Dario Antiseri Knihy

Klíčovým tématem encykliky je otázka: „Jaký svět chceme zanechat těm, kteří přijdou po nás, dětem, které právě vyrůstají?“ Podle papeže Františka však tuto otázku nelze řešit izolovaně, pouze v rámci životního prostředí. Papež upozorňuje, že se musíme ptát, co je smyslem života na zemi, jaké jsou hodnoty a základy společenského života, co je cílem naší práce a veškerého našeho úsilí. Pokud se nebudeme zabývat těmito hlubšími problémy, nepovede naše starost o ekologii k žádným významným výsledkům. Proto papež vybízí nejen věřící, ale též všechny obyvatele naší planety k ekologické konverzi a předkládá ve svém textu tzv. integrální ekologii, která se nezabývá pouze environmentálními problémy, ale řeší také hluboce lidské a sociální otázky. Celá encyklika, která je významným příspěvkem k dosavadní sociální nauce církve, je prodchnuta nadějí: „Lidstvo je stále schopné společně pracovat na budování našeho společného domova“.

La façon dont Karl Popper et ses successeurs ont bataillé avec les représentants de l'École de Francfort, d'Adorno à Habermas et Apel, est assez bien connue. On connaît plus mal ce qui relie Popper et cette controverse à la première génération viennoise de l'individualisme méthodologique, celle de Carl Menger, et à la première querelle des sciences sociales, qui oppose Menger à l'école allemande et nourrit l'épistémologie de Max Weber et de Georg Simmel. L'ouvrage de Dario Antiseri rétablit la continuité de cette tradition en même temps que les profondes harmoniques de la pensée de Popper avec celle de ses immédiats contemporains : Hayek et von Mises. Incisif et pédagogique, écrit par le principal représentant actuel de l'école austro-italienne, ce livre constitue une introduction historique de première main aux débats fondamentaux en sciences sociales.

La difesa da parte di Bonaventura da Bagnoregio dei diritti e del primato della fede nei confronti di una presuntuosa ragione che si erge a dea-Ragione incapace di comprendere la “creaturalità” dell’essere umano e di aprirsi quindi all’esperienza religiosa; la difesa dell’onnipotenza e libertà di Dio e insieme della autonomia e libertà dell’individuo all’interno dell’orizzonte volontaristico di Scoto; la difesa della libertà, dignità e responsabilità della persona umana da parte di Ockham contro quell’onnipotente tentazione liberticida che è diretta conseguenza della reificazione dei concetti collettivi; la difesa della libertà nelle attività economiche da parte, in special modo, di Pietro di Giovanni Olivi – quattro linee del pensiero che rendono fortemente attuale la tradizione del pensiero francescano.È proprio vero che un classico è un contemporaneo del futuro. E classici sono stati per il nostro presente intellettuali francescani vissuti secoli fa. In fondo, resta sempre vero che della verità non si chiede la data di nascita.