Univerzitě Karlově. Vysvědčení učitelské způsobilosti (latiny a němčiny na středních školách) získala 18.12.1925; vyučovala v Praze na Reformním reálném gymnáziu ve Slezské ul. a Reálném gymnáziu Smíchov. Pak působila na Akademickém gymnáziu (klasickém) Na Příkopech a na Reálném gymnáziu ve Vršovicích v Kodaňské ulici, zde byl ředitelem prof. Josef Rybka, její druhý manžel od roku 1936. Po obsazení Sudet 1938 byly vdané profesorky předčasně penzionovány, aby se mohly umístit stovky profesorů odsunutých z pohraničí. V roce 1945 se J. Hüttlová-Rybková vrátila na gymnázium. Po zrušení gymnázií učila na nižším stupni škol, ale jiné předměty, než měla aprobaci. V roce 1951 odešla do důchodu a až do konce svého života dávala soukromé hodiny němčiny, latiny a francouzštiny, většinou studentům z okolí svého stálého bydliště – na rozhraní Strašnic, Vinohrad a Žižkova – v Okrajní ulici. Tato lokalita je často zachycována v jejích románech z té doby. Zemřela ve věku 70 let.

V 30. a 40. letech 20. století byly její knihy neobyčejně populární. Patřily sice do kategorie umělecky nenáročné a zábavné konzumní četby, ale obsahovaly také výchovné a morální poslání. Ve svých románech se snažila vyhnout podbízivé kýčovité sentimentalitě, která se objevila např. v knihách ze studentského prostředí Viléma Neubauera (např. Sextánka, 1927, film 1936; Filosovka Mája, 1928). Jako pedagožka zachycovala reálnou atmosféru gymnaziálního světa, kde učila, popisovala studentský život v kolektivu i zdravou morálku studentů. Její dílo bylo adresováno především dospívajícím dívkám a dětem (např.edice Dívčí knihovna - Pod vlajkou mládí). Psala však i pro dospělejší čtenáře (více jak 11 titulů) - některé její romány vyšly ve známé Červené knihovně. Obsahem většiny románů i povídek byla milostná témata, ale i příběhy s mírně dobrodružným nebo detektivním dějem. Romány byly většinou ilustrovány, v 30.letech např. A. L. Salačem, Artušem Scheinerem, F. J. Peškem, H. Jakobem, E. Posledníkem. Po roce 1941 napsala pro mládež už jen 2 knihy a 4 povídky; v důchodu (po roce 1951) napsala ještě jednu knížku pro děti, ale rukopis nebyl nikdy vydán, protože jako „buržoasní“ spisovatelka byla na "seznamu režimem nežádoucích" autorů.

Několik jejích knih vyšlo v dalších upravených vydání v letech 1992–1994 a 2000, např. v nakladatelství Ivo Železný: Dáša, pražská studentka (1. vyd. 1929); Jarčina píseň (1931); Táňa z naší oktávy (1930); Věrka,hvězda stadionu (1934); Rok dovolené (1934) a Ženy bez domova; Čajovna U dvou růží, Vánoční píseň; Zpověď ženy svého věku; Tragická léta (1. vydání rukopisu z autorčiny pozůstalosti).